Jako za Santiniho? Zelená hora prošla rekonstrukcí za 240 milionů

Generální oprava vrátila Zelené hoře její někdejší lesk a zčásti i podobu z 18. století. Kostel na půdorysu pěticípé hvězdy má opět podlahu v takové podobě, jaká tu byla dřív, obnoveny byly i složité štukové obrazce na klenbě.

„A výmalba se vrátila do čistě bílé, nahradila výmalbu zřejmě z roku 1779, která byla do červena, bylo to tehdy módní, ale ztmavovalo to interiér,“ říká kastelán Zelené hory Ondřej Vobejda, který tu pracuje rok a půl.

Po zásazích na kostele přišel na řadu ambit, tedy chodba, která obklopuje celý poutní areál. „Ambit byl ve špatném stavu, je to dané především polohou kostela na kopci. Po odstranění nepůvodního lesa jsme se vrátili opět do stavu, kdy omítky velice trpí větrem, deštěm, chladem, zimou,“ popisuje kastelán, proč byly opravy potřeba.

I do ambitu se z velké části vrátila štuková výzdoba. „Chybí pouze u hlavní brány, což některým může připadat trochu podivné, ale je to proto, že právě tam se dochovaly zbytky úplně těch nejstarších omítek a štuku, podle nichž pak restaurátoři dávali dohromady ten vzor,“ vysvětluje Vobejda.

Když se na vnitřní zdi návštěvník pozorně zadívá, zjistí, že některé části jinak světlé omítky jsou jemně načervenalé. „Podle některých teorií památkářů a restaurátorů by to mohla být ta úplně nejstarší, která byla nejenom na ambitu, ale i na kostele,“ dodává.

Odpovídají tomu i záznamy v historických pramenech. „V některých dochovaných kázáních z 18. století je místo občas nazývané jako rubínový klenot v krajině,“ potvrzuje kastelán. Že by se teď ale pouštěli do přemalování načerveno, prý nehrozí, zůstanou u bílé, na kterou jsou již všichni zvyklí.

Obnova se zaměřila i na střechu hlavního vchodu ambitu, kde je sochařská výzdoba opět v plném počtu. Po velkém požáru v roce 1784 tu totiž chyběly některé sochy andělů.

Požár se tehdy kvůli silnému větru rozšířil z kuchyně nedalekého kláštera, dnes zámku, a chytly od něj zdejší střechy. „Návštěvníci nyní mohou obdivovat hlavní bránu v takovém stavu, jakou ji tady pravděpodobně mohl vidět i sám Santini,“ vyzdvihuje Vobejda.

V ambitu také přibyly lavičky, osvětlení, pítko či křížová cesta, opravila se část podlahy a přibylo pietní místo. Upomíná na zrušený hřbitov, který ještě nedávno obklopoval kostel.

„Ke zrušení došlo po roce 1994, po zápisu na seznam UNESCO. Jednou z podmínek totiž bylo to, že se areál vrátí do svého co možná nejpůvodnějšího stavu. Rodiny, které tady měly příbuzné, dostaly zhruba dvacet let na rozmyšlenou, jestli tu chtějí nechat ostatky, nebo jestli je spolu s náhrobky přesunou na nějaký jiný hřbitov do okolí,“ vypráví, jak to bylo.

Zhruba polovina z více než tisícovky ostatků se nakonec přesunula a zbytek tu stále v půdě zůstává, i když na ně již neodkazují náhrobky na povrchu. Výjimku dostal dvojitý hrob kněží, kteří se v průběhu 19. století zasloužili o záchranu a údržbu Zelené hory.

Obnova každé z částí areálu vyšla na zhruba 120 milionů korun, většinu nákladů pokryly evropské dotace. I když lešení s dělníky tu návštěvníci budou v průběhu let podle kastelána potkávat dál. Kvůli zdejším klimatickým podmínkám budou drobné opravy stále potřeba.

Památku UNESCO, která si letos připomíná rovných 30 let od zapsání na seznam a loni zase oslavila 300 let od vysvěcení, si mohou návštěvníci prohlédnout každý den, areál je volně přístupný a v kostele se konají komentované prohlídky.

„V rámci světového dědictví patří kostel určitě k jednomu z těch šperků, kterými se tady v Čechách můžeme chlubit. Určitě bych ještě vypíchnul, že stavba po celých 300 let slouží svému původnímu účelu, pořád se tu konají bohoslužby, pořád se tady konají poutě,“ uzavírá zdejší kastelán.