Článek
Temně zaměřeným turistům Dark Tourism doporučuje, aby se vydali do leprových kolonií, strávili dovolenou ve válkou poničeném Čečensku, anebo vyrazili na jednodenní zájezdy do měst zamořených radiací po katastrofě japonské jaderné elektrárny Fukušima.
V časopise jsou namísto dívek v bikinkách na zlatých plážích k vidění spíše fotografie zachovalých mrtvých těl či průvodce po místech hrobů japonských vůdců, kteří byli coby váleční zločinci oběšeni po druhé světové válce. I Japonsko tak naskočilo na celosvětovou vlnu zájmu o turistiku, která je známá jak "thanato-turistika" podle řeckého slova Thanatos označujícího boha smrti.
Jeden z přispěvatelů časopisu, profesor turistických studií Akira Ide, řekl: „Chceme, aby lidé zažili i temné stránky — či nevyhnutelné vedlejší následky — moderního průmyslu prostřednictvím cestování. A chceme pomoci tomu, aby temná turistika i v Japonsku zapustila kořeny.”
Jen pro silné žaludky
Z historického hlediska není temná turistika ničím novým, jak dokazuje řada popisů sváteční atmosféry, jež často doprovázela veřejné popravy, stejně jako existence muzeí zasvěcených potopení Titaniku, holocaustu či jaderným útokům na Hirošimu a Nagasaki.
Úvodní číslo japonského časopisu popisuje mimo jiné hřbitov Fontanelle v italské Neapoli s tisícovkami lidských lebek a přináší také článek ředitele muzea v indonéské provincii Aceh zasvěceného cunami v Indickém oceánu v roce 2004. Nabízí také zájezd po vylidněných městech v evakuační oblasti kolem jaderné elektrárny Fukušima společně s mapou a Geigerovým přístrojem na měření radiace.
Magazín pak uzavírá foto-seriál zasvěcený práci německého lékaře Günthera von Hagense, který uchovává a rozřezává lidská i zvířecí těla tak, aby byly vidět jejich vnitřní orgány. Šest stránek je také věnováno bývalé leprové kolonii na jednom z japonských ostrůvků, kde ještě v roce 1996 byli nuceně zadržováni v karanténě lidé, kteří se touto chorobou nakazili. V té době přitom už byla tato nemoc dávno léčitelná.