Indie má také svůj Tibet

Neobvyklé klimatické podmínky a všudypřítomná buddhistická tradice zformovaly Tibet a jeho obyvatele ve svéráznou kulturu. Zdejší obyvatelé jsou přátelští, pomáhají, pokud se někdo ocitne v nesnázích, a nic za pomoc nechtějí.

Někdy se ale taky umějí pořádně naštvat. Dalajláma, jejich exilový vůdce, je pro ně vším. Na tom se shodnou jak Tibeťané, tak ti, kteří tuhle zemi navštívili.

Jan Tilinger je jednatřicetiletý stavební inženýr, který před návštěvou Himálaje procestoval několik dalších zemí. Ve vesničce jménem Kargyak, na jednom z posledních míst, kde přežívá původní tibetská kultura, se rozhodl postavit školu.

„Tuhle oblast jsem si vybral záměrně,“ říká Tilinger. „V zemích, kde nejsou tak drsné klimatické podmínky, sklidí úrodu třikrát do roka a vyspat se mohou pod stromem. Tady se lidé musí o každou píď země rvát. Musí čistit kanálky, kudy teče voda, pracovat na políčkách, starat se o úrodu a její uskladnění. Jeden den zahálky by pro ně měl několikaměsíční důsledky.“

Tibetská vesnicefoto: Právo/Jan Rychetský

Kargyak je vesnice ležící 4 200 metrů nad mořem na karavanní stezce mezi Indií a Čínou. Nemá žádnou infrastrukturu a nejbližší silnice, kam se dá dojet autem, je pět dní pěšky přes pětitisícová horská sedla. Ze dvou set obyvatel Kargyaku jich umí číst deset.

„Pokud se děti chtějí naučit číst a psát, musejí odejít do vzdálených městských internátních škol. Často tam už zůstanou, což narušuje tradiční rodinné vazby. Proto chceme postavit školu rovnou ve vesnici a zajistit její chod.“

Ženy u jakůfoto: Právo/Jan Rychetský

Kvůli tomuto projektu kolem sebe shromáždil několik dobrovolníků, bez jejichž pomoci by škola, vytápěná slunečními panely, nikdy nemohla spatřit světlo světa. Sdružení, které ji staví, se jmenuje Surya - Sluneční škola pro Kargyak.

„Začít stavět školu v Himálaji znamenalo nejen shromáždit finanční prostředky, ale taky si zjistit, jaký je k dispozici materiál, jaká je seizmická aktivita. A pak všechen materiál kus po kusu do té šílené výšky nějak dopravit. Většinou na zvířatech,“ vypráví Jan Tilinger, který v himálajských horách strávil už dva roky.

Odpočinek při sklizni. Hlavními plodinami Tibetu je ječmen, pšenice a kukuřice.foto: Právo/Jan Rychetský

Ve výšce 4 200 nad mořem se spolu s místními potýká se vskutku drsnými klimatickými podmínkami. Kupříkladu v zimě tu teploty klesají až na -40° C. Vesnice je na celých pět měsíců zcela odříznuta od světa. V tu dobu se do ní vracejí ženy a dívky.

Oddělení mužů a žen je přirozenou antikoncepční metodou. Jinou představuje vstup muže do kláštera. „Musí to tak být, protože horský pramen tu zavlaží jen určitou část půdy a ta zase nasytí jen určitý počet obyvatel. Lidé tu chápou, že vychovávat víc než dvě děti přináší problémy.“

Lidé v produktivním věku často odcházejí vydělávat peníze do měst. Rodiny tu vypadají různě. Praktikuje se jak mnohomužství, tak mnohoženství. Jde o to, aby se všichni nějak uživili. „Je pravda, že vztahy tu jsou velmi propletené. Je v nich třeba i žárlivost, ale nic se neřeší po italsku.“

Žena z vesnice Kargyak tráví většinu roku se stády jaků v horách.foto: Právo/Jan Rychetský

Děti musí od útlého dětství pomáhat v hospodářství - ráno podojit jaky, odpoledne pomáhají na políčkách. „Proto jsme vyučování stanovili na pět hodin denně šest dní v týdnu. Žáci tak stihnou i svoje povinnosti.“

Děti jsou velmi hravé a jako většina Tibeťanů milují sporty. Tibetskou obdobou našich kuželek je metání kamenů do terče na dost velkou vzdálenost. „Kromě kamenů a jačího trusu skoro žádné jiné hračky nemají. Nijak zvlášť jim to ale nevadí a vyhrají si s tím stejně jako evropské děti s drahými hračkami.“

Sdružení Surya organizuje i adopci na dálku. „Spíš je to forma sponzoringu. Zdejší děti rodiče mají, sponzor jim spíš platí vzdělání.“ K tomu jsou najati čtyři učitelé, z toho jeden láma. Ten dobře ovládá tibetštinu, která bude vyučovacím jazykem. Úpadek rodného jazyka postihl totiž i tuhle zapadlou oblast.

„Nerad bych dělal něco pro lidi bez nich. A místní se rozhodli nám se stavbou pomoci. Po těch letech nás už berou za své.“

Stavební inženýr Jan Tilinger (dole) ze sdružení Surya staví ve výšce 4200 metrů n. m. Tibeťanům školu.foto: Právo/Jan Rychetský

Lidé ze Surye museli respektovat místní zvláštnosti. Proto také jejich sdružení spolupracuje s místním Tibeťanem, který jim vysvětluje specifika místní kultury. „Třeba že škola bývá položena níž než gompa,“ vysvětluje Jan Tilinger. Gompa je název pro stavbu, kde se lidé shromažďují k meditaci.

„Buddhismus je nedílnou součástí každodennosti Tibeťanů. Dalajlámu mají na každé čepičce, jeho obrázek v každém příbytku. Tibeťané nejsou Číňané, mají vlastní kulturu, jazyk, náboženství. Unifikaci snášejí velmi těžko,“ líčí své zkušenosti z Tibetu Jan Tilinger.