Istanbul je pestrý a klokotající babylón kultur

Osmanští stavitelé se snažili řadu architektonických prvků převzít, ale překonat tuto stavbu nebylo snadné. Sultán Mehmed Dobyvatel nechal například popravit architekta Atika Sinana za to, že kopule mešity postavené na jeho počest nedosáhla rozměrů Hagia Sophia. I když ta vznikla zhruba o devět set let dřív.

.: Do většiny mešit se můžete jít nejen podívat, ale také v nich po domluvě se správcem fotit při bohoslužbách.

Třicetimetrová kopule chvílemi budí dojem, jako by se vznášela nad prázdným prostorem. Okna u její základny vytvářejí dodnes v Hagia Sophia zvláštní, tajuplné světlo.

Diamanty, zlatý trůn osázený smaragdy, šperky i nejrůznější drahocennosti v palácích vládců Osmanské říše blednou před příběhem Roxaleny. Tato konkubína ovládala jednoho z nejvýznamnějších osmanských panovníků, sultána Sülejmana Nádherného i jeho říši.

Přitom Roxalena prý nebyla nijak krásná a pocházela z chudé rodiny. Pomohla jí ale náhoda.

Vyslechla náhodou tajný rozhovor jedné z harémových konkubín se špatně vykleštěným eunuchem. Ta mu oznamovala, že je těhotná.

Roxaleně pak stačilo, aby oběma pohrozila, že vše vyzradí, a najednou měla přístup do nejdůležitějších komnat. Přichází za Sülejmanem bez šperků a drahých šatů, úplně nahá. A při souloži mu předvede něco, co ho ohromí a nadchne: pořádný ženský orgasmus.

Během krátké doby se stane vládkyní harému a časem nepřímo také celé země. Likviduje své skutečné i domnělé nepřátele a neváhá zabít i svého syna, když má pocit, že by ji mohl ohrozit. Sultán nic z toho nevnímá. Podléhá jejímu vlivu. Když Roxalena v necelých padesáti letech umírá, nechá jí postavit mauzoleum.

Stojí hned vedle Sülejmanovy mešity, stavby, která se vyrovná svým dvěma slavnějším sestrám: Hagii Sophii i Modré mešitě. Ji a okolní stavby dokonce znalci označují za srdce osmanského světa.

Sedíme na břehu Marmarského moře v restauraci vedle rybího trhu. Ryba s pikantní omáčkou ochucenou bylinami se mi rozplývá na jazyku. Říkají jí tady cupra. Rybu, kterou si koupíte na zdejším vyhlášeném trhu ve čtvrti Kumkapi, vám udělají přímo u stánku. Nebo v některé z okolních restaurací. Vyjde vás levněji než v podnicích v centru. Jsou tu navíc nejčerstvější.

.: Ryby na trhu ve čtvrti Kum-kapi bývají krásně naaranžované.

Rybí oběd v Istanbulu může vypadat nedostupně, ale není. Prodloužený víkend (4 dny) mimo sezónu pořídíte za cenu kolem osm tisíc korun. Včetně letenky, letištních poplatků, pojištění, transferu z letiště i zpět, průvodce a ubytování v hotelu. To je však jen se snídaní. Jídlo, vstup do památek a cestování po městě si hradíte sami.

.: Prodejce čaje u tradičních tureckých konvic a šálků

Než se ale vydáte do Istanbulu, informujte se, jestli tam zrovna nebude některý z tureckých svátků. Památky, třeba Velký bazar, mohou být v té době zavřené.

Istanbul to je neuvěřitelný babylón. Říká se, že může mít až 12 miliónů obyvatel. Nikdo to neví přesně. Vedle Turků v něm žije směsice různých národů: Arméni, Židé, Gruzínci, Čečenci, Tataři. Město vás pohltí svou pestrostí a neustálým klokotáním.

.: Leštič obuvi na břehu Bosporského průplavu

V Instabulu se střetává Evropa s Asií. Dokreslují to zdejší čtvrti i turecký způsob života. Zvláštním způsobem v sobě slučuje prvky islámské i evropské kultury. Mnoho Evropanů je zaskočeno tím, jak jsou Turci většinou vlídní a tolerantní.

Vnímavý pozorovatel tady rychle pochopí mnohé o našich černo-bílých představách o islámu. Nebo třeba postavení zdejších žen. Turecké ženy netrpí tak, jak se domnívá většina Evropanů.

.: Barevné, pěkně upravené šátky žen často kontrastují s jejich tradičním tmavým oblečením.

Pokud netouží po kariéře, nemívají se špatně. Muž je musí živit (často má kvůli tomu dvě i tři zaměstnání). A za staletí už mají dokonale propracované strategie, jak nepřímo dosáhnout toho, co chtějí.

„Rády se nechávají hýčkat dárky a skoro vždy dosáhnou svého,“ říká Helena Kadlecová. „Jsou chytré, a proto nepotřebují být emancipované.“

Jiné to ale bývá, když chtějí dělat kariéru. „Pak to nemívají lehké,“ říká Helena. A já si zase uvědomuji, jak černobílých je spousta našich představ ve srovnání s barevnou instanbulskou skutečností.

FOTA: Jana V. Bendová