Článek
Dnešní jarní výlet začneme v Kralupech, jak se tam dostanete, necháme na vás, jelikož možností je spousta a město je přístupné ze všech stran. Nenechte se odradit tím, že nejste z hlavního města, po celé délce výletu se dá kdykoliv nastoupit na vlak, který jezdí nejen k metropoli, ale i na sever. Auto můžete zaparkovat v Kralupech a pohodlně se k němu vrátit. Bezproblémová je cesta i pro cyklisty. Aby také ne, když místem prochází mezinárodní trasa Praha–Drážďany.
V Kralupech se příliš rozhlížet nebudeme, poněvadž nás čeká dlouhá cesta. Na náměstí pozdravíme kostel sv. Václava, a ještě než přejdeme řeku, zastavíme se u železného obřího kola.
Převodové kolo s pastorkem z francisovy turbíny
Z cedule se dozvídáme, že je to převodové kolo s pastorkem z Francisovy turbíny, která sloužila ve vodní elektrárně Miřejovice. Zajímavostí na něm je Citroënovo šípové ozubení, jehož grafické znázornění se používá dodnes jako značka automobilu. Ozubené kolo bylo instalováno ve 20. letech 20. století a sloužilo do roku 2011.
TJ Vltavan hostí turistické centrum u Chvatěrub
Vltavu přejdeme vedle mostu T. G. Masaryka, který spatřil světlo světa ve stejném období, kdy začalo v elektrárně pracovat Citroënovo kolo. V době svého vzniku byl údajně nejdelším mostem v Evropě, který řeku překlenul jediným železobetonovým obloukem. Ten měřil 80 metrů.
Zámek prochází opravami
Tolik ke kralupským zajímavostem na naší trase. Vydejme se nyní po červené značce, která nás provází již z náměstí, směrem na Chvatěruby. Netrvá to dlouho a opouštíme město. Už zdaleka nás cedule upozorňuje na informační centrum. Trochu nezvyklé místo, pomyslíme si, ale vzápětí pochopíme.
Turistické centrum totiž souvisí s mezinárodní cyklostezkou a je spojeno s hřištěm fotbalového klubu TJ Vltavan Chvatěruby. Nezvyklá kombinace zahrnuje také občerstvení, restauraci a půjčovnu kol a bruslí. Bohužel pro nás, otevřeno je sice každý den, ovšem odpoledne.
Libušín hrad
Turistické centrum je hned pod zámkem Chvatěruby. Stavení na nevysokém ostrohu si prošlo vším. Ve 12. století tam stála tvrz, aby ji o tři století později Zajícové z Hazmburka přestavěli na hrad. Po několika realitních transakcích získal hrad Karel Josef Voračický, jenž z něj chtěl udělat honosnější sídlo. Začal proto na začátku 17. století s barokními úpravami, do nichž zahrnul masivní zbytky kamenného hradu. Voračický se však zadlužil, opravy drhly a za vichřice spadla střecha.
Vítr poničil střechu ještě dvakrát, objekt mezitím začali rozebírat i místní lidé. Pak už to šlo i přes pokusy o záchranu ráz na ráz a ze zámku zbylo pouze jedno křídlo, nad údolím se tyčící kamenná zeď s okny. Za pomoci ministerstva a dalších přispěvatelů nyní probíhají opravy, a tak kdysi jistě krásná stavba získá znovu svůj půvab.
Přívoz v pozadí se skálou, kde kdysi stál Liběhrad.
Hradozámek necháváme za zády a po červené pokračujeme kolem řeky. Tamní cesta je vhodná i pro bruslaře, pár jich potkáváme, jak míří až do Máslovic. Dál už se asfaltka mění v pěšinu, jež je místy tak tenká, že vyhnout se mají problém i dva chodci. U odbočky na Máslovice je rovněž přívoz, který můžete využít k návštěvě Libčice nad Vltavou a zbytků hradu Liběhrad na skále.
Cestička kolem Vltavy je místy úzká, některým sportovcům to ale nevadí.
Hrad nejde přejít bez vzpomínky na pověst, která o něm koluje. V 8. století ho prý založila kněžna Libuše, aby tam mohla se svými družkami trávit čas na lovech. Proto dostal jméno Liběhrad. Odborníci jej však zařazují až do 14. století, kdy zřejmě patřil Zbraslavskému klášteru, který vlastnil také Libčici. Jeho historie je krátká, už v 16. století z něj zbyla jen zřícenina.
Jak už jsme zmínili, čeká nás asi tříkilometrový úsek po úzké pěšině kolem Národní přírodní rezervace Větrušické rokle. Vlevo vysoké skály, vpravo klidná hladina Vltavy. Skály vznikly pod mořem před 540 milióny let.
Oficiálně tudy nevede ani cyklostezka, přesto tady několik cyklistů potkáváme. Stačilo by ovšem málo a někdo by mohl spadnout do vody. Jízdu na kole s dětmi tudy určitě nedoporučujeme. Asi půl kilometru před obcí Řež je ve skále asi 50 metrů nad pěšinou jeskyně Drábovna, z níž je krásný výhled na údolí s Vltavou.
Lidé využili předjaří k výletu k Vltavě
Čas utíká a výlet s ním. V obci Řež potkáváme u hřiště otevřené občerstvení. Neodoláme a vyhlašujeme pauzu a doplnění potřebných vitamínů a minerálů ze zlatavého moku. Když se nasytíme, vracíme se na trasu a kolem velkého zahradnictví míjíme na protější skále hradiště Řivnáč a kousek od něj už vykukuje jeho známější bratr – hradiště Levý Hradec, kdysi důležité místo Čech.
Při obdivování skalisek ovšem musíme dát pozor, poněvadž provoz zesiluje. Rekreačního cyklistu střídá závodní jezdec a toho zase běžci. Putujeme kolem kamenolomu ke zdymadlu s elektrárnou v Klecanech. Nad ním je hradiště Pravý Hradec.
Připojují se k nám bruslaři a náš výlet dostává trochu adrenalinový nádech. Zjišťujeme, že bezpečnější bude jít mimo asfaltovou cestu, a přemýšlíme, jak to tady musí vypadat v sezóně.
Místo, kde kdysi našli trup zavražděné ženy.
Míříme dál ku Praze. Pod hradištěm Zámky a další přírodní památkou přicházíme k trojskému útulku, chvilku přemýšlíme, jestli tam nenastoupit na autobus, ovšem pocit dosáhnout pomyslné cílové pásky je silnější.
Výlet lze doporučit i fanouškům železnice, každou chvíli projede nějaký vlak.
Že to nebude daleko, dává znát rozhledna z pražské zoo. Pozdravíme šelmy na druhé straně plotu a odbočíme před hlavní bránu zahrady, kde finišuje náš výlet, červená značka i slunce, které mizí za obzor.
Počitadlo navigace se zastavilo před číslem 29 kilometrů. Jelikož terén nebyl nikterak náročný, počet kilometrů ani není znát. Samozřejmě nemusíte projít celou trasu, jak již bylo zmíněno, lze kdykoliv nastoupit na vlak do Prahy či Kralup.
