Hrčava - příběh nejvýchodnější obce

Jediná asfaltová silnice, která spojuje Hrčavu se světem, vede z Mostů u Jablunkova. Odbočíte-li těsně před celnicí na hranici se Slovenskem, čeká vás zhruba desetikilometrový úsek vedoucí lesním královstvím. Silnice byla zbudována až v roce 1965, do té doby Hrčavští užívali pouze lesní a polní cesty. Snad díky této nepřístupnosti si Hrčava dlouho zachovala neopakovatelný ráz živého skanzenu lidové architektury. Dnes jsou sice dvougenerační zděné domy v drtivé převaze nad původními dřevěnkami, ale i tak zde dýchá atmosféra poklidných starých časů, kdy soused přátelsky zdravil souseda, v neděli všichni chodili do kostela a večer po práci se sešli v hospodě u piva.

Hrčava byla založena v 17. století jako součást polské obce Javorzynka. Významný okamžik pro obec znamenal rozpad Rakousko-Uherska v roce 1918, kdy se Těšínsko stalo předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Obyvatelé Hrčavy se hlásili k české národnosti a usilovali o oddělení od Javorzynky a k přičlenění k ČSR. Podařilo se jim to v roce 1924. Tehdy Hrčava získala status samostatné osady a teprve v roce 1927 status samostatné obce. K zajímavostem jistě patří fakt, že na Hrčavě nikdy nebyla polská škola a ani nikdo z Hrčavských své děti do polské školy neposílal. A to i přesto, že téměř všichni zde hovoří nářečím důvěrně zvaným "po našimu", které má velmi blízko k polštině. K české národnosti se dnes hlásí 98 procent z 261 hrčavských obyvatel. Snad proto se také Hrčavě v okolí říká Malá Praha.

Gajdy, česky dudy, byly jedním z prvních hudebních nástrojů, které do rukou Hrčavští uchopili. Gajdování se zde dědilo z generace na generaci. Snad největšího věhlasu dosáhl Pavel Zogata (narozený1907), který byl členem gajdošské lidové muziky z Hrčavy. Archív Českého rozhlasu Ostrava skrývá řadu nahrávek autentického hrčavského folklóru, který dnešnímu zhýčkanému uchu může znít snad až příliš drsně. O zachování gajdošské tradice rodu Zogatů se dnes stará syn Pavla Zogaty, hudebník, pedagog a výrobce gajd Vladislav Zogata, který se rád podělí o své vzpomínky na otce, dětství na Hrčavě. Jeho gajdování ještě vyprávění originálním způsobem hudebně dokreslí.

Přibližně dva kilometry od centra obce se nachází trojmezí, místo styku hranic tří sousedících států. Samotný bod styku je však obtížně dosažitelný, leží ve strži potoka, která je 34 metrů široká a 8 metrů hluboká. Pokud by trojmezní kámen byl umístěn zde, hrozilo by nebezpečí, že jej odnese voda při jarních táních či prudkých deštích. A tak zde byly v červnu roku 1995 vztyčeny rovnou tři žulové monolity, každý na území jednoho státu. Podle jakého principu, to nám v pořadu Česko - země neznámá vysvětlí "hrčavolog" Karel Karpecki. Už teď ale můžeme prozradit, že trojmezí má svého strážce, hrčavského rodáka Ondřeje Vavřače, který rozhodně nedopustí, aby někdo páchal na trojmezí nějaké nepravosti.

Při návštěvě Hrčavy rozhodně nesmíte minout zdejší dřevěný kostel. Byl postaven až v roce 1936, patří tak mezi nejmladší dřevěné kostely u nás. Při jeho prohlídce vás jistě zaujme dřevěná křtitelnice, kterou vyřezal místní hluchoněmý řezbář Ondřej Zogata. Ten je také pochován na místním hřbitově, stejně tak jako gajdoš Pavel Zogata či babička herečky Jany Hlaváčové, Anna Hlaváčová. Ta si Hrčavu oblíbila natolik, že si přála být pochována právě zde.

Další pozoruhodnou církevní stavbou je "lurdská jeskyně" - kamenný lesní oltář s lurdskou madonou a vyvěrajícím pramenem zázračné vody.

Co však tato voda může vyléčit, stejně tak co je třeba udělat, aby by byl návrat na Hrčavu možný, prozradí tuto neděli další díl cyklu Česko - země neznámá na regionálních stanicích Českého rozhlasu. (Více na adrese www.rozhlas.cz/regiony)