Jedno z nejhezčích míst v Rakousku? Hlavní město Alp potěší i náročné

Malebné město zaklíněné v údolí pod alpskými štíty má bohatou historii. Oblast je osídlena zhruba tři tisíce let, jak vyplynulo z archeologických nálezů z mladší doby kamenné či bronzové. Počátky samotného Innsbrucku sahají do 12. a 13. století, kdy tu nejprve vznikl klášter premonstrátů a později osada. Jelikož tudy vedla obchodní stezka do Itálie přes Brennerský průsmyk, místo se postupně rozvíjelo.

Vznikajícímu městu se začalo ve 12. století říkat Insprucke, odtud současný název Innsbruck, tedy most přes řeku Inn. Rozkvět zažila tyrolská metropole nicméně až o tři století později, když se stala rezidencí hraběte Fridricha IV. Habsburského. Za jeho života vznikla v Innsbrucku řada významných staveb, včetně radnice s věží či paláce Hofburg.

Do Innsbrucku koncem 15. století přesunul své sídlo z Vídně i císař Maxmilián I. Habsburský a žil tu až do své smrti. Město je díky tomu dodnes výkladní skříní nejen samotného Tyrolska, ale i celého Rakouska a svým vzezřením může směle konkurovat i takovému Salcburku.

Právě za vlády Maxmiliána I. vznikl ve městě zmiňovaný symbol Zlatá stříška (Goldenes Dachl). Jde o gotický arkýř přistavěný k místnímu domu, jehož střecha je pokryta více než 2500 pozlacenými měděnými šindeli. Císař výklenek používal jako tribunu, samotný dům později sloužil jako rezidence tyrolských knížat.

Třpytivá stříška se za slunečných dní oslnivě leskne a přitahuje do centra značné množství turistů. Přesně z toho důvodu ji nechal císař u příležitosti svého druhého sňatku s princeznou Blankou Marií Milánskou vystavět - čistě pro parádu, jako atrakci a symbol bohatství.

Centrum Innsbrucku je sympaticky úsporné a lze ho projít za relativně krátkou dobu. Obdivovat v něm můžete měšťanské domy, jejichž okna v létě často přetékají barevnými květinami.

Za zastávku stojí i zmíněný palác Hofburg, jenž svou současnou podobu získal v 18. století. O přestavbu ve stylu vídeňského baroka se zasadila císařovna Marie Terezie, která Innsbruck nejméně dvakrát navštívila. U příležitosti svatby svého syna Leopolda II. pak nechala vztyčit i honosný Vítězný oblouk.

Nad střechami domů se rýsují vrcholky Alp. Pro blízkost hor se stal Innsbruck dvakrát dějištěm zimních olympijských her; jedny se tu konaly v roce 1964 a druhé v roce 1976. Část sportovního klání se odehrála na stadionu Bergisel, ten však začal v 90. letech čelit potížím a stal se nevyhovujícím. Bylo proto nutné přistoupit k zásadní přestavbě. Původní olympijský můstek pro skoky na lyžích byl zbořen a namísto něj vznikl nový od slavné architektky Zahy Hadid.

Výhled z vrcholu můstku je vskutku odzbrojující. Poměrně úsměvná je skutečnost, že se tu skáče směrem k jednomu z městských hřbitovů.

Britská architektka iráckého původu navrhla v Innsbrucku i několik dalších staveb, jsou to stanice zubačky, která vede do hor nad městem. Až do výšky 2300 metrů nad mořem mohou turisté pokračovat klasickou kabinovou lanovkou, z pohoří Nordkette je široký výhled do celého údolí.

Stanice zubačky jsou uměleckým dílem samy o sobě, tvarem mají připomínat ledovce, a tak je každá ze staveb vizuálně jedinečná. A to i z důvodu rozdílných povětrnostních podmínek. Nejde tudíž jen o čirou estetiku, ale i praktické důvody.

Výlet do hor je během dovolené v Innsbrucku vyloženě nutností. V okolí je množství stezek, z nichž některé jsou přístupné i pro kočárky. Není však třeba chodit jen po svých, svahy se dají sjet na horských kárách anebo po single trailech na kole. To už je ale většinou zábava spíše pro zkušenější jezdce.

Ti, kteří si tolik nevěří, mohou zakotvit v horské chatě a poznávat taje tyrolské kuchyně. K zájemcům se v rámci specializovaných prohlídek může navíc připojit i místní, který účastníkům vysvětlí nejrůznější souvislosti a zajímavosti.

Ať už budete místní gastro scénu objevovat s doprovodem, či po vlastní ose, určitě nevynechejte gröstl, bramborový pokrm s cibulí a vejcem, často doplněný hovězím či tyrolským špekem. Skvělé jsou také špekové knedlíky, které se podávají v polévce nebo se zelím, typicky horským sytým pokrmem jsou pak špecle s horou rozpuštěného sýra. Kalorie naskakují jen při pohledu na to množství. Doplňovat energii je ale v horách potřeba.

Z dlouhé arkády se otevírá výhled na udržovaný parčík francouzského typu a zámek Ambras. Renesanční památka stojí trochu stranou od města, a pokud budete mít štěstí, skoro nikoho u ní nepotkáte. Z areálu vyzařuje klid a pohoda, v dáli se navíc zdvíhají špičaté hory, což zámku dodává jedinečné kouzlo.

Rakouské zámky ovšem nejsou jako ty české, s tím je třeba počítat. Památky jsou často prosty takřka veškerého původního mobiliáře, a tak se návštěvníci nepokochají pohledem na původní postele, šatstvo nebo robustní komody a šperkovnice. Přesto Ambras za návštěvu stojí, třeba jen kvůli bohatě zdobenému Španělskému sálu.

Svoji současnou podobu získal zámek v 16. století za vlády arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského, který byl vášnivým sběratelem umění. A právě to lze dodnes na zámku obdivovat. Tedy ne přímo na zámku, ale v přilehlém zámečku, který vznikl pouze za účelem uložení sbírky. Údajně jde o jedno z nejstarších muzeí na světě, nachází se v něm i množství brnění.

Rodiny s dětmi ale možná více zaujme vědecké centrum Audioversum, v němž se vše točí kolem sluchu a zvukových vjemů. Dospělí zase mohou zaskočit do muzea ve Zbrojnici, které mapuje přírodní i kulturní poklady Tyrolska.

Innsbruck má nakonec jednu velkou výhodu – turisté jsou tu vždy jednou nohou ve městě a druhou v přírodě. Během několika málo minut za sebou mohou nechat historické uličky a vyrazit vstříc horám anebo opačně. Odpočívat se tu dá aktivně, ale i velmi pasivně. Třeba se skleničkou zlatavého aperitivu a s výhledem na údolí. Jedno je jisté: vhodný program si tu najde turista jakéhokoli ražení.