Článek
Pustotu rozlehlé písčité pouště sem tam narušovali jen putující velbloudi či jiní návštěvníci, kteří se přišli její mystičností pokochat. Kromě rozsáhlých písečných dun atmosféru fotografií dotváří také soumračné nebe. „Stát v dunách je jako ocitnout se v jiném světe. Vždy se vypravuji sama doprostřed pouští, miluji to,“ tvrdí fotografka, která aktuálně žije právě v Dubaji.
Jedinými návštěvníky byli často pouze velbloudi.
Písek, písek a zas jen písek. Jen někde ho protíná drobný porost.
„Zlatý písek a textury v něm jsou úchvatné, obzvlášť když se přes duny prožene nějaký hmyz či had a zanechá v nich nějaké další vzory,“ dodává Athukoralaová, která v minulosti publikovala fotografie i pro cestovatelský magazín National Geographic. „Mám ráda, když kolem mě pofukuje vítr, a ten pocit, že jsem v té nádheře úplně sama je svým způsobem velmi osvobozující,“ tvrdí.
Fotografka svou sérii nazvala příznačně Moře písku.
Fotografčiným oblíbeným místem je poušť zvaná Maliha, kromě dun jí protkávají také skalnaté pahorky či jiné kamenité útvary. „V létě je všude ovšem neskutečné vedro, takže se tam dá vydržet tak 10 minut. Nejčastěji proto do pouští jezdím k večeru nebo brzy ráno, kdy je teplota příjemná,“ uzavírá. A právě v těchto denních dobách vznikla i její série, kterou nazvala Moře písku.