Holá kůže a peří. Trocha nahoty je při divoké akci na Madeiře takřka nutností

Je sice polovina února, ale na jižním pobřeží Madeiry panují příjemné teploty i ve večerních hodinách, kdy se karnevalové veselí koná - ve Funchalu je samozřejmě nejblyštivější, nejhlučnější a zdaleka největší. Účastní se ho tisíce lidí přímo v průvodu a další tisíce v roli diváků. Než projdou všichni tanečníci od začátku do konce, trvá to bezmála dvě hodiny. A i potom se k nim řada nedočkavců přidá a tančí. Atmosféra je nakažlivá, všude létají konfety. A když zrovna nelétají, některé z dětí je nabere ze země do náruče a znovu je rozhodí.

Karnevaly na Madeiře jsou asi nejbližším příbuzným karnevalů v Brazílii, zejména toho nejslavnějšího v Riu. Po celém ostrově se jich koná mnoho, včetně menších, decentnějších a komornějších. Někde jsou kostýmy skutečně opulentní, jinde se dbá více na místní tradice. Každý z návštěvníků, který během února dorazí, si tak může vybrat, co mu více vyhovuje, co je mu bližší a po jak velké divočině prahne.

Ve Funchalu karneval s průvodem samozřejmě nekončí, pokračuje se na promenádách, v hospůdkách a barech nebo přímo na ulici. Společenský život se tu vzhledem ke klimatu odehrává venku i během zimy, což mohou Češi Madeiřanům neskrytě závidět.

Hlavní město Madeiry dokáže však uspokojit i mimo karnevalovou sezonu. Většina návštěvníků odsud sice prchá do hor, na procházky kolem levád, místních zavlažovacích kanálů, nebo k dalším přírodním atrakcím, ale Funchal je svébytnou destinací sám o sobě. Koncentruje se tu madeirský kulturní život, lákadlem jsou ale i silná gastro scéna, celoročně stabilní klima a několik zajímavostí, kvůli kterým stojí za to s útěkem posečkat.

„Pokud vyrazíte na Madeiru, můžete Funchal prozkoumat jednoduše pěšky, vyjet lanovkou na horu Monte a projít si tam nádherné botanické zahrady. Hlavní město láká také na skvělé gastronomické zážitky, restaurace se zaměřují na ryby, ale i na speciální ovocné chutě,“ vyjmenovává lákadla tisková mluvčí CK Čedok Kateřina Pavlíková. Ale hezky popořadě.

Madeira byla až do objevení v roce 1419 neobydlená. Celý Funchal, jehož jméno odkazuje k portugalskému slovu funcho označujícímu fenykl, který tehdy po svazích hojně rostl, je tak plný typické portugalské koloniální architektury. Vyznačuje se budovami s bílou fasádou a čedičově černým rámováním. Domy doplňují rovněž černobílé dlážděné chodníky zvané calcada s nejrůznějšími vzory. I taková běžná věc, které obvykle turisté nevěnují příliš pozornosti, je ve městě vyloženě uměleckým dílem.

Funchal byl ve svých začátcích častým terčem útoků pirátů, při jednom byl zdevastován natolik, že z něj mnoho nezbylo. V 16. století sem proto z Portugalska vyslali vojenského architekta, aby posílil obranný systém města. Z té doby pochází například pevnost Fortaleza do Pico, která je zařazena do seznamu národních památek.

Poskočme však o pár století dopředu, kdy začala být Madeira vyhledávanou turistickou destinací. Ostrov věčného jara si oblíbil třeba britský premiér Winston Churchill, v exilu zde dožil také poslední rakouský císař a český král Karel I. Pohřben je v místním kostele Nanebevzetí Panny Marie, který se nachází právě ve Funchalu nedaleko botanických zahrad a paláce Monte.

Nejslavnějším funchalským rodákem je samozřejmě fotbalista Cristiano Ronaldo, který má na pobřežní promenádě muzeum nazvané CR7 - podle svých iniciál a čísla dresu. Fotbaloví fanoušci si mohou v expozici projít zásadní životní okamžiky známého sportovce, všichni ostatní si většinou vystačí s Ronaldovou sochou před vstupem, která je v rozkroku už poněkud ošoupaná. Řada turistů se totiž inkriminovaného místa dotýká, údajně pro štěstí.

Od Ronaldova muzea se lze příjemnou a krátkou procházkou po promenádě dostat k lanovce vedoucí od pobřeží do již zmiňované části Monte. V ní se nacházejí slavné botanické zahrady, jedna z nejznámějších madeirských atrakcí. O jejich vybudování se poprvé uvažovalo už někdy v 17. století, první návštěvníci se sem však mohli vypravit až v roce 1960.

V zahradách našlo svůj domov na dva tisíce druhů exotických rostlin ze všech koutů planety, jak poznamenávají oficiální stránky atrakce; některé z nich patří ve své domovině mezi ohrožené. I z toho důvodu funguje v zahradách výzkumné a konzervační centrum, návštěvníky ale okouzlují spíš důmyslně vzorované květinové záhony na jedné z teras, odkud se otevírá krásný pohled na Funchal.

Středu zahrady, která se vyznačuje množstvím romantických zákoutí, jezírky, můstky a okrasnými stavbami, dominuje palác Monte. Původně šlo o rezidenci anglického konzula, která v 19. století sloužila jako hotel pro bohaté návštěvníky Madeiry. Po druhé světové válce budova chátrala, na přelomu 80. a 90. sice podstoupila rekonstrukci, ale turistům není přístupná.

Jestli se k botanickým zahradám jede lanovkou, dolů do města je to zase na saních. Ano, skutečně! Jde o proutěné saně, jejichž historie sahá do 19. století. Tehdy je obyvatelé používali jako rychlý způsob přepravy z čtvrti Monte do centra, dnes je motivací především adrenalin. Jízda na saních umí být pořádně svižná. Ale nesmí pršet. To se pak z bezpečnostních důvodů nejede.

Saně se dodnes pletou ručně, řídí je takzvaní carreiros odění v bílém a se slaměnými klobouky na hlavách. K brždění používají speciální pogumované boty. Server CNN v roce 2015 označil jízdu na saních za jeden ze sedmi nejstylovějších dopravních prostředků pro dojíždění na krátké vzdálenosti. Dalšími byly například lanová dráha v bolivijském La Pazu nebo systém eskalátorů v Hongkongu.

Žádná návštěva cizokrajné destinace není kompletní bez ochutnávky místních dobrot. Ve Funchalu lze vyrazit na organizovanou prohlídku po vyhlášených podnicích a kavárnách, která má podle oficiálních informací trvat asi 3,5 hodiny, ale ve skutečnosti se umí pěkně protáhnout. Jídla k ochutnání je totiž opravdu hodně.

Slaná kuchyně se specializuje zejména na ryby a mořské plody, nejtradičnějším zástupcem první skupiny je tkaničnice atlantská žijící v hlubinách oceánu. Jak už název napovídá, její tělo má podlouhlý a tenký tvar, poznávacím znamením jsou také její velké oči a ostré zoubky. Tkaničnici podávají na Madeiře snad na každém rohu a vzhledem k jejímu jemnému a chutnému masu se jí nelze přejíst.

Ze sladkých zástupců je typický dortík bolo de mel, údajně nejstarší madeirský dezert - zmínka o něm pochází už z 15. století. Tradičně se vyrábí z melasy, kterou ale dnes často nahrazuje med. Jde o značně sladkou a hutnou pochutinu, takže pokud preferujete něco lehčího a tekutějšího, sáhněte po ponche, místním alkoholickém nápoji z rumu, citronové a pomerančové šťávy a medu. Údajně ho jako první vyráběli rybáři, aby se zahřáli na moři. Vzhledem k ovocným šťávám ale určitě stejně dobře fungoval jako prevence proti kurdějím.

Místní do turistů nalévají ponchu horem dolem. Jde ji vylepšit mnoha způsoby a příchutěmi, skvělá je ale prostě jen tak s výhledem na oceán. Ale pozor na ni, umí být velmi zrádná. Tak abyste si z návštěvy Funchalu všechny zážitky vůbec pamatovali.