Island zažívá zájem turistů, místním to však přináší i problémy

Po propadu v době pandemie nemoci covid-19 loni Island navštívilo odhadem 2,2 milionu turistů. Do roku 2026 by jejich počet měl stoupnout na 2,5 milionu. Hlavní město je poseto novými hotely a restauracemi, drobným výrobcům pleteného zboží a řemeslníkům se daří a ulice jsou o poznání rušnější než před deseti lety.

Čím více turistů přijíždí, tím více pracovníků je potřeba. Počet obyvatel země se v roce 2022 zvýšil o tři procenta, což byl rekordní nárůst. Zájem turistů nedávno vyvolala i seismická aktivita blízko hlavního města, protože sopečná turistika, která za klidnějších okolností může zahrnovat i výlety do aktivních oblastí, je stále populárnější.

To vše je dobrá zpráva pro ekonomiku, která se na cestovní ruch zaměřila po neslavném kolapsu bankovního sektoru v zemi v roce 2008. Zároveň ale představuje problém pro zhruba 400 tisíc Islanďanů, kteří se potýkají s dopady rozhodnutí země zaměřit se převážně na cestovní ruch.

Daleko od davů lidí v hlavním městě si 31letý Islanďan Jón Ferdínand Estherarson vybaluje své věci v bytě, který se jemu a jeho ženě po čtyřech měsících stresujícího hledání konečně podařilo získat. Podobně jako mnoho jiných je i tento mladý pár závislý na napjatém trhu s pronájmy, jehož nabídka se stále častěji mění na ty krátkodobé.

„Připadá mi, že každé druhé místo je Airbnb,“ stěžuje si. Oba donedávna pracovali v cestovním ruchu a byt hledali od chvíle, kdy jim předchozí majitel oznámil, že se stěhuje zpátky ze zahraničí. Po prohlídce řady malých, drahých, špatně udržovaných a plísní zamořených bytů konečně za pomoci přátel našli bydlení. Úlevou je i to, že se nachází na předměstí.

Na Islandu, který je o něco větší než Irsko, se nabídka dlouhodobého bydlení snižuje. Podle studie společnosti AirDNA je v hlavním městě téměř osm procent veškerého rezidenčního bydlení nabízeno k pronájmu prostřednictvím služby Airbnb a počet licencí na ubytování v bytě nebo domě loni meziročně vzrostl o 70 procent. Podle studie z roku 2019 tvoří nejméně polovinu všech bytů v některých centrálních čtvrtích turistické pronájmy a až dvě třetiny domů na Airbnb byly dříve určené pro dlouhodobé pronájmy.

Změna pronájmů na nabídku přes Airbnb může být sice výnosná, docent Islandské univerzity Már Mixa však upozorňuje, že tyto nájmy nejsou odpovídajícím způsoben zdaněny a chybí pobídky k výstavbě budov nesouvisejících s cestovním ruchem. Vláda kvůli tomu loni představila svoji první politiku bydlení a zavázala se postavit v příštích pěti letech 4000 bytů ročně. Cíl se jí však nedaří plnit a novou výstavbu mezitím dramaticky omezil konec levných peněz.

Problém zhoršuje i to, že Island je historicky kulturou vlastníků domů. Podle statistického úřadu si v roce 2022 pronajímala byt jen asi pětina Islanďanů, před pandemií to byla téměř třetina.

Prudký růst cestovního ruchu začal v roce 2009, po hospodářském kolapsu, který způsobil propad místní měny. Kdysi drahý ostrov byl najednou pro návštěvníky cenově dostupný. Turisty začaly lákat i vládou organizované marketingové kampaně a nabídky aerolinek Iceland Air.

Pak přišel rok 2010 a výbuch sopky Eyjafjallajökull, který na několik týdnů zastavil leteckou dopravu v Evropě. Island se tak dostal do centra světového zpravodajství a poté, co se situace uklidnila, začali turisté proudit do země.

O desetiletí později navštěvuje některá z nejoblíbenějších míst téměř 6000 návštěvníků denně. To vyvolává i otázky, jak nejlépe zachovat nedotčenou přírodu. Developeři se stále častěji stěhují i do oblastí, které nebyly nikdy obydlené ani obdělávané. Vláda pracuje na šestiletém plánu udržitelného cestovního ruchu, který by měl tyto a další problémy řešit.

Nalezení rovnováhy je výzvou. Navzdory problémům, které jsou s ní spjaty, pomohla turistika udržet na Islandu nízkou nezaměstnanost, přispěla k růstu reálných mezd a pomohla vesnicím, které utrpěly újmu při konsolidaci rybářského průmyslu v 80. letech.

„Cestovní ruch je hlavním zdrojem růstu islandské ekonomiky, což s sebou nese klady i zápory,“ řekl šéf Íslandsbanki Research Jón Bjarki Bentsson.

Jedním z problémů, které vláda musí řešit, je diverzifikace trhu práce. Ze zhruba 200 tisíc lidí, kteří v současnosti na Islandu pracují, je jich asi 35 tisíc zaměstnáno v cestovním ruchu. A na takový trh práce nebyla země připravena.

S tím má zkušenosti i Estherarson. Přestože má magisterský titul v oboru historie, má problém v tomto oboru najít práci. Po deseti letech práce číšníka a vedoucího směny v hotelech ho pohostinství přestalo bavit, jiné příležitosti pro sebe ani svou ženu ale na Islandu nevidí. Prozatím tedy zvažuje své možnosti. „Naším snem je odjet do zahraničí,“ říká.