Článek
Litomyšl, Poděbrady, Hradec Králové – i odtud neváhali do půvabné vesnice na severu Žďárska přicestovat návštěvníci akce, z velké části sběratelé. A byli nadšení, i když se tu nic neprodávalo ani nekupovalo. Místnímu sdružení Českého svazu žen (ČSŽ) se opět podařil majstrštyk.

Nejstarší a nejchoulostivější kusy zůstaly pod střechou.
Sobotní akce vznikla jako příslovečná šlehačka na dortu k výstavě, kterou ve zdejším komunitním centru Stodola ženy otevřely na začátku června. Historická vozítka pro přepravu dětí sháněly od začátku roku.
„Podařilo se nám zapůjčit na 150 kočárků. Nejstarší jsou z poslední třetiny devatenáctého století,“ řekla ke stěžejní části výstavy, která bude zájemcům k dispozici ještě do 14. července, jedna z organizátorek Lenka Zdražilová.
Levné rande i jeden z nejkrásnějších výhledů na Čechy v jednom

Kouskům z 50. a 60. let projížďka za slunečného dne prospěla.
S inspirací odjinud přišla Dana Vítová, spolu s kolegyní však daly celému podniku takříkajíc šmrnc. Včetně oné sobotní slavnosti s průvodem kočárků kolem Kyšperského rybníka. S pomocí místních v průvodu provětraly i velkou část expozice, vyjma choulostivých kousků.
„Máme tu trhy, živou hudbu, pozvaly jsme Svratecké Valkýry, aby nám udělaly módní přehlídku,“ popsala Dana Vítová sázku na jistotu, která nemohla nevyjít.

Mezi kočárky, které na přehlídku přijely často zdaleka, byly i velmi opečovávané kousky.
Společenské Křižánky
Oblíbené letovisko, v němž majitelé chalup bezmála dvěma třetinami početně převažují nad necelými čtyřmi sty stálých obyvatel, je totiž příkladně společenskou obcí. Nikoli dovozově: samy organizátorky jsou místní rodačky, ČSŽ tu má půlstoletou tradici a funguje výborně a celoročně.
„Máme štěstí, že tu máme tak šikovné ženy. Je důležité, aby se lidé scházeli,“ libuje si starosta Jiří Houska nad bohatým společenským životem.

Ale živé děti v drtivé většině věrně zastupovaly panenky.
Výstava kočárků se do něj jako první dlouhodobá expozice zapsala úspěšně. Je o ni enormní zájem.
„Provází to skvělá atmosféra. Když sem třeba přijdou prarodiče s dětmi, bývá slyšet: „Jé, v tomhle jsem vozil tátu,“ nebo „A babi, v čem vozili tebe?“ potvrdila Zdražilová, že paměť prostřednictvím věcí bývá dobrou družkou mezigenerační komunikace.
Pouť na hradě Helfštýn lákala tisíce turistů. Přijeli od nás i z ciziny hlavně za řemesly
