Článek
Džajpur se od jiných indických měst značně odlišuje, tedy alespoň jeho historické centrum. Kdo by očekával labyrint úzkých uliček, které navazují na další a ještě užší, je na omylu. Prim hrají prostor a dokonalé uspořádání. Onu preciznost lze vysledovat k zakladateli města mahárádžovi Saváí Džaj Singhovi II., který se velmi zajímal o astronomii, matematiku a vědu. „Chtěl vytvořit prosperující, bezpečné a prostorné město s klidným prostředním,“ tvrdí bývalý kurátor místního muzea Pankaj Šarma.
Když mahárádžově rodině přestal vyhovovat jejich původní domov Amber, sužovaný nedostatkem vody, rozhodl se šlechtic pro přesun svého sídla. Zatímco jiná města chaoticky expandovala do všech směrů, Džajpur měl být naprostým opakem. Jakkoli bylo v 18. století nekonvenční stavět ve zcela rovné krajině, oblast byla velmi strategická. Okolní hory poskytovaly nejen ochranu, ale i jistotu vody, a díky dobře zvolené poloze se město stalo součástí lukrativní obchodní trasy.
Staré město obklopují hradby.
Aby své nové město mahárádža vyšperkoval, pečlivě studoval plány evropských metropolí a pozval si renomovaného indického architekta Vydyadhara Bhattacharyu. Společně se pak dohodli na striktním urbanistickém plánu podle védského učení vástu šástra, který pracuje na principech spojujících architekturu s přírodou a využívá symetrie a různých vzorů. „Když budete následovat principy vástu šástry, zjistíte, že vše má své místo — voda, chrámy i domovy,“ tvrdí Šarma.
Konkrétní plán pro každou budovu
I když dnes ve městě žije mnohem více obyvatel než v minulosti, a k davům svým dílem přispívají i turisté, není těžké se ve městě zorientovat. Základním prvkem je totiž rozdělení města do devíti čtverců, jakýchsi obvodů, které symbolizují devět planet. Staré centrum pak lemuje fortifikační zeď s celkem sedmi bránami.
Nejvýznamnější z nich — Dhruv Pol — směřuje na sever k původnímu bydlišti mahárádžovy rodiny. „Saváí Džaj Singh byl skvělý astronom, takže se rozhodoval podle postavení astronomických objektů a planet. Například věřil, že všechny chrámy by měly směřovat na sever, zatímco vchody na východ,“ upřesňuje Šarma.
Jantar Mantar je starobylou astronomickou observatoří.
Turisté se mohou pokochat výhledem na město ze střech.
Konkrétní plán ale existoval na každou budovu a velmi přesný. Uváděl, jak mají být budovy vysoké, široké i hluboké. Podle plánu pak stavaři postupovali. Pověstnou růžovou barvu nicméně město získalo až později, těsně před návštěvou prince z Walesu v roce 1876, na jehož počest byly všechny domy přetřené. „Po jeho odjezdu nařídil mahárádža, aby lidé barvu zachovali. A ta tradice se drží dodnes,“ vysvětluje Šarma.
Panovníkův smysl pro detail mohou turisté dnes obdivovat v celém historickém centru, konkrétně pak třeba u observatoře Jantar Mantar, která je zařazena na seznam UNESCO. Jedna z pěti mahárádžových observatoří v Indii, a ta nejlépe zachovaná, dodnes schraňuje stále funkční astronomické objekty. „Můžete s jejich pomocí spočítat třeba pozici Slunce a Měsíce, směr větru nebo i předpovědět déšť,“ dodává Šarma. Na klenoty ale návštěvníci narazí prakticky po celém městě. Plejáda růžových budov s nejrůznějšími ornamenty, symboly a zdobením se jen tak neokouká.