Článek
Náboženství je v Litvě velmi silně zakořeněno, zhruba kolem 80 procent obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi, což je v bývalé zemi Sovětského svazu poměrně neobvyklé — ve většině totiž dominuje pravoslavné křesťanství. Vzhledem k silným duchovním kořenům pak nepředstavuje Hora křížů vlastně žádný neobvyklý úkaz. Je důkazem, že na posvátno si Litevci sahat nenechají a nevezme jim ho ani žádný okupační režim.
První kříže byly na pahorku vztyčeny už v 19. století.
První kříže měly na pahorku, který se nachází nedaleko města Šiauliai, vyrůst už v první polovině 19. století. Byly zde totiž pohřbeny oběti protiruského povstání z let 1831. Počet křížů všemožných velikostí, tvarů i materiálů se neustále rozrůstal a počátkem 20. století jich zde mělo být zhruba 100. Křížový vrch se totiž velmi rychle stal duchovním místem, na které mířili tuzemští i zahraniční poutníci a jeho rozlohu neustále rozšiřovali.
Proudění energie
Když se Litva stala součástí Sovětského svazu, projevy náboženství byly velmi nežádoucí. Režim se pokusil horu několikrát srovnat se zemí buldozery, poprvé v roce 1961. Místní obyvatelé se ale vždy vrátili a začali s budováním zas a znovu.
Později pověřené orgány pokusy o demolici nadobro vzdaly. Na začátku 90. let mělo být křížů už přes 50 000, většinou hustě naskládaných na sobě, že vytvořily v podstatě takový les.
Na Horu křížů míří poutníci i turisté.
Posvátnost celého místa korunoval svou návštěvou někdejší papež Jan Pavel II., který sem umístil Kristovu sochu. A Křížový vrch od té doby stále narůstá, je oblíbeným místem poutníků, ale i běžných turistů, které láká tajemná aura místa. Někteří citlivější zde údajně cítí proudění silné a pozitivní energie — dojem z celého místa v podstatě umocňuje fakt, že Hora křížů vůbec nevznikla z pohnutek církve, ale zcela běžných lidí.
Pahorek dnes podle oficiálních stránek zdobí přes 100 000 křížů. Výroba křížů v Litvě je navíc zapsána na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.