Hradec nad Moravicí: Pohádkový zámek s několika unikáty

Na skalním ostrohu nad řekou Moravicí asi deset kilometrů od Opavy nechal postavit opevněný hrad Přemysl Otakar II., po jehož smrti v bitvě na Moravském poli v roce 1278 zde našla útočiště vdova, královna Kunhuta. Podle romantické pověsti se o ni právě tady ucházel Záviš z Falkenštejna, později její druhý manžel.

Od té doby komplex prošel několika přestavbami, jak se přesvědčíte na maketách ve vstupní expozici. Návštěvnické okruhy se zaměřují na období posledních majitelů, knížat Lichnovských a jejich hostů, mezi nimiž vynikal světoznámý hudební skladatel Ludwig van Beethoven.

Zmíněný Červený zámek se od šedesátých let minulého století využívá ke komerčním účelům. Kromě restaurace a hotelu v něm najdete prostory pro konání koncertů, plesů nebo svateb. Prohlídky probíhají v dalších dvou částech areálu – v Bílém zámku, kde panstvo bydlelo, a Bílé věži, která sloužila jako vodárna. V novogotickém Červeném zámku z druhé poloviny 19. století, o kterém si podle kastelána Radomíra Přibyly návštěvníci myslí, že je hlavním objektem, se nacházely hlavně konírny a kočárovny.

Mimochodem kočár, který si v roce 1912 nechal v Berlíně postavit Karel Max Lichnovský (1860–1928), je nejmladším dopravním prostředkem tohoto typu u nás. Kníže se v něm jel představit anglickému královskému páru jako německý velvyslanec v Londýně.

„Do roku 1993 nikdo nevěděl, kam kočár zmizel, až se mi kolega ze zámku ve Velkých Losinách zmínil, že nějaké kočáry jsou u nich. A tak jsme ten náš, celý plesnivý, náhodou objevili,“ vzpomíná kastelán. Po dvou letech restaurování byl zase jako nový.

Vidět ho můžete ve vstupní expozici, společně s názornou ukázkou proměn hradeckého sídla od středověkého hradu přes renesanční a barokní zámek, empírový styl počátku 19. století až po současnost, kterou má „na svědomí“ Karel Maria Lichnovský (1819–1901).

„V roce 1990, kdy jsem se stal kastelánem, šlo o jeden z nejvíc zničených zámeckých areálů v republice. Neublížil mu ani tak čas, jako neodborná rekonstrukce. Trvalo 24 let, než jsme po kompletní opravě více než 140 interiérů mohli pro veřejnost otevřít,“ vysvětluje Radomír Přibyla.

Zejména dětem je určena prohlídka Bílé věže s výstavou nadpřirozených bytostí, většina dospělých návštěvníků pak míří do reprezentačních a soukromých salonů, hostinských apartmá či do galerie. Kromě turistů sem od roku 2014 přijíždějí i filmaři, které láká především Červený zámek. Ten si „zahrál“ například v jednom díle druhé řady krimiseriálu Labyrint nebo ve štědrovečerní pohádce z roku 2019 Princezna a půl království s Evou Josefíkovou a Matoušem Rumlem v hlavních rolích.

Za největšími skvosty zámku se vydáváme po keramické dlažbě z konce 19. století zdobené rodovými znaky knížat, která sídlo v Hradci nad Moravicí vlastnila po šest generací. Hned v první místnosti jejich „bytu“, velké přejímací síni, nacházíme jeden z unikátů – český křišťálový lustr složený z přibližně devíti tisíc částí, což ho řadí k největším u nás. „Rok a půl se restauroval a jeho zavěšení bylo to poslední, co jsme před otevřením zámku udělali,“ říká kastelán.

Upozorňuje i na bronzovou sochu řeckého boha Herma, kterého při osvobozování na jaře 1945 střelila do zad Rudá armáda. Jde o originál, který část roku krášlil zámecký park. Místo něj tam bude tento měsíc umístěna betonová kopie.

Sovětští vojáci sehráli podle kastelána ve vztahu k zámku ambivalentní roli. Na jedné straně toho spoustu poškodili, například rozřezali portréty všech šlechticů a kočáry vyházeli do řeky, ale zároveň svou tříměsíční přítomností zabránili rabování, k němuž po válce v případě německého majetku běžně docházelo.

Nejcennějším předmětem na zámku je originální klavír Ludwiga van Beethovena (1770–1827), který Lichnovští nechali přivézt v roce 1803 z Paříže, aby měl u nich skladatel na co hrát. Pozvání dostal od Karla Aloise (1761–1814) a jeho manželky, u nichž v roce 1806 strávil více než tři měsíce. O pět let později, kdy po něm kníže chtěl, aby zahrál francouzským vojákům, což Beethoven vzhledem k probíhajícím napoleonským válkám odmítl, se nepohodli, vzácný host odjel a už se nevrátil.

Na jeho počest každoročně v prostorách Červeného zámku probíhá festival vážné hudby Beethovenův Hradec, který patří k největším kulturním akcím v Moravskoslezském kraji. Kromě tohoto velikána hostila lichnovská knížata i klavírního virtuosa a skladatele Ference Liszta (1811–1886), jehož hudební nástroj je součástí salonu, v němž pobýval. A do třetice – v rokokové jídelně je možné spatřit cembalo (nejstarší v ČR) samotného W. A. Mozarta, který Hradec sice nenavštívil, ale ve Vídni učil hrát manželku Karla Aloise.

V téže místnosti visí portréty Marie Terezie a jejího chotě Františka Štěpána Lotrinského, jejichž potomkem přes generace byla Mechtilda, manželka zmíněného knížete Karla Maxe, spisovatelka a mecenáška. Přátelila se mimo jiné s Oskarem Kokoschkou (1886–1980), který ji v roce 1916 portrétoval. Dílo spolu s dalším jeho obrazem s názvem Zlý muž visí v místnosti, která je rovněž součástí prohlídkového okruhu.

O patro níž se nacházejí nejen hostinské pokoje a společenské místnosti. Od května do října tam také uvidíte výstavu orientálního umění, neboť hradecký zámek díky Lichnovským vlastní jednu z nejobsáhlejších tuzemských sbírek předmětů (na pět set) z Číny a Japonska. Založil ji Karel Maria v souladu s dobovou módou a popularitou Orientu. Jeho syn, který na konci 19. století působil jako diplomat v Pekingu, si z Asie přivezl údajně až čtyřiadvacet kontejnerů.

Vystaveny jsou mimo jiné samurajská zbroj z roku 1781, unikátní sedlo a třmeny na koně z lakovaného dřeva z poloviny 17. století, mandarínský úbor z 18. století a zbroj, oltáříky, výšivka či „akvária“ pro rybičky. Také jídelnu zdobí na stěnách orientální talíře. Na stolech je zase vystaveno například torzo jídelního servisu Eduarda Lichnovského a stříbrné stolní nádobí. To už ale s Orientem nemá nic společného – je součástí velikonoční výzdoby, která na zámku zůstane do konce dubna.

Stropu kulečníkového salonu dominuje plátno znázorňující Záviše, jak se klaní královně Kunhutě. Řada místností vypadá jako z dob Lichnovských díky nalezeným fotografiím z roku 1902. Je to i případ kuřárny, která vznikla kvůli návštěvě pruského císaře Viléma II., když přijel pokřtít knížecí děti. V rámci mimořádných velikonočních prohlídek v ní najdeme mimo jiné míšenské porcelánové vázy, takzvané Schneeballen, z roku 1742, jejichž povrch je pokryt drobnými kvítky, větévkami a ptáčky.