Je konec! Tady už není „doma“, připouštějí obyvatelé malebné švýcarské vísky

Je to jeden z populárních koutů Švýcarska, který znají hlavně milovníci zimních sportů. Lyžařské středisko Arosa Lenzerheide se sjezdovkou Silvana Beltramettiho, která je tou nejstrmější v ženském světovém poháru, je vzdálená jen devět kilometrů. Do obřího střediska Davos je to pak nějakých 40 minut autem. Vesnice Brienz (jinak též Brinzauls) leží trochu stranou od hlavní silnice i železnice, dostat se k ní dá jen po klikaté užší silnici. Pokud tam vyrazíte v ranních hodinách, budete často projíždět nízkou oblačností či mlhou.

„Naši prarodiče říkávali, že jsme tu blízku Bohu, ale události posledních dvou let toto místní rčení zcela vymazaly. Dny Brienzu jsou spočítané. Už když jsme se sem vraceli po loňském sesuvu, bylo nám jasné, že nic nebude jako dříve. Dění letošního roku vše jen potvrzuje. Skála se dala do pohybu a jen tak se nezastaví. Už po loňsku se do vesnice všichni obyvatelé vesnice nevrátili zpět a skutečnost, že je sesuv stále v pohybu, tento trend jen umocní. Je konec, už se tu necítíme doma,“ říká mi postarší muž čekající na autobusové zastávce.

Na další dvě hodiny byl také vůbec jediným člověkem, kterého jsem v Brienzu potkal. Samozřejmě, ve vesnici, která už nečítá ani sto obyvatel, dopoledne a v pracovní den. I tak to ale na stísněné atmosféře jen přidává.

Sesuvy půdy, jako je ten, který se právě odehrává v Brienzu, jsou podle zdejšího geologa Stefana Schneidera v regionu běžné. Podle něj nestabilita hory nemá nic společného s klimatickou změnou, která je ve Švýcarsku velkým tématem i kvůli bleskovému úbytku Aletschského ledovce v posledních letech.

„První zaznamenaný sesuv půdy proběhl v Brienzu roku 1878. V té době se podobně velká skalní masa posouvala směrem k vesnici rychlostí v průměru čtyři metry denně. To se dělo po dobu roku a půl, než se sesuv půdy konečně zastavil. Tehdy přibližně sto metrů od začátku vesnice. I v mezidobí pravidelně docházelo k menším sesuvům různého rozsahu,“ vysvětloval Schneider.

Obyvatelé vesnice ji museli opustit již v květnu 2023, právě kvůli tomu, že se pohyb suti nad vesnicí dramaticky zrychlil. A nakonec opravdu k většímu sesuvu došlo, 16. června 2023. Sesuv zavalil jednu z místních silničních komunikací a zastavil se už skutečně blízko první z budov ve vesnici.

Nyní místní úřady bijí na poplach znovu, ač s tím někteří místní nesouhlasí. Evakuace by totiž měla být nejspíše nejméně na několik měsíců, a tak je víceméně jisté, že místní Vánoce neprožijí ve svých domovech.

V oblasti se očekává dramatická změna počasí a silné, vytrvalé deště. Vědci se obávají toho, že lehká suť po vstřebání dešťů ztěžkne a mohla by se tak vytvořit velká bahnitá masa, jejíž sesuv by ve vesnici potenciálně způsobil katastrofu. Někteří místní už jsou ale z celé situace upřímně unavení a do další evakuace se jim nechce. Oficiální schůze úřadů s obyvateli v nedaleké vesnici Tiefencastel v tomto týdnu tak byla pořádně vyhrocená, když někteří místní projevili směrem k plánované evakuaci hlasitou nevoli.

„Neděláte to kvůli nám, děláte to kvůli sobě,“ zněla striktní odpověď úřadů, jejichž stanovisko podporuje i Stefan Schneider, který tvrdí, že je jednoduše příliš nebezpečné aktuálně setrvat ve vesnici.

Skutečností je, že duch malé vísky tak jako tak pozvolna umírá. Restaurace Rezgia Viglia, kam se rádi sjížděli i lidé z okolních vesnic, své brány již zavřela. Není se co divit, při potenciálním dalším sesuvu je dům, ve kterém sídlí, jedním z prvních na řadě. A když se není pořádně kam jít najíst a potkat se u piva, pocit pospolitosti upadá.

K tomuto účelu tak v Brienzu stále slouží alespoň kostel sv. Kalixta vysvěcený v září roku 1519, kde se místní potkávají. Ani u významného pozdně gotického oltáře už místní nenacházejí mnoho klidu a pomalu začínají hovořit o nutnosti přesunout sbírku vzácných obrazů z 18. století někam jinam. Jiní o tom ale zatím nechtějí slyšet. Co se má stát, stane se, tvrdí.

Po bezmála tříhodinové procházce prázdnou vesnicí se i já konečně vydám na autobusovou zastávku, abych vyrazil na poněkud optimističtější místo, do lyžařského střediska Lenzerheide, které je mimo zimní sezonu velmi poklidné a nabízí mnoho příležitostí k příjemným túrám do okolí. Najednou v úleku skoro uskočím. Zpoza rohu domu proti mně vychází druhý člověk. Na to tu člověk není zvyklý. Musím se skoro zasmát sám sobě. Místní prý, poměrně logicky, novináře a fotografy v lásce příliš nemají, sympatický třicátník se ale pobaveně usmívá.

Dáváme se do řeči, a rychle tak zjišťuji, že ve skutečnosti není tak úplně místní. Žije ve vedlejší vesnici Surava, která byla do roku 1725 součástí Brienzu, ale posléze se úředně odtrhla. K sousedům vyrazil prý jen proto, aby známému vyvětral dům, kam se po loňské evakuaci rozhodl přinejmenším zatím nevrátit.

„Ten loňský sesuv jsem viděl na vlastní oči. Tedy, spíše slyšel. Den předtím, 15. června, se urvala část skály. V deset večer započal konstantní sesuv, který byl slyšitelný napříč celým údolím. Někdy před půlnocí se ozvala neskutečná rána, kterou mnozí přirovnávali k pádu letadla. Všichni jsme vletěli do oken a jen se vyděšení dívali tím směrem. Bylo nám jasné, že je všechno špatně. Hlasité rány se ozývaly až do rána, kdy jsme konečně jasně viděli rozsah toho, k čemu došlo, včetně zasypané silnice,“ říká mi Rico a jen pokrčí rameny.

„Žijeme tu bok po boku s přírodou, ne vždy máme vše ve svých rukou. A tohle je ten případ, kdy prostě taháme za kratší stranu provazu a musíme to přijmout. Ač je to pro některé z místních hrozné. Už jsem ale slyšel o tom, že se mnozí přestěhovali ke svým příbuzným nebo prostě začali hledat štěstí jinde. Zůstávají tu už spíše starší lidé a ti, kteří si to nepřipouští. Nebo jednoduše nechtějí připouštět,“ říká a přerušuje ho dutý úder z vrchu skály v mracích, jako kdyby tam spadnul strom, načež automaticky trochu skrčím hlavu v očekávání toho, co se bude dít.

„Neboj, to je tu celkem normální. Nebo aspoň tady. Prostě se někde výš sesunul malý kus skály. Je to nepředstavitelný hluk, když se to dá celé do pohybu. Lepší to nezažít,“ dodává obyvatel vedlejší vísky posmutněle. A já radši popobíhám na přijíždějící autobus. Ne vždy je třeba štěstí zbytečně pokoušet…

Občané Brienzu mají na vystěhování čas do neděle 17.11., 13:00. Kdy se vrátí a zda se vůbec budou mít kam vrátit, nikdo nedokáže předpovědět.