Článek
Nejlépe se vychutnává pěšky, vyplatí se nespěchat a pěkně v klidu si užívat atmosféru úzkých ulic protknutých půvabnými náměstíčky. Zajímavější než obchody s francouzskou módou mi připadaly zahrádky před malými restauracemi natěsnanými vedle sebe, vinárničky, útulné kavárny i cukrárny.
Všude se sedí venku (i v dešti), bufítky k tomu využívají každou výlohu. Dva tři stolky nebo barové židle jsou umístěné přímo u pultu do ulice a host při konzumaci pozoruje cvrkot kolem. Uličkami pomalu popojíždějí auta, a třebaže v leckdy těsném prostoru panuje čilý ruch, řidič mopedu ani cyklista se rozhodně nemusí obávat. Máte příjemný dojem, že ten slabší vždy dostane galantně přednost.
Srdcem města a největším turistickým magnetem je gigantický cihlový palác Capitole, sídlo městských radních, jehož historie sahá do roku 1190. Kromě radnice se uvnitř nachází divadlo, turistické informační centrum, archív, galerie či prodejna suvenýrů.
Hlavním stavebním materiálem byla plochá toulouská cihla, jejíž typická barva dala městu přezdívku Ville Rose. Suroviny na výrobu se čerpaly z řeky Garrony, bohaté na jíl. Z růžových cihel vzniklo množství staveb, s nimiž příjemně kontrastují domy ze dřeva zdobené bílým kamenem z Pyrenejí.
Poutní zastavení
Zemřel usmýkán býkem na příkaz pohanských kněží. Křesťanského misionáře vinili, že svou přítomností ruší účinek jejich obřadů a odmítá u nich obětovat. Největší románská bazilika v Evropě, z let 1080–1120, se jmenuje právě podle mučedníka svatého Saturnina, jehož smrt se datuje přibližně k roku 257 v Toulouse. Ostatky světce jsou uloženy v hrobě, nad nímž baziliku vystavěli.
Až uvnitř si uvědomíte její velikost – 115 metrů znamená světové prvenství nejdelší románské stavby. Z hlediska náboženské úcty jde o velmi významné místo. Chrám se stal důležitou zastávkou poutníků na cestě do španělského Santiaga de Compostela. Proto má město i mnoho nemocnic, které vznikaly kvůli zraněným a utrmáceným.
Milovníci architektury a náboženských stánků určitě ocení Jakobínský klášter ze 13. století, který byl útočištěm řádu Dominikánů. Zajímavá gotická stavba zvenčí působí mohutně a připomíná spíš pevnost. Vnitřní sloupy vedou středem v jedné rovině, a když se podíváte vzhůru, vypadají jako vysokánské palmy, na nichž spočinula střecha. V této perle gotiky byl pohřben dominikánský učenec Tomáš Akvinský.
Země hojnosti
Na malebných domech mě zaujaly dřevěné žaluzie a dveře modré barvy, typické právě pro tuto oblast. Zdobí řadu soukromých sídel, jsou svědky dávné slavné éry města. Jde o pastel neboli modř vyráběnou z borytu barvířského. Rostlina, v prvním roce připomínající salát, tu kdysi přímo bujela. Hmota z rozdrcených listů se tvarovala do formy lastur či cocagnes, z nichž se pak uvolňovalo barvivo používané na látky.
Nedaleké Albi, Carcassonne a Toulouse tvořily tzv. pastelový trojúhelník s přezdívkou „pays de cocagne“ – země hojnosti. Město prožívalo své zlaté modré století od 1463 až do 1560. Poptávka po pastelu rostla a zdejší obchodníci rozšířili svá prodejní střediska až daleko na západ. Barvivo jim umožnilo budovat nádherná sídla a zkrášlit prostředí. Ústup ze slávy přišel s indigovou modří dováženou z Indie.
Dnes se zrníčka borytu barvířského využívají v kosmetice či při hojení jizev. Uplatnění najdou i na plátnech malířů – na kilogram barvy se ovšem musí zpracovat dvě tuny listí! Pokud chcete vidět autentický „pastel de Toulouse“, navštivte Hôtel Delfau. V paláci z roku 1495 se nachází obchod s gotickou klenbou, v němž můžete vybírat oděvy z bavlny, konopí i hedvábí, šperky, dekorativní předměty i malby.
S Borisem v Sojuzu
Průvodkyně mi připíná na břicho obří pás, s jehož pomocí uchycuje na záda zvláštní krabici velikosti krosny. Zařízení visí od stropu, a když přístroj spustí, lehce mě popotahuje vzhůru. Snažím se chodit, ale jde to špatně. Nohy neposlouchají, legračně hrabu ve vzduchu. Zkouším totiž, jak se chodí po Měsíci, kde je gravitace šestkrát menší než na Zemi.
Jsme v hlavní budově vesmírného parku Cité de l’Espace vzdáleného půl hodiny jízdy z centra města. Obdivujeme roboty, kteří se pohybují po Marsu. Jde o repliky od toho historicky nejstaršího, až po Curiosity, jenž 6. srpna na této planetě přistál.
Francie se velmi zajímá o dění ve vesmíru, už děti na základce ho mají jako předmět. Průvodkyně nám pyšně vypráví, jak skvěle v Toulouse funguje spolupráce mezi podniky zabývajícími se leteckým průmyslem, výzkumem a univerzitami.
Interaktivní park, který byl otevřen před 15 lety v krásném prostředí zeleně, ročně navštíví 270 tisíc lidí. Makety vesmírných raket a družic se vystavují v reálné velikosti a jsou vybavené jako ve skutečnosti.
Prohlížíme si stanici MIR, v níž kosmonauti pracovali, jedli a spali. Sprcha se neosvědčila, žínky ano, stále je používají i na nejnovější ISS.
„Chcete si vyzkoušet posezení vedle kosmonauta Borise?“ ptá se u modelu Sojuzu průvodkyně Natálie, která nás má na starosti. Cpu se do úsporného prostoru k figuríně, pololežím, polosedím, trochu mi to připomíná gynekologické křeslo. Představa, že bych v téhle poloze trávila dlouhé hodiny a v plenách, je hrozná.
Ve fialovém ráji
Miluji něžnou vůni i křehký, nenápadný půvab fialek. Tato jemná květinka má v Toulouse zajímavou historii. Přivezli ji v 19. století z italské Parmy. Do pěstování se pustili zahradníci ze severní části města a záhy dala práci přibližně tisícovce rodin. Pro zemědělce znamenala obživu od listopadu do února, kdy kvetla. Květiny a cibulky prodávali producenti po celé Francii, Evropě, dováželi je také do Ruska a Kanady.
Stala se zdrojem výdělku také pro květináře, voňavkáře a cukráře. Spotřebuje se totiž celá rostlina – listy se macerují do parfému, z kořene se připravuje likér, z kvítků se dělají sladkosti, džemy nebo čaje. Obchod s fialkami dosáhl vrcholu v 50. letech, jenže v roce 1956 udeřily tuhé mrazy, které téměř všechny rostlinky zničily. V roce 1993 toulouští vědci získali odolnou rostlinu a od té doby se jim daří ve sklenících deseti pěstitelů.
Jednou z nich je Hélene Vie, pro kterou jsou fialky doslova životní vášní. Přivedla ji až k zakoupení lodi kotvící na Canal du Midi (naproti vlakovému nádraží Matabiau). Návštěva tohoto Maison de la Violette mi vyrazila dech. Majitelka nás vítá oděná do své oblíbené barvy, z fialové tady prostě přechází zrak.
Jak do Toulouse?
Nejpohodlněji se do Toulouse (leží 580 km jihozápadně od Paříže) dostanete přímým letem 5x týdně (v pondělí, ve středu, v pátek, sobotu a v neděli).
Bárka z roku 1930 slouží nejen jako prodejna nejrůznějších produktů z fialek, je také místem pro posezení nad čajem nebo zmrzlinou z této kytičky. Prostě takový fialkový svět. Tak jsem v růžovém městě s modrou barvou prožila fialovou voňavou tečku.