Jak se jezdí v Česku na kole

Bytostného mistra pedálů prozradí dvoubarevně opálené končetiny nebo oholené nohy (ten, kdo tak nečiní, je mezi cyklisty nazýván „angrešt“) a k hořejší části těla nesouměrně velké svaly.

Ale jaké jsou charakterové vlastnosti člověka, pro kterého je samozřejmostí jet přes sedmero řek, sedmero hor na vlastní pohon? Jací lidé tvoří její komunity a na jakých akcích je můžete na jaře potkat?

„Od přírody mám potřebu se pohybovat a cyklistika mi navíc dodává pocit volnosti,“ uvádí Jiří Chlumský (54). Podle jeho slov si na kole báječně provětrá hlavu a užije si zábavy ve společnosti kamarádů. Na veřejné akci byl všehovšudy párkrát v životě.

Raději si trasu naplánuje sám podle map českých turistů. Jsou přehlednější než speciální cyklistické, mají sympatičtější měřítko (1:50 000). „Do trasy je nutné vmísit vhodné místo na oběd i další občerstvení. Je jen škoda, že se nedá naplánovat i počasí,“ připomíná Jiří.

Tomáš Větrovský (28) si už na vysoké škole užíval s partou kamarádů závody typu MTBO, což je takový orienťák na kole. Tento druh závodů není rozšířený v takové míře, jako jsou cyklistické maratóny MTB (MX) nebo závody cross country (XC).

„Dělám to kvůli tomu, že jsem při tom s lidmi. Některé závody se jezdí po vytyčeném území v týmech, resp. v párech,“ vysvětluje Tomáš.

Z nadcházejících závodů se chystá na Vyprahlý BAJKonur (8. května v okolí Sázavy a Vltavy) a chválí si Bike Adventure, i když na tomto závodě bývá plno lidí.

Naštěstí pro jezdce na horských kolech i amatéry je nabídka půlmaratónů a maratónů opravdu široká. Kromě jednorázových závodů mohou poměřit své síly i v rámci několika seriálů, které se u nás konají. Ondra doporučuje sérii Kolo pro život a pro méně náročné Pražskou padesátku.

Pro team bikerů či také bajkerů (cyklisté na horských kolech) je samozřejmostí rozrážet vzduch, když fouká „terezín“ (boční vítr) tím, že jedou v „háku“. Dávají pozor, aby se jim někdo „nezakufroval“ (neztratil).

Každý cyklista se musí umět kousnout a jet.foto: Právo/Milena Písačková

Na toho, kdo se na konci závodní trati snaží na poslední chvíli „nabušit“, byť nestřídal táhnutí skupiny, pokřikují: když nestřídáš, nespurtuj! Ti, jimž už „po cestě nedošlo“ (nemohli dál), ale dojeli do cíle, jsou „prošití“, nebo „spráskaní“ (unavení).

Nepospíchající si užijou „tatrankovou“ (svačina na kraji cesty) a „labůžo“ (paráda), když mohou jet „zadarmo“ (z kopce dolů, bez šlapání).

Cyklistických disciplín je několik druhů. „Při crosscountry si člověk moc neodpočine, kdežto na MTBO musí navíc přemýšlet.“ Podle Ondry spojuje cyklisty jejich společný charakterový rys: „Každý cyklista se musí umět kousnout a jet.“

Milena Písačková (28) se do již „zajetého“ klubu dostala, je jednou ze dvou zástupkyň křehkého pohlaví v Bikesportu Plzeň. „Kolem je kolektiv, kamarádi stejné krevní skupiny. Máme sponzorské slevy na materiál a servis a v zimě zvýhodněné vstupné do sportovních zařízení. Dostáváme příspěvky na startovné a jezdíme společné tréninky,“ libuje si.

Během sezóny zajede až 16 závodů. Preferuje přede vším méně komerční podniky, ale nevynechá ani náročnějšího horského Krále Šumavy. Závody kolem Klatov na 101 km (převýšení 2552 m) nebo 73 km (převýšení 1823 m) jsou mezi bikery klasikou.