Zapomeňte na klasiku. Jedny z nejkrásnějších vánočních trhů má Záhřeb

Každý rok ji pořádá portál European Best Destinations, jedna z velice navštěvovaných webových stránek věnovaná cestovnímu ruchu v Evropě, a účastní se jí tisíce lidí. Když si do Záhřebu zaletíte třeba nízkonákladovkou, brzy tam pochopíte, proč se mnohým z nich zdejší předvánoční atmosféra a trhy tak líbí.

V parku Zrinjevac v centru města září tisíce světel. Stojíme na tribuně proti improvizovanému kluzišti. Z reproduktorů zní hudba a na led míří kužely reflektorů, jejichž barva se neustále proměňuje. Skupina krasobruslařů předvádí temperamentní a zajímavou taneční show. Když za potlesku skončí, exploduje na obloze pestrobarevný ohňostroj se spoustou efektů. Ale teprve až když se na nedalekém náměstí generála Josipa Jelačiće rozsvítí nazdobený strom, začínají oficiálně vánoční trhy.

Na kluzišti si pak během adventu může zabruslit kdokoliv, mají tu dokonce dráhu, na které se dá jezdit kolem dokola. Trhy se však neodehrávají jen v tomto velkém parku, ale i na kopci na Starém městě nebo na Jelačićově náměstí, jakémsi zdejším Václaváku. Ve Zrinjevacu vypadají nádherně stoleté platany ovinuté kabely s malými žárovičkami až do korun nebo kašna, ze které padají šňůry světel jako vodopád podobně jako z altánu, ve kterém hrají kapely.

Nazdobená je i brána a „zasněžené“ smrky na Jelačićově náměstí nebo třímetrový adventní věnec kolem zdejší kašny a vlastně celý prostor. Ale také okolní uličky a nákupní třídy byly vyšňořené jako ženy, které se právě chystají vyrazit na ples.

Příjemná však není jen záplava světel a dobrot, příjemná je rovněž pohodová atmosféra města a fakt, že si tu i v zimě můžete často sednout na předzahrádku nejrůznějších podniků, protože není tak velké chladno. Většina Chorvatů takové posezení miluje. Zkusil jsem si ho užít s nimi.

U stánků s nejrůznějšími typy horkých nápojů, dobrot a ručně dělaných dárků ochutnávám místní speciality. Jednou z nich jsou fritule, křupavé miniaturní koblížky s rozinkami. Lidé je dostanou v kornoutu, napichují si je na špejli a jedí ještě teplé, tedy ve chvíli, kdy nejvíc křupají. Řada z nich si je nechá vylepšit sladkou polevou.

U dalšího stánku nabízejí štrukle, těstoviny zapečené se sýrem, vejci a smetanou. A o kousek dál objevuji kotlovinu, kotlety opečené společně s klobásou a zeleninou, navíc hodně okořeněné a zalité vínem. Připravují se ve speciální nádobě přímo na ohni. Naše průvodkyně mi ale doporučuje, abych kotlovinu raději ochutnal v nějaké dobré restauraci. Tam mě ale lákal víc sváteční telecí řízek, který má nahoře pod obalem zapečenou šunku se sýrem.

Originálním zážitkem je expozice nazvaná Polární sen. Najdete ji v syrovém prostředí podzemního betonového tunelu Grič pod Starým městem, který vznikl v období druhé světové války. Je udělaná z bílých proužků, které vypadají jako látka. Vytváří zvláštní prostor připomínající tajuplnou ledovou jeskyni nebo spíš ledovou kapli. Ozařuje ji zevnitř světlo, které prosvítá skrz proužky ven. Mění své pastelové barvy od modré přes fialovou až po červenou. K tomu zní neobvyklá, téměř kosmická hudba. Jako kdybyste se z drsné reality bunkru přenesli do nějaké tajuplné pohádky nebo sci-fi příběhu.

Autorkám „jeskyně“ by se líbilo, kdyby se tu lidé zastavili a vychutnali si její křehkou krásu nebo se zasnili, případně si něco přáli. Projít skrz tuto polární jeskyni snů je v každém případě lehce povznášející a vlastně i adventní zážitek pro nevěřící Tomáše jako jsem já.

Nejnavštěvovanější z víc než 60 záhřebských muzeí je to věnované bolestně ztraceným vztahům (Museum of Broken Relationships). Dokonce i v idylickém čase adventu. Vymyslel ho místní umělec Dragan Grubišič, když se rozešel s přítelkyní. Hledal předmět, který by jejich rozchod nejlépe charakterizoval. Pak se přidali s krátkými příběhy a předměty jeho kamarádi, známí a další lidé.

Dnes má muzeum ve svých sbírkách víc než 3000 předmětů a pořádá výstavy po celém světě, nejen v Záhřebu. Dojemné jsou třeba svatební šaty mladé ženy z Turecka, která v nich stihla udělat jenom předsvatební fotku, protože její přítel zahynul při teroristickém útoku na zastávce autobusu. Nebo dečky, jež své dceři kdysi uháčkovala pro štěstí její matka, i když ji bolely prsty a měla problémy se zrakem.

Lidé do Muzea ztracených vztahů stále posílají různé předměty. Napadlo mě, jestli by se tam časem nehodila prázdná plastová nádoba na vánoční pečivo, na kterou matka přilepila pro své syny předvánoční vzkaz: „Zmizí jediný kousek pečiva a změním heslo na wifině, smradi. Mám je spočítaný. S láskou máma.“

V Muzeu čokolády se dozvíte vše podstatné o této dobrotě a její historii. Ale také tu ochutnáte devět různých druhů čokolád, zkusíte si namlít kakaové boby, podobně jako to dělali kdysi Aztékové, nebo si třeba vyrobit pěnovou tekutou čokoládu. Najdete tu asi nejlepší butik s řemeslnými a ručně vyráběnými čokoládami ve městě. Ale můžete tady také jen příjemně posedět nad kávou nebo některou ze zdejších dobrot anebo si odsud odvézt originální čokoládu. Jako vzpomínku či dárek.