Island je drsný, ale jedinečný

Viking Ingólfur Arnarson přistál u pobřeží neobydleného ostrova někdy po roce 870, když musel opustit svou norskou vlast. Vhodil do moře veřeje dveří svého někdejšího domu a v širokém zálivu, kde je vlny vyplavily, si založil nový domov. Nazval to místo Kouřící zátoka – Reykjavík. Vy ale přistanete na jihovýchodním výběžku zálivu, v Keflavíku.

Nespěchejte do metropole Reykjavíku, jen pár desítek kilometrů dlouhý poloostrov Reykjanes má turistům co nabídnout. Hned na začátek silný zážitek: most mezi Evropou a Amerikou. Island totiž leží na linii dvou zemských desek, euroasijské a severoamerické. Ty se od sebe pomalu, ale neodvratně vzdalují.

V lávových polích mezi útesem Hafnarberg, kde uvidíte jednu z nesčetných islandských kolonií mořských ptáků, a sloupy 300 stupňů horké páry stoupající z vývěrů v geotermálně aktivní oblasti Gunnuhver je zdálky nápadná několik metrů hluboká rýha mezi ostrými rovnoběžnými liniemi skal. Zastavte se tváří k oceánu uprostřed malé lávky nad prohlubní a rozkročte se nad dvěma kontinenty. Vlevo Evropa, vpravo Amerika, každý rok o 13 milimetrů vzdálenější.

Reykjavík se satelitními městy je domovem dvou třetin z asi 310 tisíc obyvatel Islandu. Nejstarší budovou je nenápadný dřevěný domek z konce 18. století v centru města. Nedaleko je starobylá kamenná budova parlamentu, překvapivě malá, vedle moderní radnice s vždy přístupným výstavním a koncertním sálem, hned za ní obdélníkový rybník, kde hravě napočítáte dvacet druhů vodních ptáků.

Opravdu komorní je i sídlo vlády stejně jako bílá dřevěná vilka Hofdi, kde se v roce 1986 sešel americký prezident Ronald Reagan s nejvyšším sovětským představitelem Michaelem Gorbačovem, aby „pohřbili“ období studené války.

Život v Reykjavíku pulsuje na obchodní třídě Laugavegur nebo na Perlanu, skleněnou kopulí zastřešené šestici vodních nádrží, skrývajících vikinské muzeum a restauraci s jedinečnou vyhlídkou. Ze střechy Perlanu je vidět i Eyjafjallajökull, sopka, která před nedávnem zastavila leteckou dopravu na celém světě. Z dálky 120 kilometrů vypadá nenápadně a její bílý chochol skoro něžně.

Budete-li na Islandu jen pár dní, vyjeďte si na severozápad na poloostrov Snaefellsnes. Na jeho jižních březích vás uchvátí opuštěné rybářské vesničky, vysoké vodopády spadající z horského hřebene, útesy plné ptačího křiku, zátoky s povalujícími se tuleni, hospůdky nabízející vynikající rybí polévku, zvětralé lávové proudy a především ledovcem pokrytá sopka Snaefellsjökull.

Jules Verne do jejího kráteru umístil vchod do středu Země, podle ufologů je místem, které navštěvují mimozemšťané. Islanďané věří, že má magickou sílu a léčivé schopnosti.

Budete-li mít na Island víc času, musíte se vypravit do metropole severu Akureyri, na severovýchod k pstružímu a lososímu jezeru Mývatn a na jihovýchod k největšímu ledovci Evropy Vatnajökull.

Hluboko ve vnitrozemí, v posvátné oblasti Islanďanů Tingvellir, je puklina mezi rozestupujícími se tektonickými deskami. Svislé skalní stěny kaňonu magicky působily už na první generace vikinských osadníků.

Na široké plošině vedle zlomu, vyplněné pláněmi zelené trávy a rozlehlým jezerem Tingvallatn, se v roce 930 zrodil první parlament světa, Althning.

Jednotlivé rody osadníků se tu pod Skálou zákona na několik týdnů scházely, aby si jejich vůdci – godaři – připomněli zákony, dohodli se na nových a rozsoudili spory.

V úzkých průrvách s křišťálovou ledovcovou vodou se odehrával výkon trestu těch, kdo se provinili „odčinitelným“ zločinem. Nedobrovolná koupel údajně čekala na nevěrné manželky.

Další zastávkou islandského Zlatého trojúhelníku je Skálholt, někdejší vzdělanostní a duchovní centrum země. Roku 1570 tam Sigurd Stefansson namaloval mapu světa i s Vinlandem, Severní Amerikou. Biskupství zničila v 16. století láva ze 40 km vzdálené sopky Hekla.

Z dějiště severské ságy od zakladatele moderní islandské literatury Gudmundura Kambana dojedete do údolí Haukaladur se známými gejzíry. Slavný Geysir už skoro sto let vřelou vodu nestříká, neustále se měnící geologické podmínky Islandu jej zbavily energie. Štafetu převzal sousední gejzír Strokkur, islandsky Máselnice. Chrlí 25 metrů vysoký oblak vody a par každých pět minut.

Jen o deset kilometrů dál je další z neopominutelných atrakcí: Zlatý vodopád, Gulfoss. Vody ledovcové řeky Hvítá tu po překonání dvou skalních schodů, vysokých 11 a 21 metrů, ostře zatáčejí a řítí se do 32 metrů hluboké pukliny.

Vodopád ještě v minulém století patřil dvěma vlastníkům, kteří zvažovali využít jeho sílu pro stavbu hydroelektrárny. Podle novodobé legendy ale dcera jednoho z nich, Sigrídur Tómasdóttir, pohrozila otci, že se do vodopádu vrhne, jestli to udělá. Pravda je střízlivější, Sigrídur vyvolala celonárodní kampaň, na jejímž konci bylo odprodání Zlatého vodopádu státu a jeho záchrana. Za to jí vděční Islanďané postavili nad hřmícími vodami pomník.

Vypravte se na Island nejlépe s některou specializovanou cestovní kanceláří. Máte záruku, že průvodce bude „nadšenec“ a bude znát spoustu zajímavých věcí. Islandštinu se učit nemusíte, téměř všichni ostrované mluví velmi dobře anglicky.