Jak se správně postarat o stan po sezóně

Stan je nutné omýt od písku, prachu, hlíny a podobně. Než stan uklidíme, je potřeba jej nechat pořádně vyvětrat, aby nám nezačal plesnivět. A také impregnovat, aby nezačal promokat, popisuje základní body Miroslav Mácha.

To, že nám někde roste plíseň, je nejenom známka, že se jedná o starý stan, ale i to, že je to levný stan. Plíseň se nám urodí víceméně na materiálu, který není syntetický. Syntetické materiály totiž růst plísně neumožní. Stan je potřeba nechat vždy řádně vyschnout.

Pokud se vám již objeví plíseň, namočte postiženou část například do Sava a nechte působit. Nenamáčejte ho ale dlouho, aby vám prostředek do stanu nevyžral díru. Ovšem počítejte s tím, že na postiženém místě zůstane flek. Jiná cesta není.

Je to stejné jako u batohů. Pokud zip nefunguje, tak ve dvouleté reklamační lhůtě opravují výrobci zipy na své náklady, anebo vymění celý stan. Pokud je to po záruce, můžete zip nechat přešít buď od švadleny, nebo u výrobce.

Záleží na tom, jak drahý je stan. Rozdíl bude třeba od českého a od zahraničního výrobce. Záleží, na jak složitém místě to je, může se pohybovat od 500 korun výš.

Jsou dvě varianty. Nejsnazší a stoprocentní je oslovit výrobce stanů, od kterého výrobek máte a nechat si přešít celou podlážku, pokud se jedná o větší poškození. Zde cena začíná minimálně na 1000 Kč. Pokud je díra menší, nějaká tzv. "skobička", prodávají se různé opravné sady s materiálem, který se aplikuje pomocí lepidla.

Určitě ne. Pokud se nejedná o výrobní vadu, tak nemá výrobce důvod opravovat poškození na své náklady. Možná jen v případech, pokud je to opravdu solidní výrobce, který polevuje. Pokud si ale člověk způsobí poškození sám, jde oprava zcela na náklady zákazníka.

Spíš by měli zvážit, jestli koupit stan z hypermarketu, nebo stan dražšího charakteru, kde tyto vady nenastávají. Máte zde kvalitnější zipy, které jsou osvědčené, tyto výrobky mají i vyzkoušené materiály. Jedná se o firmy, které by si nedovolily vyrobit něco špatného, protože by na tom pak těžce tratily.

Je to individuální podle toho, co člověk potřebuje. Pokud například někdo jen objíždí festivaly, tak určitě nepotřebuje stan za 15 tisíc korun určený na extrémní výstupy a expedice. Proto jsou katalogy obchodníků tak obsáhlé, aby si vybral každý. Velmi záleží na výrobci, provedení, kde i materiály jsou odvislé od toho, co člověk potřebuje. Čím dražší materiál, tím lepší. Což zase každý nevyužije. Pokud se jedná o rodinu, která jezdí do kempu, zde bych volil spíše než  stan s dobrou váhou určitě variantu s komfortem a prostorem. Lidé, kteří budou stan často přenášet, zase budou upřednostňovat váhu a materiál.

Pro rodiny máme dva mezníky. Rodině, která nejezdí moc často, nebo jezdí párkrát za prázdniny, doporučujeme kvalitnější silnější polyuretanový zátěr, kde jsou hodnoty řádově kolem tří metrů vodního sloupce. Ve druhém případě, kdy se rodina nebojí investovat, doporučuji materiály se silikonovou úpravou, které mají vynikající vlastnosti a delší životnost.

U vodáků jde o stejný princip s tím rozdílem, že vodák bude upřednostňovat velikost oproti komfortu. Už nebude potřebovat, aby si uvnitř stoupnul, stačí mu, když si sedne a má například dvě menší předsíňky. Což samozřejmě rodině nestačí, ta většinou potřebuje i oddělené místnosti. Jedná se o stany od 13 kg výš. Pro vodáka bude nějaký lepší vážit řádově kolem tří až čtyř kil.

Buď je to bezešvý laminát, nejsou tam žádné nitě. Mají je stany do extrémních podmínek, tzv. membránové. Nemají dvě vrstvy, tropico a vnitřek. V dalším případě se používají nitě, které na vlhku nabobtnají, takže ucpou dírku od nitě. Tak sama sebe ucpe. Základem je podlepení švů, které máte všude.

Mezi podlepením jsou také rozdíly. U levnějších stanů za 1000 korun vám podlepení odejde určitě za jednu sezónu, protože aplikace není tak kvalitní. U dražších stanů většinou laminace neodchází.

Náhradní kolíky seženete buď u speciálního prodejce, v nějaké větší sportovní síti. Nebo se můžete obrátit přímo na výrobce. S náhradními kolíky bych problém neviděl. Pokud se jedná o zahraničního výrobce, tak se můžete obrátit na prodejce, který spolupracuje se společností a může doobjednat kolíky v jakémkoli množství.

Prodáváme tyče, i když tam je to náročnější než u kolíků, protože každý výrobce vyrábí tyčky jiné, průměrově i materiálově. My prodáváme rovnou sady na stany, které nabízíme. Když si u nás někdo koupí stan, jsme ochotni mu nabídnout veškerý servis, tyčky nevyjímaje. Když si ale někdo naměří tyče, které potřebuje, může si je vybrat od jiné firmy.

Počítám asi pět typů. Laminátové jsou obyčejné černé, a když se zlomí, tak se z toho udělají nitě. Pak jsou karbonové, které jsou hodně drahé. Třetí je směs, kdy je laminátová tyč omotaná síťovinou, to znamená, že tam nedochází k podélnému prasknutí. Čtvrtý je klasický dural a pátý typ jsou různé materiálové směsi, které jsou na úrovni karbonu.

Laminát je přežitek, bývá u stanů, které jsou hodně levné, okolo 1000 nebo 500 korun, takový "hadr přes hlavu". Laminát opletený síťovinou je oblíbený, protože na výrobu je hodně levný. Prakticky je dobrý, ale je trochu těžší než dural. Dural je lehoučký, dostupný i poměrně levný, taková zlatá střední cesta. Když máte lepší stan za rozumnou cenu, většinou tam najdete duralku. Nejdražší jsou směsi, kde máte nejlepší váhu oproti ostatním typům.

Na vnitřek se dává buď tenčí nylon s ripstopovou úpravou, která v případě defektu zabrání opětovnému párání materiálu. Bývá u stanů určených i do chladnějších podmínek, kvůli izolaci. Nebo se dovnitř dává samotná síťovina kvůli vlhkosti, váze, aby to bylo prodyšné a větralo. Co se týče samotných materiálů, každý sám má víceméně takový standard, aby to něco vydrželo.

Silikonová podlážka nebo polyuretanový zátěr, zde bych volil standardní hodnotu kolem pěti šesti metrů vodního sloupce. Vyšší standard je kolem deseti metrů vodního sloupce. Tropiko (vnější stan přetažený přes konstrukci) pro méně náročné bych zase začal okolo tří metrů. U více náročných u pěti a výš, je to samozřejmě individuální.