Pořadatel EXPO 2025 vyzývá k nezřízeným jídelním orgiím

Značná část gastronomických orgií se v Japonsku odehrává na ulici či v bistrech a stánky na tradičních trzích fungují často od brzkých ranních hodin do pozdních večerních.

O tom, že jídlo je v Ósace v podstatě náboženstvím, informoval server CNN. Ještě větší pozornosti se ósacké poživačnosti dostane v příštím roce od dubna do října, kdy se ve městě bude konat světová výstava EXPO 2025.

Podle místních musí každá správná cesta za ósackými specialitami začít ve čtvrti Dotonbori po obou stranách stejnojmenného kanálu mezi mosty Dōtonboribaši a Nipponbaši. Že jste na správném místě, poznáte podle obřího mechanického kraba a chobotnic umístěných nad restauracemi.

Chobotnice jsou zdejší nejvyhlášenější specialitou. Ochutnejte takojaki, kousky chobotnice osmažené v těstíčku, které můžete jako lahodnou svačinku do ruky pojídat po cestě. Ale kousejte pomalu, smažené chobotničky jsou uvnitř horké jako peklo.

Dalším oblíbeným pokrmem napříč zemí vycházejícího slunce jsou čerství krabi, které vám připraví na grilu klidně v pět ráno. Na vyjídání lahodného masa ze skořápek se tradičně používají hůlky, v turistických oblastech vám ale ochotně nabídnou i tradiční příbor.

O něco hlouběji do kapsy budete muset sáhnout pro snad nejoblíbenější pokrm oblasti, hovězí maso Kobe. Veškeré Kobe hovězí je wagyu, ale jako Kobe může být označeno jen hovězí z přesně dané oblasti právě nedaleko Ósaky, které je chováno za těch nejpřísnějších podmínek.

Silně mramorované maso se rozplývá na jazyku, a přestože kilo této pochoutky zasyrova stojí vysoké tisíce korun, díky nepřekonatelné chuti si své odběratele vždy najde.

V Japonsku a Ósace obzvlášť na něj nemusíte do nejdražších steakových restaurací, luxus ve formě špízů s Kobe hovězím pořídíte i ve stánku. Kdo by chtěl vyrazit přímo do města Kóbe, má to z Ósaky půl hodiny šinkansenem (místní vysokorychlostní železnice).

Pro leckoho může být zarážející způsob chovu tamějšího skotu, kdy je jim dopřán nejen pobyt na čerstvém vzduchu a nejkvalitnější strava, ale také citové projevy ze strany majitelů. Ti si s kravami laskavě povídají, hladí je a masírují. Po letech takové péče je farmářům na jednu stranu samozřejmě líto, když jde skot na porážku, pocit z dobře odvedené práce a jistota, že svým zákazníkům dodávají to nejkvalitnější maso, je ale činí šťastnými.

Vyjma jídla je v Ósace, stejně jako většině Japonska, další oblíbenou aktivitou baseball. Hrají jej všichni od dětského věku až po osmdesátníky, a kdo nehraje, alespoň jej rád sleduje.

Tamnímu týmu Hanshin Tigers se loni po 38 letech smůly podařilo vyhrát Japan Series, budete-li mít možnost, určitě se na něj při návštěvě města zajděte podívat.

Naprostým opakem rychlého a emotivního baseballu je pak třetí nejžádanější kratochvíle, návštěva tradičních japonských lázní onsen. Pro Japonce jde o důležitou součást kultury a onseny nejsou jen místem očisty, ale spíše rituální relaxace. Lázně napájené přírodními prameny bývají umístěny jak v nádherné přírodě, tak i uprostřed měst a často jsou součástí lepších hotelů.

Vyžadují zvláštní etiketu. Většinou se onsen dělí na sekci pro ženy a pro muže a člověk v něm musí být nahý. Před vstupem do nádrže s vodou se podle etikety umyje a musí být též zakryta veškerá tetování. To sahá hluboko do historie, kdy si je pořizovali pouze členové obávané japonské mafie.

Japonské onseny se v určitém směru podobají saunovacím rituálům seveřanů. Jste mezi naprostými cizinci a děláte něco pro své fyzické i psychické zdraví. Ósaka je totiž především o příjemné přátelské atmosféře, ať už při jídle, na baseballu, nebo ve vodě úplně nazí.