Indonéští rybáři se mají stát průvodci

Už rok se Xuová snaží přesvědčit rybáře, aby své úlovky nenabízeli na trhu v Tanjung Luaru, kde je možno koupit i další mořské živočichy, jako jsou rejnoci a murény. Místo toho jim nabízí práci místních průvodců pro turisty, jichž je na Lomboku, ostrovu sousedícím s Bali, čím dál více.

„Přáli bychom si, aby bylo dost turistů, ale ne denně, poněvadž by to mohlo ohrozit korály, ale zato každý týden," říká Kathy Xuová. Život zasvětila ochraně žraloků, živočišnému druhu nezbytnému pro ekosystémy, přesto stále více ohrožovanému nadměrným rybolovem.

„Doufám, že se mi podaří získat pro tuto myšlenku více rybářů," dodává Xuová. Uznává však, že její úkol je těžký. Jde o lukrativní sektor povzbuzovaný vysokou poptávkou po žraločích ploutvích zejména z Číny.

Indonéské souostroví a jeho vody se změnily v největší světový trh, pokud jde o lov žraloků. Zatímco v jeden den se na rybím trhu v Tanjung Luaru prodá v dražbě 10 žraloků, jindy může tento počet dosáhnout až 300. „Někdy je tu tolik žraloků, že se nedá projít," říká Ismail, jeden z trhovců.

Dosud se Kathy podařilo přesvědčit jen hrstku rybářů, aby zanechali svého řemesla a začali pracovat s turisty, většinou v Singapuru, odkud sama pochází. Vozí sem turisty na loďkách, aby se tu potápěli a koupali se na plážích s bílým pískem, v průměru dvakrát měsíčně. Singapurská aktivistka rovněž turistům nabízí návštěvu tržiště v Tanjung Luaru, aby jim ukázala, jaký dopad má lov žraloků v Indonésii.

Ročně se tu podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) uloví 110 tun žraloků. Při nedávné návštěvě mohlo 25 studentů ze Singapuru pozorovat, jak ženy umísťují žraloky do nádrží, jak si muži brousí mačety a další, jak odnášejí žraloky na zádech. „Běžně čteme, že není správné zabíjet žraloky pro jejich ploutve, ale to je tak všechno," říká jedna ze studentek.

Přestože Kathy Xuová usilovně bojuje proti masivnímu lovu, při němž z indonéských vod mizí žraloci, pro rybáře jde stále o nejlepší výdělky. „Lovem žraloků si vyděláme mnohem víc peněz, než když vodíme turisty na pláže," prohlašuje rybář Sulaiman a zdůrazňuje, že mu žraloci mohou vydělat desetkrát více než turisté.

Žraločí ploutve jsou prodávány do Číny a dalších zemí, kde jsou vyhledávanou pochoutkou, zbytek končí v polévce a dalších pokrmech místních obyvatel. Nevládní organizace již dlouho varují před negativními dopady lovu žraloků v Indonésii a zdůrazňují, že jejich populace klesá nejen v okolí Tanjung Luaru, ale ve všech vodách indonéského souostroví.

Tržiště na Lomboku je jedním z mála, kde se žraloci prodávají veřejně. V jiných částech Indonésie rybáři odchytí žraloka na moři, odříznou mu ploutve a hodí ho zpět do vody, kde žralok zahyne. Většina žraloků však hyne v rybářských sítích. V Indonésii se totiž dosud těší plné ochraně pouze jeden druh žraloka, a to žralok obrovský, někdy též nazývaný velrybí.