Článek
Rok 2014 je pro Švýcarsko rokem výhledů. Turisté, kteří do země přijíždějí, jsou tak často upozorňováni na nejbližší výjimečné horské výhledy, které si mohou v blízkosti dopřát. Proč? Protože když se člověk dívá z výšky na vše kolem, rázem se mu zdají jeho každodenní problémy titěrnější a dokáže se lépe uvolnit. Argument, proti kterému se nedá nic namítat.
Když jsem tedy dostal při této příležitosti pozvánku, abych do Švýcarska zavítal a dopřál si ten zřejmě nejúchvatnější výhled, který tato země vůbec nabízí, neváhal jsem ani vteřinu. Vždyť už to byla skoro ostuda radit známým, kam mají do Švýcarska jet a kde se ubytovat, a přitom nevidět Matterhorn, horu unikátní svým tvarem, který se dostal například do loga čokolády Toblerone.
Krásná hora smrti
V kantonu nás uvítal zvuk alpských rohů v podání místních hudebníků a samozřejmě typický sýrový pokrm fondue, který nemůže chybět v žádné z místních tradičních restaurací. Když se vám pak ve sklence vyskytne zdejší odrůda vinné révy fendant, neprotestujete a už se pomalu připravujete na to, co máte vidět následující den.
Vždyť sem kvůli tomu přicestovalo 137 novinářů ze 33 zemí, kteří se těšili, až budou moci svůj výjimečný zážitek sdílet se svými čtenáři.
Alphornisté k Zermattu neodmyslitelně patří.
Američané, Číňani, Indové, Brazilci či má česká maličkost — všichni jsme se svorně těšili na němé pozorování Matterhornu při východu slunce. Nasvícená rudá špička je něčím, co jsem chtěl mít vždy zvěčněné na svém fotoaparátu a pomalu jsem už přemýšlel, kam si v bytě dám snímek tohoto horského giganta, který stál život od prvního výstupu v roce 1865 přes 500 horolezců.
Výhledy, historie či kulinářství
Na tiskové konferenci panovala nejistota, protože předpověď počasí nebyla zrovna úchvatná. Místní však byli velmi pozitivní a zdůrazňovali, že 300 slunečných dnů v roce je dostatek na to, abychom měli štěstí i my dne 26. srpna, na který místní tuto akci naplánovali.
Když jsem dorazil na pokoj, čekaly na stole vtipné sluneční brýle, vedle kterých byl zabalený hadřík na jejich čištění s komentářem: „Děláme vše proto, abyste měli krásný výhled.” Příprava vyladěná do posledního puntíku, jak je ve Švýcarsku zvykem.
Přesně v tento úchvatný výhled novináři z celého světa v úterý doufali. A jak trefně uvádí Švýcaři, více než 300 dnů v roce by se jim ho i dostalo...
Zvoní mi budík. Je 4:45. Nechce se mi vstávat. Mrholí. Vstávám. V půl šesté dorážím na srazoviště, odkud nás má asi šest desítek vyrazit do výšky více než 3000 metrů nad mořem, abychom pozorovali východ slunce a následně během několikahodinové horské túry zkoušeli fotit Matterhorn v odrazech horských jezer tak, jak nejlépe umíme, a naše aparáty umožňují.
Zbylí novináři se rozhodli středně náročný trek oželet a raději objevovat historii a kulinářské krásy Zermattu. A hlavně nevstávat ve 4:45.
Probuzení tabletem
„Nyní vyjedeme několika lanovkami až na vrchol Rothorn, který se nachází ve výšce 3103 metrů. Tam budeme pozorovat to, co nám příroda dovolí,” říká náš horský průvodce Martin a já tak přemítám, že to nezní zrovna optimisticky. Mé přemýšlení radikálně přerušuje Japonec, který mi dává omylem ránu, když se snaží fotit déšť. Tabletem.
Rothorn nabízí turistům opravdu výjimečné výhledy. Tedy, když je krásně. Pohled opačným směrem než leží Matterhorn.
Nahoře nás vítá pět stupňů Celsia, drobný déšť a nesourodé cáry oblaků přecházejících pozvolna v mlhu. „Ten východ slunce asi neuvidíme, že?” ptá se Martina brazilský novinář, který se klepe jako svišť při spatření čerstvé mrkve. Průvodce se smířlivě usměje a vyšle do prostoru odzbrojující reakci.
„Krásu si musíte najít ve všem. Říkat hnusnému počasí mystické a uvědomit si, že protože něco chcete vy, neznamená to, že vám to příroda dá. Zítra ráno má být krásně slunečno, jenže to už ocení jiní turisté. Tento výlet jsme plánovali přes půl roku a teď můžeme jen pokrčit rameny a konstatovat: 'To jsou hory.' Neřešme to, co nemůžeme ovlivnit. A vůbec, dáte si někdo horkou čokoládu?”