Francie láká lyžaře stovkami sjezdovek, freeridy na ledovci i skvělou kuchyní

Francouzská střediska se v současnosti snaží vymanit z pověsti „sídliště s mnoha sjezdovkami“ přestavbou původních nevzhledných rezidencí. Vznikají tu nové hotely a apartmánové domy.

Najdete tu ale i areály, které vznikly už dříve a jsou architektonicky citlivější ke krajině – nebo je nezasáhla éra hromadných rekreací vůbec. Prakticky všude ale aspoň obložili původní betonové skelety budov dřevem nebo břidlicí.

Francie prakticky neumožňuje „uspěchaný“ víkend, ale jen „plnohodnotnou“ týdenní dovolenou – jednak kvůli vzdálenosti z Česka, tak i kvůli turnusovým zvykům místních ubytovatel. Dříve našinci stačil apartmán se sjezdovkou přede dveřmi, ale dnes už jsou i Češi celkově náročnější – nebudete-li příliš šetřit, můžete se oddávat francouzské gastronomii i na horských chatách.

:.V rozloze středisek je Francie nepřekonatelná. foto: Právo/Jana V. Bendová

I v nejtužší zimě najdete v nabídce třeba čerstvé saláty nebo plody moře. Mezi nejznámější speciality patří sýrové fondue, burgundské (masové) fondue, raclette nebo maso pečené na lávových kamenech.

V nabídce aprés-ski se střediska od sebe výrazně liší – někde najdete stěží bazén, jinde je celá paleta sportovních možností (Alpe d´Huez), kulturních (Serre Chevalier, Chamonix) a občas i wellness, které se však nejčastěji soustředí do lepších hotelů.

Francie má mnoho krásných horských masívů a těžko z nich vybrat ten nejlepší. Jeden je však přesto mimořádný – a v Evropě nejvyšší. Mont Blanc (4 810 metrů) je král Alp a je obklopen tou nejkrásnější alpskou družinou.

Jedinečný a netušený zážitek nabízí sjezd Valleé Blanche, silně zaledněného údolí, které se vine z pod Aiguille du Midi, hory, kam smrtelníky vyváží moderní rychlá kabina, a táhne se 20 kilometrů se skoro třítisícovým převýšením zpět do údolí k Chamonix. Zavede lyžaře do světa ledovcových mostů, jeskyň, tunelů, který známe obvykle jen z fascinujících fotografií.

Ovšem stačí zakoupit skipas na lanovku na Aiguille du Midi a místního průvodce. V první fázi sjezdu totiž čeká ostrý hřeben, který je potřeba překonat v navázání – průvodce povinný není. Ale lidé bez zkušeností mohou skončit skutečně zle (naopak s průvodcem mohou sjezd absolvovat i zdatné větší děti).

A i po zbylou část sjezdu se pohybujeme po ledovci, kde se skrývají zrádné trhliny. Průvodce navíc – získá-li si jeho skupina důvěru – zná tajná zákoutí a vyvede své ovečky z obecného proudu někam, kde to stojí za to. Sjezd trvá obvykle celé dopoledne a je jednou velkou glaceologickou show.

Tignes je spolu s Val d´Isere a jejich 300 km trasy sjezdovek kandidátem na nejhodnotnější středisko Alp nejen po stránce freeridové, ale i co se týče sjezdovek.

Ty jsou neobyčejně pestré, lanovkový park je zmodernizovaný, sněhová jistota jedna z nejvyšších možných (většina tratí leží nad 2 500 m. a koncem dubna běžně připadává prašan). A ubytování lze zvolit jak ve sportovním, tak v komfortním duchu.

V ubytovacích střediscích Le Lac a Val Claret, do nichž se „posunulo“ původní Tignes zatopené přehradou, vede beton, ale na zútulnění se pracuje – autoprovoz v Le Lac byl zavrtán pod zem, vznikají luxusní chalety. Nutno ale navzdory sídlištnímu ubytování říci, že ve zdejším horském amfiteátru mají věžáky i jisté kouzlo.

Lyžařský maxiareál se rozkládá na ploše o rozloze deset tisíc hektarů, proto Tignes je vhodné jak pro ty, kdo chtějí s batůžkem na zádech polykat kilometry sjezdovek, tak pro ty, kdo hodlají na několika vybraných pistách drancovat tělo agresivní jízdou.

Rajské jsou freeridové možnosti – a to díky příhodnému terénu, šikovně projektovaných lanovkám. Naopak agresivní lyžaři mohou střídat závodní tratě nad Val d´Isere – La Face, OK a Orange.

Dvě posledně jmenované paralelní červené sjezdovky poskytují ve své střední části pro razantní jízdu ideálně prudkou a přes sto metrů širokou „střechu“. Ke carvingovému řádění jsou příhodné i periferní části střediska – třeba v okolí skalního „okna“ Augille Percée.