Jak můžete zachránit život při plavbě na českých řekách

Proč jsou jezy tak nebezpečné? V jejich těsné blízkosti, hned za přepadem, voda vytváří tzv. vodní válec. Ten vzniká z přepadávající vody, která padá ke dnu, od něhož se odráží a vrací se zpět k přepadu. Pouze část vody odtéká dál po proudu řeky, zbytek vodní masy rotuje na jednom místě.

„Proud má v těchto místech velkou sílu, člověku brání, aby mohl z válce vyplavat, podráží mu nohy, což mu neumožní se postavit, a zároveň ho hází zpět do tzv. vývařiště. Každý, kdo svedl boj s vodou, ví, že je problém i v tom se zorientovat v prostoru,“ popisuje Petr Ptáček z Akreditované školy vodácké záchrany a spoluautor projektu Nebezpečné jezy.

Menší riziko znamenají jezy pro lodě a rafty, plavidla mají větší šanci zdolat jez, než mají lidé. Je to tím, že loď po splutí jezu díky své délce dokáže najet dál do proudu, který ji vytáhne vlastní silou do toku řeky. To se člověku nikdy nemůže podařit. Ani loď ale není zcela bezpečná. „Vodáci některé jezy na lodích skáčou, některé sjíždějí, ale na části jezů je nutné loď přenést, protože ani na lodi není možné je bezpečně sjet. Velmi zrádné jsou jezy po jarním tání, při silných deštích nebo při povodních,“ varuje Pavel Šálek z Českého svazu kanoistů.

Vyplavat z válce vlastními silami je téměř nemožné. „Teoreticky je možné se z válce dostat spolu s odtokovým proudem, který do řeky odtéká podél dna. Toto ale není možné považovat za návod nebo doporučení, protože proud může tonoucího vtáhnout ke kamenům, na které ho hodí nebo ho pod ně zaklíní. A určitá část jezů potopení se pod přepadovou vodu svou stavbou ani neumožní,“ upozorňuje Pavel Šálek.

Tonoucí je tak odkázán na pomoc z břehu. „Pokud vidíte někoho topit se pod jezem, rozhodně za ním neskákejte v naději, že ve dvou sílu proudu překonáte a pomůžete si z řeky vzájemně ven. Takové akce končí převážně tragicky,“ varuje Pavel Šálek. Lepší je se snažit hodit tonoucímu záchranný prostředek, aby se mohl sám chytit a s pomocí poskytnutou ze břehu být vytažen z vody.

Aby byla pomoc účinná, je třeba dodržet několik zásad. Po nalezení bezpečného místa na břehu by měla následovat snaha o navázání vizuálního kontaktu s plaváčkem. Pokud se kontakt podaří, je možné tonoucího upozornit na to, že mu házíte záchranu.

„Špatné je, když se lidé z břehu snaží hodit házečku nebo kruh a tonoucí vůbec o pomoci neví. Což se člověku, který rotuje ve válci, může snadno stát. Pak může být na dosah od hozené záchrany a nedokáže se chytit,“ varují odborníci.

Je-li jasné, že vizuální kontakt navázat nelze, je dobré hodit kruh nebo házečku cíleně na hlavu topícího se tak, aby ho zasáhla a on se mohl chytit. Zde je nutné pečlivě volit druh záchranného prostředku s ohledem na bezpečnost zdraví tonoucího. Podaří-li se to a tonoucí má dost sil se držet, snažte se jej rychle vytáhnout z vody. „Tato pomoc musí být okamžitá, ne však zbrklá. Lano nesmíte tonoucímu vytrhnout z ruky,“ popisuje Petr Ptáček z Akreditované školy vodácké záchrany.

K základům vodáckých znalostí by mělo patřit i poskytnutí první pomoci. „S poskytnutím první pomoci je nutné začít okamžitě po vytažení tonoucího z vody. Pomoc je třeba bez přerušení poskytovat až do příjezdu záchranářů,“ vysvětluje ředitel Středočeské záchranné služby MUDr. Martin Houdek.

Prvním krokem v záchraně je urychlené zkontrolování stavu tonoucího – tedy zjištění, zda je při vědomí a dýchá. Pokud nereaguje na hlasové podněty a nedýchá normálně, je třeba začít s oživováním. „V tuto chvíli je nutné zavolat na linku rychlé záchranné pomoci 155, co nejpřesněji dispečerce popsat průběh události, stav postiženého a místo neštěstí. Pokud přítomní nevědí, jak mají pomoc poskytnout, dispečerka je schopna až do doby příjezdu záchranářů navigovat v tom, jak postupovat,“ upřesňuje lékař.

Přestože se v současné době doporučuje poskytnutí první pomoci bez umělého dýchání, pouze s masáží srdce, u oživování tonoucího je tomu jinak. „U tonoucího, který byl nějakou dobu pod vodu, není pravděpodobné, že v organismu zůstalo alespoň minimální množství kyslíku, tak jak je tomu u lidí v bezvědomí na suchu. Dýchání z plic do plic je u tonoucích bezpodmínečné,“ dodává doktor Houdek.