Jak by dopadla tsunami z roku 2004 dnes?

První prototyp tsunami bójky se začal vznášet na mořské hladině nedaleko Oregonu již koncem 20. století v roce 1995. A bylo to právě tsunami v Indickém oceánu v roce 2004, které značně urychlilo nasazování tohoto typu ochrany na mnoha místech světa. Než se podíváme na to, jak vlastně toto zařízení funguje, je namístě si uvědomit několik základních skutečností, které však třeba nemusí člověka na první dobrou napadnout.

Ač se nám, pamětníkům, zdá rok 2004 nedaleko, z pohledu technologií na něj může zejména dnešní mladá generace nahlížet jako na pravěk. Mobilní telefony byly stále spíše ve svých počátcích a někteří lidé je stále ještě ignorovali. Nejpopulárnějším mobilem toho roku bylo legendární „véčko“ od Motoroly RAZR V3 a místo klasického plnohodnotného internetu byl ve velké většině mobilních telefonů stále ještě jen hodně osekaný předchůdce zvaný WAP. A chytrým telefonům otevřel dvířka směrem k mainstreamu až první iPhone o tři roky později.

Proč je tak důležité vzít toto v potaz? Dnes již existuje záplava užitečných aplikací, které notně zvyšují bezpečnost cestování do určitých destinací. Osobně používám například aplikaci, která mi hlásí jakékoliv zemětřesení na naší planetě o magnitudě vyšší než 6. Jsou to totiž právě podmořská zemětřesení, které vlny tsunami iniciují. Do mobilu si však můžete nainstalovat i aplikace monitorující požáry ve vaší oblasti či extrémní srážky.

A právě i do mobilních telefonů by dnes měla chodit varování před úderem možné přírodní katastrofy v dané oblasti. Stačí, když je telefon přihlášen do mobilní sítě v příslušné oblasti. Několikrát mi takto již mobil začal podivně houkat a na displeji se zobrazila tzv. „emergency“ zpráva varující například před úderem tajfunu, střelbou v oblasti či blížícím se požárem. Rozsah zasílání podobných zpráv záleží vždy na daných bezpečnostních úřadech a jejich opatřeních.

Na základě rozhovorů s několika lidmi pracujícími v oblasti bezpečnosti pobřežních oblastí během tohoto roku nabízíme stručný odhad toho, co by se stalo, kdyby ve stejném místě udeřilo tsunami o stejných parametrech, ve stejném čase.

Pokud dojde k podmořskému zemětřesení tak blízko pobřeží, jako tomu bylo v indonéském Acehu, kde vlna tsunami udeřila za 15-30 minut, budou následky takřka vždy ničivé. Toto není dostatečná doba na reakci. Ani v případě přítomnosti bezpečnostních systémů nebývá vyhodnocení jejich měření zcela okamžité a než budou spuštěny varovné systémy, může být již pozdě.

Nicméně v dnešní internetové době by už lidé v o něco vzdálenějších oblastech, tedy těch, které dělí od samotného zemětřesení a úderu vlny tsunami hodina a více času (Thajsko, Indie, Srí Lanka apod.), měli výrazně více času na reakci a vyklizení pobřeží. Ztráty na majetku by byly víceméně stejné, ztráty na lidských životech však násobně nižší.

Jiná by však situace byla, kdyby tsunami udeřilo v nočních hodinách. Tehdy vás nemusí nutně varovná notifikace probudit a jste závislí na tom, zda včas zafungují místní bezpečnostní složky. Navzdory četným instalacím tsunami bójek po světě ještě nejsou chráněny všechny pobřežní oblasti. UNESCO nicméně letos 15. listopadu, u příležitosti 20. výročí zemětřesení v Indickém oceánu, deklarovalo snahu získat dostatek financí pro zabezpečení všech pobřežních oblastí do roku 2030.

Právě tsunami bójky jsou součástí brzkého varovného systému, jejich účelem je detekovat a monitorovat potenciální vlny tsunami.

Jak tedy tsunami bójky fungují? Jsou vybaveny hned několika senzory, které měří změny v tlaku vody a výšku vln. Když se k bójce přižene vlna tsunami, ta okamžitě odhalí změnu tlaku. A to vše navíc i v případě, že si tyto vlny stále ještě razí svou cestu hluboko pod mořskou hladinou. Sesbíraná data jsou následně odeslána přes satelit do centrální stanice, kde jsou analyzována a následně se podle nich vyhodnocuje směr, rychlost a potenciální síla vlny tsunami. Právě tyto informace jsou klíčové pro včasná varování ohrožených pobřežních komunit.

Osobně jsem se vydal koncem března do thajské provincie Phang Nga, jejíž součástí je i známé letovisko Khaolak, kde při tsunami před 20 lety zemřelo nejméně 4000 osob, z toho přes tisíc turistů, převážně z Německa a Severní Evropy. Na místě jsem se místních hoteliérů dotazoval, jak je zdejší pobřeží chráněno nyní a zda by se cítili v případě obdobné události bezpečně. Mnozí zmiňovali skutečnost, že se cítí lépe po instalaci varovných věží a spuštění systému ochranných bójek.

Napříč šesti zasaženými provinciemi v Thajsku (Phang Nga, Phuket, Ranong, Krabi, Trang a Satun) bylo nainstalováno na plážích více než sto varovných věží, které by měly včas varovat před úderem vlny tsunami. Zdrojem informace o hrozbě vlny pak mají být právě ony tsunami bójky rozmístěné po celém světě na širém moři. Informace z bójek se spojují a vyhodnocují se vždy informace z více bójí najednou.

Když mě v Thajsku jeden restauratér upozornil na to, že se nedávno řešila nefunkční tsunami bójka, obrátil jsem se na zdejší úřady ve snaze lépe pochopit, zda může výpadek jedné bójky znamenat tragédii. Zejména i proto, že má Thajsko jen dvě tyto bójky. První byla instalována už v roce 2006 asi 965 kilometrů západně od Phuketu, druhá pak teprve v roce 2017 asi 340 kilometrů západně od Phuketu.

Zajímalo mě také, jak jsou thajské úřady na případnou obdobnou situaci v dnešní době připravené. Během mého pobytu na místě se sjednat schůzku nepodařilo. Nakonec jsem se ale počátkem dubna za pomoci Tourism Authority of Thailand spojil přes Zoom s ředitelem Odboru prevence a zmírňování katastrof provincie Phang Nga, kterým je Sangb Saton.

„Naše Andamanské pobřeží chrání dvě bójky. První z nich se nachází u souostroví Nikobary, druhá pak mezi Nikobary a Phuketem. Právě tato bójka se však v současné době opravuje a měla by se na místo navrátit koncem roku, mezi říjnem a listopadem,“ uvedl Saton a zároveň zdůraznil, že samozřejmě přejímají informace i ze zahraničních bójek.

Skutečností však je, že bójky byly modernizovány již koncem roku 2022 a po necelém roce a půl byla již první z nich nefunkční. Technika tedy nemusí být bezchybná.

„Pokud NDWC (National Disaster Warning Center) obdrží potvrzení o tsunami, vyšle SMS upozornění na všechna mobilní zařízení přihlášená do místních sítí. A nejde jen o textové zprávy. Informována jsou média, varovné tsunami věže na plážích začnou indikovat nebezpečí a mnoho zdejších lidí je v nejrůznějších skupinách aplikace LINE, které slouží k varování před potenciálním nebezpečím,“ zmínil Saton aplikaci, která je v Thajsku populární podobně jako WhatsApp v Evropě.

Sangb Saton v rozhovoru také zmínil věc, kterou osobně považuji po návštěvě mnoha míst vážně ohrožených údery vlny tsunami za klíčovou. Ať už to bylo v Japonsku, Chile, na Havaji nebo v Thajsku, v obydlených oblastech naleznete u pobřeží vždy označení, že se nacházíte v oblasti ohrožené vlnou tsunami. Stejně tak nechybí cedule se šipkou označující nejlepší evakuační cestu, na kterých často uvidíte i vzdálenost, jak daleko se nachází místo, kde budete v bezpečí. Po příjezdu do dané pobřežní lokality je právě tohle první věc, se kterou byste se měli pro každý případ seznámit.

„Berte ohled na značení. Vaše informovanost je prioritou. Náš systém vaší ochrany je funkční. Jako ředitel dohlížím na pravidelné nácviky, opatření i aktualizace informací. Pokud se mě tedy zeptáte, jak jsme na tom s připraveností na tsunami 20 let od roku 2024, řeknu vám, že nemám strach o místní lidi, protože my jsme si tím prošli společně a poučili jsme se,“ uvedl klidným hlasem Saton, aby se nadýchl k závěrečnému varování.

„Mám ale upřímné obavy o skupiny turistů, kteří nechápou důležitost bezpečnosti v této oblasti a ignorují informace, jež se jim snažíme předat. Ignorují značky a neprojevují sebemenší zájem o seznámení se s bezpečnostními opatřeními. V tomto bodě tedy potřebujeme zapracovat na vyšším povědomí a důvěře, ale také zajistit, že každý turista bude vnímat naše doporučení. Jen pak bude vaše dovolená skutečně bezpečná,“ dodal bezpečnostní ředitel.