Hrad jako z duchařských příběhů. Za mlhy z jeho atmosféry až mrazí

Už ten název zní hypnoticky: Tantallon. Ještě uhrančivější je ale lokalita, kde zřícenina stojí. Hrad je unikátní tím, že ho před dobýváním chránila jen vysoká čelní zeď, zatímco druhou přirozenou ochranu mu poskytovaly útesy, na nichž stojí. Jakmile tedy návštěvníci projdou hlavní bránou, ocitnou se na širokém travnatém nádvoří, ze kterého je vidět a slyšet rozbouřené moře. Ideální dějiště pro ryzí gotický horor.

Hrad Tantallon, který se nachází východně od Edinburghu, nechal vybudovat někdy v polovině 14. století skotský šlechtic William Douglas. Ten chtěl jeho rozměry demonstrovat své postavení, ačkoli odborníci uvádějí, že ve své době byla stavba z hlediska typu opevnění, takzvané kurtiny, už poměrně zastaralá.

Středověk i počátek renesance byly pro Tantallon značně turbulentním obdobím. Jeden z pozdějších majitelů Archibald „Bell the Cat“, jenž byl pátým earlem rodu Douglasů, uzavřel v 15. století dohodu s anglickým králem Jindřichem VII. Tudorem a postavil se na odpor panovníkovi Jakubovi IV. Skotskému. Ten proto s vojskem vytáhl na hrad a začal ho dobývat. Jelikož se však Archibald, zvaný též Angus, vzdal, neutrpěla stavba žádná poškození.

Douglasové i nadále Tantallon vlastnili, hrad byl znovu obléhán v roce 1528 králem Jakubem V. Skotským a následně v roce 1651 anglickým vojevůdcem Oliverem Cromwellem. Jeho vojsko stavbu výrazně poničilo a vyhnalo odsud poslední obyvatele. Douglasové byli na konci 17. století kvůli markýzu Jamesovi a jeho lásce k hazardu nuceni svůj majetek osekat a hrad byl tak v roce 1699 prodán.

Z jeho pozůstatků, a že to není pouhé torzo s náznaky zdí, dodnes sálá svébytný genius loci. Podle oficiálních stránek jde o poslední velký středověký hrad ve Skotsku. Vyjma zmiňované kurtiny sestával z vysokých kamenných věží, ve kterých se nacházely obytné prostory šlechticů.

Než turisté dorazí k hlavní bráně, skoro si ani neuvědomí, na jak unikátním místě Tantallon stojí. Okolní zvlněná krajina útesy dobře skrývá, obzvlášť za husté mlhy. Ostrý vítr vanoucí od moře je už výmluvnější.

Nádvoří hradu je rozlehlé a zelená podmáčená tráva čvachtá, když se po ní přesouvám k okraji útesů, abych si ruinu prohlédl z co nejširšího pohledu. Je tu skoro prázdno – kdo by se sem také hnal v tak nepřívětivém počasí?

Úkryt před větrem a mrholením poskytují vnitřní prostory zříceniny; skryté chodbičky, z nichž některé vedou po schodišti na hradby a jedna pak do žaláře v podzemí. Stačí si jen přečíst, jak zde vězni pobývali v zimě, v takřka naprosté tmě, a jímá mě úzkost. Mířím kvapným krokem zpět na vzduch.

Že je hrad spojen i s tajemnou postavou muže v dobovém oděvu, který se údajně prochází chodbami, se dozvídám až později. Naštěstí.

V roce 2009 jeden z návštěvníků vyfotil v hradním výklenku postavu hledící dolů. Oděvu dominoval toliko klasický renesanční límec, nešlo však o žádného zaměstnance památky ani nastrčenou figurínu. Experti později rovněž vyvrátili, že by byla fotka upravená.

Skeptici nicméně tvrdí, že šlo o ženu ve fialové bundě a s nákupní taškou v ruce. Tak či onak, Tantallon je hradem, který poskytuje ideální podmínky pro duchařské příběhy. Oficiální turistická centrála Visit Scotland ho dokonce zmiňuje ve svém výběru 14 nejstrašidelnějších hradů Skotska. Kdo se tedy rád bojí, ať vyhlíží sychravé počasí a kouká do oken. Třeba tam onu tajemnou postavu také spatří.

Hrad Tantallon se nachází asi pět kilometrů od pobřežního městečka North Berwick. Do něj je to zhruba půlhodina vlakem z Edinburghu. Vstupné na zříceninu stojí pro dospělého 7,50 libry (asi 220 korun), prohlídka je bez průvodce.

Za krátkou zastávku stojí i samotný North Berwick, který je hojně zmiňován v turistických publikacích jako ideální místo pro výlet z Edinburghu. Sice v něm prakticky nic není, ale za hezkého počasí (které jsem tu tedy nezažil) láká k procházkám podél pláže a k bloudění uličkami s malebnými domky.