Článek
Zubem času trpí prakticky všechny významné historické památky. Těm nejznámějším a nejnavštěvovanějším, jako je například katedrála Notre-Dame v Paříži, do které ročně přijde 13,5 miliónu návštěvníků, je věnována největší pozornost.
Na restauraci pařížské chlouby určilo ministerstvo kultury necelé dva milióny eur. Nezbytné a rozsáhlejší opravy pak potřebují zejména po velké vichřici z roku 1999 známé chrámy v městech Chartres, Orléans, Rouen, Nantes, Bordeaux a například Štrasburk, na které vláda také pamatuje.
Francouzské památky potřebují 400 miliónů eur ročně
V zemi je ale 89 katedrál spravovaných přímo státem, a to už se všem takové péče nedostane. A to nemluvě o několika desítkách tisíc kostelů v majetku měst. Tři čtvrtiny z nich jsou spravovány obcemi s méně než 3000 obyvateli, které nemají ze svých rozpočtů příliš na rozdávání.
Ministerstvo kultury z mimořádného příspěvku 100 miliónů eur chce 70 procent dát na restauraci historických objektů, tedy nejen chrámů, ale například na část Národní knihovny nebo na obnovu královského paláce ve Versailles. Dalších 30 miliónů je určeno na financování nových projektů, jako bude například budoucí muzeum Evropy a Středomoří v Marseille a hlavně Muzeum dějin Francie, které by mohlo začít vznikat v závěru prezidentského mandátu Nicolase Sarkozyho v pařížské Invalidovně, v jejíž kryptě je rakev Napoleona I.
Podle francouzského senátora Yanna Gaillarda potřebují francouzské památky na údržbu přibližně 400 miliónů eur ročně, takže i nynější rozpočet vlastně na to nestačí a v podstatě záplatuje jen ty nejkřiklavější případy zanedbání péče.
Podle architekta Paula Barnouda se s přiškrcováním peněz pro kulturu obecně začalo v roce 2003, kdy najednou vláda ubrala celých sto miliónů eur. Protože pak finance chyběly, vláda premiéra Dominiqua de Villepina vyčleňovala v letech 2006 a 2007 zvláštní peníze navíc, které musela ubrat jinde. Zvýšení rozpočtu ministerstva kultury na letošek o 2,2 procenta je pak pro odborníky jen jakýsi optický klam s ohledem na inflaci a zvýšení nákladů nad její rámec v řadě činností.
Opravy trvají několik let
Namátkové úpravy rozpočtu na kulturu komplikují plánování restauračních projektů. Opravy vesměs trvají několik let. Jestliže stát na něco vyčlení peníze v jednom roce, v dalším už můžou chybět, protože úředníci uvažující jen v rozmezí dvanácti měsíců nevyčerpané prostředky přesunou na jiné účely. V následujícím roce se pak těžko dobývají finance od státu na staré projekty, podotýká předseda sdružení restaurátorských firem Christophe Eschliman.
Zákon z roku 1905, který oddělil stát od církve, zároveň převedl správu křesťanských kostelů na státní instituce. Vláda si ponechala starost o katedrály, z nichž podle dohody s Vatikánem z roku 1802 jedna spadala na každý okrsek. Řada chrámů se pak dostala pod správu obcí, které, když neměly peníze na údržbu, nechaly budovy rozpadnout, daly je zbořit nebo je využily k jiným účelům.