Článek
Když přijíždíme do rakouského Salcburku, hlavního města spolkové země Salcbursko, teploměr v autě ukazuje několik stupňů pod nulou a stěrače jako pominuté odklízejí vrstvu sněhových vloček z předního skla. Silnice jsou ohraničené kopci pečlivě shrabaného sněhu. Chodníky stejně tak.
Ve středu 31. prosince je situace stejná. Chumelí, chumelí a chumelí. Nicméně člověk necestuje proto, aby se díval z okna hotelového pokoje a čekal na sluníčko, a tak navzdory menší chumelenici vyrážíme do historického centra zapsaného v roce 1996 na seznam UNESCO. Pod sněhem musí být přece kouzelné.
Z trolejbusu vystupujeme na stanici Herbert von Karajan Platz. Uličkami se spoustou podchodů a odboček pak procházíme křížem krážem po svých. O turisty ve městě není nouze. Ani ostatní mírně nepříznivé počasí evidentně neodradilo. V žádném obchodě, kavárně ani restauraci se však nesetkáváme s tím, že bychom nenašli místo k sezení nebo jsme se museli tlačit v davu či v dlouhé frontě.
Přestože uličky salcburského Starého města pulzují životem, pohyb v nich není stresující a otravný (alespoň dokud nemáte promáčené boty). To je v tak frekventovaný termín, jakým Silvestr bezesporu je, dosti překvapivé. Pro Čecha je nezvyklé i to, že se tu na zákazníky usmívají, a to bez ohledu na to, jestli něco koupí či nikoli. Přívětivou obsluhu obchodů a restaurací oceňujeme dvojnásob proto, že se v chladném počasí každou chvíli někde zahříváme.
Žádné drama, zato dobrá nálada
Jakmile sněžení ke konci dne ustane, mléčná obloha ztemní a město rozzáří umělé osvětlení, začíná ta pravá zimní pohádka. Salcburk se během chvíle mění v silvestrovskou zábavní kulisu. Na Mozartplatz před budovou Salcburského muzea je nachystaná velká ledová plocha místo tanečního parketu. Jen kousek za jejími hranicemi jsou stánky se svařákem, šampusem a nespočtem dalších nápojů.
Na kluzišti tancují mladí i staří, místní i turisté. Z reproduktorů zní hity jako třeba Love is in the air. Zmrzlíci se mohou zahřát u kovových ohnišť mezi stánky. Zdá se, jako by tu na Nový rok čekala jedna velká rodina. Trochu větší „odvaz“ je na nábřeží. Tam se srocují dvojice, rodiny s dětmi a turistické skupinky přátel a už chvíli před půlnocí kropí nebe ohňostroji.
Jakmile odbije dvanáctá, rej světel na černé obloze zesílí. Jako pražský ohňostroj nad Vltavou si však salcburský silvestr nepředstavujte. V přiměřeném halasu sledujeme středně velký ohňostroj. Žádná tlačenice. Vše je umírněné, nikoli však nudné. Pro všechny případy stojí opodál nachystané sanitky. Výjezd je slyšet jen jednou.
A co dál?
Koncem roku náš silvestrovský výlet neskončil. Naštěstí, protože od Nového roku už Salcburk nebudilo husté sněžení, nýbrž ostré sluneční paprsky. A tak bělostné město zahalily miliardy třpytek odrážejících se od sněhových závějí.
Místem, které by vaše nohy v Salcburku rozhodně neměly minout, jsou známé Mirabellské zahrady u stejnojmenného paláce a stanice Mirabellplatz.
Jestliže milujete barvy a dokážete ocenit práci profesionálních zahradníků, zajeďte si sem na jaře či v létě. Pokud ale patříte spíš k zimním živlům, ohromí vás i pod sněhem. Budete si tady připadat jako v dokonalém ledovém království.
Zamilované páry by jednoznačně měly přejít přes most Makartsteg, jehož zábradlí obtěžkávají stovky zámečků lásky. Některé se jmény a daty, jiné zcela anonymní. Kdyby se vám za zámeček nechtělo dávat v přepočtu několik set korun v místním obchůdku se suvenýry, můžete si zámek dovézt z domova. Bude to ale ta správná salcburská romantika?
Suvenýr, kterým určitě nic nezkazíte, jsou Mozartovy koule. V Salcburku, který se ke svému nejslavnějšímu rodákovi hrdě hlásí na každém rohu, najdete tyto pralinky v rozličných velikostech, tvarech a baleních. Každému z přátel tak oblíbenou pochoutku můžete dovézt v trochu jiné podobě.
Sami si ale zajděte na kávu a dort inspirovaný právě těmito pralinkami. Vyberte si místo, kde si kromě zákusku vychutnáte i výhled na město. Skutečně vás okouzlí.