Historická mincovna v Plané bude opět razit. 3D tiskem

Život by mělo budově vdechnout nové využití, kde se uvažuje o kombinaci komunitního užívání na denní bázi skrze „plánský obývák“ neboli výtvarnou hernu a dílnu, kde si mj. děti mohou razit své mince na 3D tiskárně. Ale také zřízením interaktivního muzea česko-německého soužití a přidruženého galerijního prostoru pro pořádání výstav současného umění a výtvarných objektů plánské sbírky.

Nedílnou součástí by měl být i pronajímatelný prostor přilehlé barokní sýpky a klasicistního objektu, které mají vysoký potenciál stát se unikátní scénou svatebního veselí. Podle architekta studia XTOPIX Pavla Buryšky, který se podílel na vypracování studie k projektu a předvedl ji občanům města, je hlavním motivem rekonstrukce kontrast plný souznění a porozumění.

„Jde nám o dialog minulosti a přítomnosti, stylová a obsahová jednota ve své významové různosti. Zchátralý dvoupatrový dům s výrazným komínem je vrstevnatý. Podepsaly se na něm různé dějinné etapy, majitelé i nahodilé přestavby,“ řekl architekt s tím, že prostor utváří hned několik historických epoch.

„Na jedné straně zde najdete barokní krovy, na druhé straně prošel objekt brutalistní přestavbou lemovanou železobetonovými sloupy. Tento chaos však bereme jako řád a princip tvorby a stavíme jej do kontrastu s minimalistickým, až zklidňujícím pojetím novostavby,“ popsal Buryška.

Mincovna je v majetku města teprve krátce. Objekt z 15. století sloužil jako mincovna do roku 1664, pak byl uzavřen, protože zisk mincovny byl překvapivě špatný. Podle historiků z Hornického muzea v Plané se provoz mincovny dá považovat spíše za projev hrdosti rodu Šliků na to, že měli na ražbu mincí právo a že jsou také schopni toto právo vykonávat. Od roku 1800 byla budova využívána jako panský pivovar. Roku 1860 bylo dokonce plánské pivo prodáváno v lahvích.

Pivovar ovšem vydržel v provozu jen do roku 1903 a od roku 1920 se správy velkostatku ujal Josef Nostitz, kterému byl o 25 let později na základě dekretů prezidenta republiky majetek zkonfi skován. V západním křídle bylo po nějakou dobu muzeum, které bylo v roce 1945 přestěhováno a byly zde zřízeny sklady nově založeného komunálního podniku. Od konce 60. let v budově fungoval Klub mládeže.

Po roce 2001 byl dům ve vlastnictví firmy s italskými majoritními vlastníky, ale protože tu neprobíhala žádná činnost či údržba, došlo v roce 2015 ke zřícení dvorní zdi severního křídla.