Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích zve na cestu historií, přírodou i kulturou

Stavba budovy muzea byla zahájena na samém sklonku století páry, a to roku 1899, o dva roky později bylo dílo architekta Viktora Schwerdnera dokončeno. V roce 1903 zde bylo veřejnosti zpřístupněno muzeum, které od roku 1877 sídlilo coby jedno z prvních regionálních muzeí v domě U tří korun na náměstí, tedy v objektu dnešní radnice. Díky tomu, že s městem spojení obyvatelé a krajané doplňovali sbírkový fond muzea, bylo nutno řešit přemístění do vyhovujících prostor. Právě díky tomu došlo k vybudování objektu, který je dnes domovem muzea.

Prohlídku muzea je nepraktičtější zahájit od nejvyššího patra, tedy od druhého podlaží, kam se lze dostat výtahem. Tam se nachází stálá expozice, za kterou v kategorii Muzejní výstava roku 2019 získalo muzeum první místo v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis. Návštěvníkům se v nové podobě otevřela v lednu roku 2020. Začíná vlevo od schodiště seznámením s naší přírodou.

K vidění je zde nejen mohutný los (mimochodem dvě samice tohoto u nás vzácného paroháče si roku 2013 šly zaplavat a zatoulaly se při tom až k Českým Budějovicím, přesněji do Vltavy na okraji města; loni v červnu odchytila fotopast losa v okolí Lipna), jelen, srna, divočák, liška, ptáci, bezobratlí i houby. Na interaktivních obrazovkách je možné se dozvědět informace o vybraných druzích, stejně jako informovat se o sedmeru biotopů, kterými jsou například horské smrčiny, rašeliniště, různé druhy porostů a geologické vlivy.

Následující místnost přibližuje život ve vodě a okolo ní, nazývá se přímo Sál vod jižních Čech. Krom ryb a vodních ptáků je zde k vidění vydra a stejně jako „v lese“ bezobratlí, rostliny a houby.

Jedinečná je geologická expozice. A to ne svým ohromujícím rozsahem, ale právě pro návštěvníka atraktivním a počtem příjemným počtem exponátů. Kdo prošel třeba Národní muzeum v Praze, má pravděpodobně laickou zkušenost, že „těch šutrů jsou tam mraky“, takže geologií profrčí jak meteorit vesmírným prostorem.

V tomto muzeu představujícím i v této sekci s regionem spjaté minerály a horniny není prostor na nudu. Je to jednak dáno vystavenými a pro jih Čech typickými vltavíny, barvou a strukturou uchvacujícími acháty, zmíněným ideálním rozsahem a v neposlední řadě i exponáty z cizích krajů od Asie přes Austrálii po Ameriku a Afriku (vlastně i z vesmírného prostoru, odkud k nám dopadají meteority).

Zpátky do minulosti návštěvníky vrací archeologická expozice. Nahlédneme tady do epoch dějin od doby kamenné po středověk. Mezi nalezišti figurují například lokality jako Havaldy u Chvalšin, Holašovice, Zahájí, Plav, Suché Vrbné, Albrechtice nad Vltavou, Hluboká nad Vltavou, Milenovice, Neznašov nebo Třísov. Právě třísovské oppidum u Dívčího Kamene je představeno modelem, film ukazuje dobu neolitu postavou ženy při sklizni obilí. V jedné z chodbiček umožní silnostěnné sklo na podlaze projít se nad hrobem s kostrou keltského bojovníka.

Národopisná sbírka přibližuje lidovou kulturu regionu, kde významnou úlohu hraje například nedaleké Doudlebsko zastoupené krom lidového oblečení pohledem do interiéru vesnického domu. Z dalších oblastí, konkrétně se jedná o Blata, je zde model statku, věrná zmenšenina statku v Zálší č. 5. Konkrétně jde o lokalitu na Táborsku. Blata je časté označení podobných lokalit, poblíž Českých Budějovic jsou to blata Zbudovská, známá i díky sedlákovi Kubatovi, jen v odporu proti vrchnosti za ně svoji hlavu dal. Více o tomto lidovém hrdinovi ZDE.

Dvě monumentální sochy střeží o patro níž vstup do další stálé expozice Příběh města Českých Budějovic. Její počátky spadají do období po rekonstrukci budovy muzea v letech 2012-2015 a nově rozšířena byla v roce 2020. Seznamuje například s historii ražby mincí v Českých Budějovicích, kdy zde byla v provozu v letech 1569-1611 královská mincovna, která se nacházela v dnešním dominikánském klášteře na Piaristickém náměstí. Jako jeden z nejstarších městských znaků je právě ten budějovický, takže je v expozici zdokumentován i jeho vývoj.

Vystavena je spousta dobových artefaktů, malý promítací sál nabízí výběr z několika filmů dokumentujících historické události města. K dispozici návštěvníkům je také audioprůvodce, namluvené texty jsou dostupné nejen v češtině, ale i v angličtině a němčině.

Do 5. února lze v muzeu navštívit expozici Zvuk času hodiny, tedy hodiny a hodinky ze soukromé sbírky Petra Hadravy a ze sbírek muzea. Jsou v ní zastoupeny chronometry od 16. do 19. století. Letošní 16. duben signalizuje poslední možnost zhlédnout rozsáhlý výběr prací žáka Cyrila Boudy - grafika Františka Doubka, pojmenovanou Česká státnost.

Muzeum spravuje i další pobočky, jako je vodní tvrz Žumberk u Nových Hradů, Muzeum koněspřežky v Mánesově ulici v Českých Budějovicích a stejně jako Žumberk „přespolní“ Památník Jana Žižky v jeho rodném Trocnově. Muzeum má rovněž bohatou nabídku edukačních programů, pořádá odborné přednášky nebo workshopy zaměřené na tradiční řemesla.

Nezbývá než slovy Járy Cimrmana konstatovat, že „v Českých Budějovicích by chtěl žít každý“, jak padlo ve hře Záskok pánů Svěráka a Smoljaka. Muzeum je totiž nejen zajímavé a poučné pro všechny věkové kategorie, ale i pro turisty strategicky umístěné - pár kroků od centra s náměstím Přemysla Otakara II. se Samsonovou kašnou, Černou věží, radnicí, Masnými krámy…, navíc z parkoviště na Senovážném náměstí je to k muzeu doslova pár kroků.

A kdo chce vidět losa nebo vydry naživo, nemá to z muzea daleko do Jihočeské zoologické zahrady a na státní zámek Hluboká nad Vltavou, k hradišti Třísov snadno dorazí i vlakem a může si prohlédnout Dívčí Kámen.