Článek
Podle průvodce Lonely Planet je Huacachina poslední oázou v Jižní Americe. Rozlehlé jezero je obklopeno palmami, které poskytují stín v parném dni a úkryt před všudypřítomným žárem okolní pouště.
A když slunce zapadá a teploty klesají, okolní písek se barví do odstínů zlaté, oranžové a červené. Právě pro tyto romantické výjevy je Huacachina vyhledávaná mezi turisty, kteří zde často přespí a následující den vyrážejí prozkoumávat duny nejvyprahlejší pouště světa.
Princezna se zrcadlem
Ke vzniku Huacachiny, přezdívané Oáza Ameriky, se poutá legenda popisující inckou princeznu, která tudy kdysi procházela. Jedna verze říká, že nesla zrcadlo a obdivovala se v něm. Když tu náhle uzřela, že ji pozoruje lovec. Vyděšená princezna upustila zrcadlo, které se rozpadlo na mnoho kousků, z nichž vzniklo jezero. Princeznu mělo pohltit a proměnit ji v mořskou pannu.
Trochu odlišná verze tvrdí, že se v jezeře koupala a když spatřila, že ji někdo sleduje, vyběhla nahá ven a plášť, který upustila, se proměnil v okolní poušť.
Nejen za soumraku představuje Huacachina romantiku uprostřed vyprahlé pouště.
Tak či tak, podle legend mají zdejší voda a bahno prospěšné účinky. Turisté i místní se zde proto často svlaží nebo se pomazávají bahnem, které má léčit artritidu, revma, astma či bronchitidu.
Huacachinu permanentně obývá kolem stovky lidí.
Jezírko v oáze naneštěstí v posledních letech vysychá, a tak místní musejí vodu doplňovat z externích zdrojů. Budoucnost poslední skutečné jihoamerické oázy je tak nejistá. Pokud by zmizela, pravděpodobně by z tohoto pouštního unikátu zmizeli také její obyvatelé.
Huacachina leží zhruba pět hodin od peruánského hlavního města Lima. Nachází se v jižní části země u přilehlého městečka Ica.