Jarmila, Hynek, Racek a Máj. Na Máchovo jezero vyjely výletní lodě

Jarmila, Hynek, Racek a Máj. Výletní motorové lodě patří k Máchovu jezeru už stejně neodmyslitelně jako prezident k Pražskému hradu. První výletní loď se na romantickém jezeře objevila už v roce 1920, kdy ještě nikdo ani nemohl tušit, že by se z tehdejšího Velkého rybníka mohl stát fenomén tuzemské turistiky a rekreace.

Teprve po rozšíření hlavní pláže a přístupových cest v roce 1928 se Máchovo jezero plně otevřelo rekreantům. A z okružních plaveb na lodi se později stalo jedno z hlavních lákadel. Na severu Čech nenajdete mnoho lidí, kteří by v dětství neabsolvovali se školkou nebo školou výlet na parník. Velikonočně vyzdobené lodě Hynek a Racek vyjely na Máchovo jezero – poprvé po zimě – o tomto víkendu. Zásluhou lidí kolem Vladimíra Reicherta, kteří se o ně starají.

Školní výlety za námi jezdí spíše až ve druhé polovině května a v červnu. Ale od Velikonoc už budeme pravidelně každý víkend jezdit vyhlídkové plavby. Dvě v sobotu a dvě v neděli, vždy ve 13 a v 15 hodin.

Nejraději mám tu, která jezdí nejméně, což je Jarmila. Vloni jí bylo sto roků a je v úžasné kondici. Snažíme se u lodí zachovat vybavení, jaké tam bylo, a ta historie se mi na Jarmile líbí. A pak pochopitelně, abych neubližoval, mám ještě hodně rád Máj (největší loď dokské flotily – pozn. red.), protože ten je jediný v republice, který byl stavěný přímo pro Máchovo jezero. Postavili ho ve Štěchovicích a jiná taková loď není.

Samozřejmě jsem spoutaný s tímto krajem a s jezerem. Dětství jsem strávil na vodě, u vody nebo v okolních lesích. To, že jsem odsud, má výhodu v tom, že znám dobře historii těch mých časů. Neznám tu předešlou, ale vím, co kdo, kde a jak provozoval za mých časů.

S ohledem na svůj věk, je mi přes sedmdesát let, vzpomínám pochopitelně rád na to, co jsem prožíval v raném mládí, kdy člověk získával zkušenosti. Nejen s vodou, ale i s láskami a se vším, co s tím bylo spojené. V tom zdejším prostředí to bylo úžasné.

Tehdy se tu rekreovali lidé z celé republiky. Byla tu rekreační zařízení a odbory sem pravidelně každý týden vozily další rekreanty. Doksy byly velmi živým městečkem a pro mladý kluky, jako jsem byl já, to mělo svoje kouzlo. Hrálo se tady každý den, i v týdnu, chodili jsme tančit, bylo to úžasné.

Teď je ta doba u jezera také krásná. Můžeme si ji víc užít. Myslím tím vybavením a vším, co tu lze provozovat. Máme svobodu volby a nejsme postaveni před hotovou věc.

Oni sem jezdili na prázdniny do baráku vedle toho, v němž jsem se narodil. Takže už od dětství jsme spolu kamarádili a znali jsme se. Pak jsme se samozřejmě v dospělosti trochu odpoutali, každý měl jiné zájmy a byli jsme jinde, ale pak jsme se zase setkali, když mi nabídli tuhle úžasnou práci.

Než jsem nastoupil, tak jsem provozoval rekreační zařízení jedné banky. Tady v lese u jezera, pod Borným. Bylo to velké, mělo to 280 lůžek, pracoval jsem tam přes 30 let, ale už mě to nudilo. Nic jsme tam nevytvořili, nebudovali, dělali jsme jen služby pro lidi.

A tady jsem se dostal k věcem, jako byla generální oprava lodě Máj, a to mě velmi bavilo – a obzvlášť u té vody. Všichni kluci, kteří tady pracují, tak je to musí bavit, jsou to nadšenci a s takovými lidmi se dobře dělá. Když mi majitelé Regaty nabídli tuto práci, tak jsem po tom skočil. Je to úžasné pracovat u vody v prostředí, které máte rádi.

O malinko slabší, jako všude okolo nás. My už sice neprovozujeme pláže, ale viděl jsem, že ta obsazenost už tam není taková jako dříve. Když jezdíme okolo na lodích, tak to vidíme. Když jsem se mezi známými pídil po tom, jak to mají jinde v cestovním ruchu u jezera, tak všichni potvrzovali, že mají také menší účast.

Myslím si, že to není tím, že by lidé na dovolenou u Máchova jezera neměli dost prostředků, ale právě naopak, že jsou bohatí. Dneska se všichni mají dobře proti tomu, jak jsme se měli dříve, tak jezdí do zahraničí. Sem přijedou také, ale mají to jako druhou dovolenou a tu už nevyužívají tolik.

Vodní plocha Máchova jezera je ale ve srovnání s vodními plochami v celé republice i v Německu nejkrásnější. My máme úžasné okolí. My tu máme borové lesy, kopce a dominantu v podobě hradu Bezděz. To je dokonalost. Takže pro mě a pro spousty z nás je to nejkrásnější voda v republice.

Jezdíme se samozřejmě také dívat i jinam, třeba do toho Mostu, ale z mého pohledu je to placka, koukáte na fabriky, fouká tam vítr a není tam o co opřít oko.

Hodně srdečný, samozřejmě. Miluju ty lodě a snažím se jim udělat, co jim vidím na očích.

Hlavně se snažíme neudělat z těch lodí restaurace a hospody, jak je běžné v Praze nebo na brněnské přehradě. Loď má být loď, tak ať je loď. Pochopitelně u naší největší lodě Máj máme část upravenou tak, abychom tam mohli provozovat narozeninové párty nebo firemní akce. Takže je tam bar, je vybavená ledničkami a 220 voltů to má, aby se mohla napojit muzika. Takže jednu loď máme vybavenou, ale nechceme z toho dělat restauraci v tom smyslu, že bychom tam prodávali obědy.

I když je pravda, že děláme jednu atrakci, která je velmi oblíbená, ve spolupráci s hotelem Port se jednou týdně, v pátek, podávají večeře na Máji. A je o to zájem. Hodně oblíbené jsou také vyhlídkové plavby při západu slunce. To vyjíždíme za světla a vracíme se za tmy. Několikrát v týdnu. Západ slunce je na Máchově jezeře opravdu úžasný. I já mnohokrát jedu také, protože se mi to hrozně líbí. Je to taková poezie.