Jak si přivézt z Angkoru kouzelné fotografie a nezbláznit se?

Málokterý turista přijede do Kambodže a má jiný hlavní cíl než bájný Angkor. Z toho vyplývá samozřejmě jediné - nebudete tam ani vzdáleně sami. Jednodenní vstup do komplexu stojí od února nově 37 dolarů místo dřívějších 20, třídenní 62 dolarů místo 40 a sedmidenní, který je jednoznačně nejvýhodnější, vyjde na 72 dolarů místo 60. Na využití třídenní permanentky máte týden, na využití té sedmidenní pak celý měsíc. Nemusíte tam tak chodit každý den po sobě.

Většina turistů pobývá v přilehlém městě Siem Reap, které je navzdory mnoha romantickým představám velkým městem v plném rozpuku. Proč? Protože turismus.

Vše si rozvrhněte podle toho, kolik času v komplexu Angkor máte. Tzv. „jednodeňáků” je v Angkoru stále poměrně hodně. Ti se tak logicky zaměřují na ta notoricky známá místa a chrámy jako Angkor Vat a Bayon jsou tak pod konstantním náporem davů. V celé oblasti Angkoru jsou však stovky chrámů. Z mnoha zbyly už jen hromady nepříliš popisných cihel, zatímco jiné se dochovaly velmi dobře a další byly v nedávné době zrestaurovány.

Sečteno podtrženo - na to, abyste viděli aspoň to hlavní z Angkoru, potřebujete aspoň tři dny. Cokoliv méně je absolutně nedostatečné - zejména pak, pokud si chcete domů dovézt aspoň trochu slušné fotografie. Den s kovově šedým nebem dokáže totiž vaše snímky pokazit podobně jako pět autobusů čínských turistů, které simultánně vyloží svůj živý náklad před jedním z chrámů. Zejména u Bayonu je tento výjev viditelný několikrát denně.

Pravdou je, že už i Kambodžanům, dochází nervy. Ne tak kvůli davům, ale právě kvůli způsobu čínského turismu. Číňany totiž vozí do Kambodže čínské turistické kanceláře, na místě jim s přesuny pomáhají čínské firmy operující v Kambodži, průvodce mají samozřejmě čínské a pobývají obvykle v hotelech, které vlastní Číňané. V zemi tak zůstane místním obyvatelům jen pramálo peněz vzhledem k tomu, kolik Číňanů do země proudí. Na tento problém si mi nezávisle stěžovalo hned několik místních. Všichni svorně věří, že se situace změní.

Pokud máte tedy v Angkoru aspoň tři dny, berte na vědomí následující. Pokud si chcete vyfotit tradiční snímek východu slunce nad chrámem Angkor Vat, zajistěte si vstup do komplexu o den dříve, abyste se ráno již nezdržovali. Vyrazte nejpozději před pátou hodinou. Východ slunce u Angkoru sledují každé ráno tisíce lidí, a pokud chcete mít aspoň trochu hezký snímek (a navíc třeba fotíte ze stativu), tak rozhodně nechcete stát ve třetí řadě. Ideálně nechte toto focení na druhý či třetí den a v průběhu prvního dne si okoukněte místo, ze kterého se fotí, a vyberte si úhel. Ráno budete za toto urychlení vděční.

Co se týče samotného focení chrámů - naprostá většina z nich otevírá své brány v 7:30. Choďte raději brzy spát a této možnosti využívejte naplno. Ač třeba ještě slunce není v tuto dobu v ideální pozici pro vaše snímky, naprostá většina čínských turistů také ne. A to je luxus, kterého se vám brzy po osmé hodině, kdy najíždějí první autobusy, přestane dostávat. Ráno soupeříte spíše jen s menšími skupinkami podobných nadšenců. Bayon, Ta Prohm a Angkor Vat jsou výjimkou. Tam máte vskutku jen několik málo okamžiků.

Během slunečného dne můžete s klidem přestat fotit v 11 hodin. Slunce je opravdu hodně ostré, přepálí vám detaily a můžete zkoušet fotit akorát tak interiéry některých lépe dochovaných chrámů. Zbytek fotek bude vypadat povětšinou hodně marně. Dejte si pauzu, skočte si na oběd anebo se nechte odvézt tuk-tukem na hotel a dopřejte si odpočinek po brzkém vstávání. Nic vám neuteče.

Velké množství lidí prochází chrámy organizovaně v rámci skupin. Ty mají obvykle pevné a velmi podobné programy, a tak je vaším hlavním cílem zkusit svůj program zorganizovat tak, aby šel přesně proti programu většiny. Opačně. Ano, mají jisté důvody, proč jsou jejich itineráře sestavené tak, jak jsou. Často je to ovšem kvůli tomu, aby to pro ně jelo prakticky a zřídkakdy myslí na potřeby fotografů a těch, kteří chtějí vidět chrámy v tom nejkrásnějším světle.

Východ slunce před Angkorem sledují takřka všichni z toho důvodu, že není mnoho jiných možností. Ostatní chrámy jsou uzavřené. Západ slunce už ale skýtá více možností. Nejoblíbenějšími chrámy pro západ slunce jsou asi Bayon, tedy chrám, kde můžete spatřit obrovské množství vyobrazených lidských obličejů, a výrazně více strohý, avšak neméně monumentální Pre Rup. Podle mnohých je z vrcholku chrámů vůbec nejhezčí pohled na západ slunce. Pokud však chcete fotit spíše detaily chrámu v posledních paprscích daného dne, zvolte Bayon. Když namíříte objektiv výše a budete fotit jen detaily, davy lidí vám vadit nebudou.

Pokud to váš rozpočet umožňuje, můžete si také zaplatit denní výlet s fotografy, kteří v Angkoru fotí víceméně každý den, vědí, kdy je kde dobré světlo, a navíc znají místa, kam byste se jinak nedostali. Ať už to jsou přilehlé buddhistické chrámy a svatyně nebo třeba postranní vchody do chrámů, díky kterým se rychleji dostanete na místa, kde vás davy nebudou aspoň na chvíli rušit. Z osobní zkušenosti můžu s klidem doporučit uskupení čtyř fotografů, kteří fungují pod názvem Angkor Travel Photography. Pro zorientování se v oblasti první den je to ideální volba pro fotografy všech úrovní.

Skvělou volbou je vyjet ráno na některý z chrámů více vzdálených od Siem Reapu, kam se většina lidí začne dostávat až v pozdějších hodinách. Stejně tak lze jen doporučit čekat u vstupní brány již před půl osmou. Po šesti dnech vstávání mezi půl pátou a půl šestou můžu říci, že ač se oficiálně otevírá v půl osmé, pracovníci na místo dorazí často i o 15 minut dříve, a ne všichni jsou pedanti, aby vás nepustili do chrámu o něco dříve. Potřebujete ale i trochu štěstí.

Úžasný zážitek jsem si přivezl z chrámu Beng Mealea, který se nachází asi 65 kilometrů od Siem Reapu. Vzhledem k nátlaku na řidiče tuk-tuku jsem dorazil k chrámu už krátce po půl sedmé ráno. Cestou jsem koupil jen vstupenku. Na místě nikdo, kdo by ji kontroloval. Řidič se usmívá a ukazuje mi kudy projít dovnitř. Nějaký hlídač se znuděně podívá na vstupenku a pokyne mi, kam mám jít. Uvnitř jsem zcela sám. Další lidé se objevují po neskutečných 35 minutách. Připadal jsem si na několik chvil jako Indiana Jones. Bez nejmenší nadsázky.

Odnesl jsem si ponaučení, že čím dále se nacházíte od hlavních památek Angkoru, tím jsou pravidla uvolněnější. Šanci být v nějakém z chrámu aspoň na chvíli sami určitě využijte. Má to zcela jiné kouzlo a kolikrát se vám bude chtít úplně odložit fotoaparát a celé místo vstřebávat pouze svými smysly.

Pokud bylo štěstí při ranních anabázích pomálu, je tu ještě jedna varianta. Když umíte pracovat se světlem anebo máte na cestách po ruce stativ, pohrajte si trochu i se zavírací dobou. Ta bývá obvykle zhruba v půl šesté. Několik minut před už vás začnou hlídači popohánět a více či méně jemně vyhánět. V ten moment přichází na lámání chleba a nastává bitva různých strategií a nervů.

Buď můžete hrát absolutního idiota, který nerozumí (vyzkoušeno), anebo vám může z kapsy vypadnout jeden či dva dolary, které vám zajistí několik potřebných minut již bez davů turistů. Někde to jde, jinde ne. A pokud navazujete oční kontakt, tak vám hlídač někdy i nabídne, že se můžete dostat na místo, kam se jinak až tak úplně nesmí. Samozřejmě za drobné všimné.

Rozhodně se nezkoušejte v oblasti chrámu schovat a třeba po půlhodině vyjít ze skrýše a fotit už skoro ve tmě dále. V oblasti každého chrámu se nějaký ten hlídač pohybuje a pokuta za takový čin může činit až tisíc dolarů. Samozřejmě, i v takový moment to můžete hrát na slzy a tvrdit, že jste se ztratili. Proč to ale dělat složitě a nelegálně, když jde vše docela lehce a zejména spořádaně. Potřebujete k tomu pouze být v oblasti kouzelného Angkoru, který opravdu důstojně reprezentuje khmerskou architekturu, o něco déle. Pět dní je relativně dostačujících, týden ideální a deset dní pak úplným luxusem. Litovat nebudete.