Horní Taury: Hvězdná minulost a sníh s garancí

Když se setká teplé proudění ze Středomoří s tím severským, dělá to pravé divy. Během zimy padá k zemi tolik sněhových vloček jako málokde jinde. Horní Taury se můžou pochlubit průměrnou maximální výškou sněhové pokrývky přes dva a půl metru. Pokud jsou jinde v okolních Alpách s přírodním sněhem na štíru, zkuste zamířit právě sem. Budete mít největší pravděpodobnost, že vytouženou bílou peřinu konečně najdete.

Co tu však čeká určitě, je skvělé zázemí pro lyžaře i ty, kdo už sjezdovku opustili. Zdejší večerní párty a zábavy jsou mezi milovníky „après ski” vyhlášené. Při pohledu na vesničku plnou života se zdá až neuvěřitelné, že tu ještě před asi sto lety stálo jen pár domů podél staré římské cesty.

A také prapodivný hřbitov u zdejší malé kapličky. Přechod zasněženého průsmyku býval před příchodem aut a vybudováním asfaltové silnice velmi náročný, takže ve zdejších závějích někteří z poutníků našli svůj poslední odpočinek.

Když sníh roztál a místní mrtvoly našli, většinou neměli šanci zjistit, o koho se jedná. Proto všechny končily na zdejším hřbitově bezejmenných. Dnes slouží pro obyvatele vesnice, křížky tu však přibývají pomalu. Horní Taury mají sotva tři stovky stálých obyvatel.

Ve formě kovové sochy vítají návštěvníky, kteří vyjedou po točité silnici do průsmyku Obertauern, ve skutečnosti tu však byli před více než padesáti lety. Asi tak na dva týdny, přesto se o tom mluví dodnes. Ringo, George, Paul a John na tom byli s lyžováním prachbídně. Pouze Lennon to jednou předtím vyzkoušel, ostatní stáli na lyžích poprvé.

„Ani John Lennon však nebyl žádný lyžařský talent. Tak najali nás, čtyři místní kluky, abychom dělali pravým Beatles dubléry na lyžích,” vzpomíná dnes dvaasedmdesátiletý rodák a nynější hoteliér Herbert Lürzer, který byl dvojčetem Paula McCartneyho.

„Zaplatili nám za to tisíc šilinků na den – což byl tenkrát měsíční plat,” pochvaluje si. „Praví Beatles zbožňovali hlavně místní klid. Tady v horách je lidé neznali – někteří je kvůli dlouhým vlasům dokonce nejdřív považovali za ženy,” usmívá se Lürzer.

Slavní hudebníci se dokonce uvolnili natolik, že si s chutí a vervou zahráli na narozeninové oslavě jednoho z členů štábu. „Tolik otevřených lahví whisky jsem ještě neviděl,” vzpomíná Herbert Lürzer. Byly z toho prokopnuté bubny, vytrhané struny od piana, stížnosti hostů hotelu na strašlivý hluk do rána — a také jediný živý koncert slavných Brouků v celém Rakousku.