Hleděl do hlavně kalašnikovu. Cestovatel s jeepem projel 31 zemí v Africe včetně nebezpečných míst

Vítkova cesta jeepem začala v Brně a postupně vedla od arabské části Afriky přes poušť, rovník, hlubokou džungli až po mys Dobré naděje v Kapském Městě. Nejvíce asi bude vzpomínat na vodní slum v Lagosu.

„Nečekal jsem, že se nám tam podaří dostat. Lagos je celkově město v katastrofálním stavu. Okrajové čtvrti jsou skutečně nebezpečná místa. Proto byl vodní slum opravdu zážitek pro silné povahy,“ řekl Novinkám pětačtyřicetiletý Vítek.

Podle něj představuje 90 tisíc lidí. „Jsou namačkaní v jakémsi vodním světě mezi plavajícími odpadky a exkrementy. Čekaly nás tam neuvěřitelné výjevy. Třeba malé děti po pás ve vodě, o které jsem přesvědčen, že by Evropana do hodiny zabila,“ sdělil Vítek, který projel i státy Mali, Burkina Faso nebo Kongo.

V Burkina Fasu se tři týdny po vycestování posádky podle Vítka uskutečnily na mnoha místech útoky se stovkami obětí. V Kongu se dokonce cestovatel s posádkou ocitl tváří v tvář kalašnikovu. „Věděli jsme, že chceme v Kongu alespoň jednou stanovat na divoko. Dlouho se nám nedařilo najít vhodné místo. Nakonec se nám podařilo upíchnout stany na jedné moc pěkné a rovné polňačce,“ popsal Vítek.

Volba místa ale nebyla vhodná. „Bohužel to bylo na klíčovém ropovodu, což jsme netušili. Bezpečnostní složky asi trochu rozhodilo, že jsme si večer udělali ohníček. O půlnoci nás tak ze stanů s rukama nad hlavou eskortovalo komando vybavené kalašnikovy,“ nastínil Vítek.

O život se ale nejvíc bál v Togu. „Na checkpointu nás zadržel policista, který byl evidentně pod vlivem nějaké návykové látky. Bylo to velmi nepříjemné a naprosto nepředvídatelné,“ řekl Vítek.

Z cest se však v pořádku vrátil a vedle toho se mu podařilo ve čtyřech zemích vylézt na nejvyšší vrchol. „Dokonce se zadařily dva české prvovýstupy. Nejvyšší hory Toga a Beninu jsou totiž nově přeměřené a ještě na ně nestihl nikdo z Čech ani Moravy vystoupat,“ poznamenal Vítek.

K cestě přes Afriku ho vedla minulá výprava dodávkou z Brna do Ghany. „Bylo nám prostě líto, že se tehdy musíme vracet, když před námi leží ještě tolik zemí, do kterých bychom se chtěli podívat,“ objasnil Vítek s tím, že výprava na současné cestě potkala mezi místními samé dobré lidi.

„Pro mě je na každé cestě důležité s tamními lidmi dobře vycházet a zanechávat za výpravou dobré jméno. Nejvíc do očí bijící to bylo v Nigérii. Projeli jsme tam stovky checkpointů a na každém to bylo stejné. Nadšení policisté nám mávali a povzbuzovali nás. Připadali jsme si trochu jako nějaké celebrity,“ přiznal Vítek, který podniká v oblasti vzdělávání dospělých, a to jak ve velkých firmách a organizacích, tak třeba i v malé lesní školce.

Nasbírané zkušenosti hodlá využít. „Přednáším o lídrovství, o vedení lidí, boji proti stereotypu, hodnotách a o osobním rozvoji, takže na svých cestách sbírám spoustu inspirace,“ sdělil Vítek.

Po návratu se ale stará o děti a od práce odpočívá. „Po každé větší cestě si ordinuji několik dní nebo i týdnů bez práce. Není totiž vždy jednoduché se adaptovat zpět do evropských reálií,“ dodal Vítek.