Článek
V zoologických zahradách můžeme vidět jak oblíbené a za krásné považované živočišné druhy, jež snadno sbírají sponzorské příspěvky na stravu nebo na nový výběh, tak jiné, jejichž zvyky či vzhled vábí málokoho. Existuje ale skupina lidí, jež se s tím rozhodla něco udělat a chce přinést popularitu a lásku i ohroženým tvorům, kteří nejsou tak roztomilí jako pandy.
Nedávno se ve Velké Británii dalo dohromady pár lidí, kteří mají rádi přírodu, a založili Společnost pro ochranu ošklivých zvířat (Ugly Animals Preservation Society – UAPS). Jejich aktivity záhy vzbudily všeobecnou pozornost, nejvíce anketa o nejošklivější zvíře světa – vítěze si potom společnost přisvojila jako maskota. Kdo vyhrál a kde je největší koncentrace ošklivých zvířat?
Králem ošklivců je utrápená „slizká ryba“
Při pohledu zepředu vypadá slizem pokrytá ryba s latinským názvem Psychrolutes marcidus, jako by jí uletěly včely, zkrátka utrápeně. Tedy včely ne, spíš plankton nebo cokoliv, co jí proud zanese k ústnímu otvoru ve slizké hlavě. Ryba známá jako „blobfish“ totiž zásadně neloví, jen se potuluje poblíž dna a jen otevírá ústa před okolo plujícími poživatelnými věcmi.
Dostala se do znaku díky nevábnému vzhledu, ale žije v takovémto prostředí. No řekněte, nezávidíte slizké rybě?
Ony toulky jí značně usnadňuje to, že je bezpáteřní, a to nikoliv povahou. Slizká ryba nemá v těle kosti. Pokud byste ji ale chtěli ulovit a ochutnat, musíte ke břehům Austrálie nebo Tasmánie. U pobřeží, kde turisté obdivují krásy sydneyské Opery nebo Velkého bariérového útesu, se jí ale příliš nedaří. Její populaci ohrožují rybářské sítě na hlubinný lov, chytat ji tedy budete těžko a ani chuťově prý nepatří k velkým hitům australské kuchyně. Jestliže tedy máte zálusk na rybu bez kostí, kupte si nějaký vykostěný filet.
O Austrálii se dočtete také zde:
Opice, na níž hned poznáte, kdy ohrnuje nos
Jestliže se někdy opice naučí hrát divadlo, je celkem jasné, kdo vždy dostane roli Cyrana z Bergeracu – kahau nosatý. Ten se umístil na druhém místě ankety, ačkoliv vypadá poměrně normálně, tedy až na detail uprostřed obličeje. Neobvykle dlouhý nos. Deset centimetrů dlouhé vyústění čichacího ústrojí, to nezní nijak giganticky, ovšem u lidoopa vysokého 60 až 75 centimetrů to nelze přehlédnout.
Neházejme ale všechny opice druhu kahau nosatý do jednoho pytle, obřím nosanem obdařila příroda pouze samce. Na samicích uvidíme jen drobný nahoru namířený „pršáček“. Rozměry vnější části čichového ústrojí katapultovaly kahaua nosatého mezi nejpodivnější zvířata planety, nicméně to zdaleka není jediná pozoruhodná věc na tomto tvorovi.
Opové tohoto druhu odpouštějí samicím, pokud si večer odskočí k sousední tlupě a tam se „pobaví“. Jakmile se dámy vrátí, nosatí samci je přijmou zase mezi sebe, jako by se nechumelilo a v takových výletech jim nikdy nebrání.
Jak poznáme opici? Přece podle ocasu, srsti a člověku podobných pohybů. Plovací blány? Ne, ty opi nemají. Omyl! Na zadních končetinách rodu kahau je nalezneme. Tito tvorové patří mezi výborné plavce. Většinou zdolávají vodní toky, aby se dostali k místu porostlému stromy s lákavými plody. Nosatci jsou totiž vegetariáni a díky speciální bakteriální mikroflóře v žaludku sní i plody pro jiné tvory jedovaté.
Možností, kde si pochutnávat na šťavnatých pochoutkách, má kahau dost obzvláště na indonéském Borneu, kde vedle dalších míst v jihovýchodní Asii žije. Společnost mu dělají zástupy živočichů, kteří se nevyskytují nikde jinde na světě, třeba slon indický bornejský, pardál ostrovní nebo orangutan bornejský.
O kahauovi nosatém jsme se zmínili i zde: Klášter Borobudur: Poznejte tajemství stavby, kterou její obyvatelé náhle opustili
Kahau žije mimo jiné na zalesněných ostrovech Indonésie. Borneo prý patří k těm úplně nejkrásnějším.
Nechutný brouk a želva, která nechrochtá
Na dalších čelných místech skončil i známý brouk hovnivál, který se vzhledem ke stavebnímu materiálu svých kuliček nikdy velké popularitě netěšil. Mezi vyhledávané miláčky teraristů nepatří ani želva s prasečím rypákem, které se v našich končinách říká poměrně trefně prasečí želva, ačkoliv se oficiálně jmenuje karetka novoguinejská. Kromě Nové Guiney se zdržuje též ve vodách severní Austrálie, tedy v oblasti vyhlášené drsnou a relativně neporušenou přírodou.
| Tvor považovaný vědci za výtvor recesistů | |
|---|---|
| Když byl poprvé popsán a posléze také z Austrálie do Velké Británie dovezen ptakopysk podivný, téměř nikdo z vědecké obce nechtěl věřit, že jde o skutečného živočicha. V očích uznávaných přírodovědců představoval ptakopysk jen trapný pokus o vtip. Na přivezeném exempláři se sice nepodařilo najít švy, přesto se v odborných časopisech objevovaly nákresy toho, jak podle odborníků recesisté pospojovali zobák kachny, ocas bobra a další části jiných zvířat v jednoho tvora, o němž snad nikdo rozumný nemůže věřit, že existuje.Dalším druhem, o němž si vědci dlouho nebyli jistí, zda skutečně stále žije na Zemi, je latimérie podivná, ryba stará sedmdesát miliónů let. Latimérie se uznání existence dočkala až na konci dvacátého století, když se ji podařilo zdokumentovat v Africe u Komorských ostrovů. |
Jiný ošklivec, axolotl, je tvor, který poutá odpudivým vzhledem slizkého beztvarého a bezbarvého mloka, ale i hodně exotickým jménem. V písemných pracích v hodinách přírodopisu nebo biologie si ho díky tomu žáci málokdy pletou s něčím jiným. A přitom nemají šanci se s ním v našich zeměpisných šířkách setkat.
Přebývá na dvou místech v Mexiku, kupříkladu v jezeře Xochimilco na jižním okraji Mexico City. Jezero proslulo jako jeden za základních bodů mohutné Aztécké říše. Axolotl, ačkoliv tuto dobu pamatuje, pravděpodobně netuší, po jak slavné zemi se kdysi procházel.
Další „zvířecí“ články zde:
Ženy se rády líbí, ale tahle samice axolotla si na vzhledu příliš nezakládá.
Zvířata, která skončila v poli poražených
Na zemi existuje spousta dalších zvířat, s nimiž byste se asi před návštěvami příliš nechlubili, přesto neskončila na čelných pozicích ankety. Například takový ksukol ocasatý. Pohybuje se pouze na stromech v pralesech na východě a severozápadě Madagaskaru. Krom toho, že vypadá jako vycpaný ochlupený netopýr bez křídel, má také extrémně dlouhý prostředníček, kterým dostává hmyz z dutin kmenů.
Domorodci, kteří jej spatří poblíž vesnice, jej okamžitě zabijí. Ne snad, že by byli pobouřeni jeho neslušně vytrčeným prostředníčkem, tohle gesto jim většinou nic neřekne. Podle legendy ten, na koho ksukol prst namíří, brzy zemře. Nic takového se ovšem neprokázalo a madagaskarská vláda s touto pověrou ze všech sil bojuje, aby se podařilo populaci lemurovitého tvora zachránit.
Divná nejsou zvířata, ale lidé, říkají si možná tito holubi shlížející na ruch v ulicích newyorského Manhattanu.
Jestliže byste rádi spatřili některé z těchto tvorů, můžete se vydat do jejich přirozeného prostředí, v zoologických zahradách se totiž mnozí z nich příliš často neocitají. Navíc nelze s jistotou tvrdit, že naši planetu budou obývat i za pár let. Někteří, třeba právě ksukol, se musejí potýkat s velmi těžkým osudem.
Inzertní sdělení: Vydejte se za exotikou:
Cestovní kancelář ESO travel, specialista na Asii, Severní, Jižní a Střední Ameriku, Tichomoří a Afriku, vybírá z nabídky pobytových zájezdů:
Bílý písek na březích tropických ostrůvků krásně hřeje a vy se můžete nerušeně oddávat lahodné chuti koktejlů a nekonečnému slunci nebo třeba divokým večírkům v karibském stylu!
Podívejte se na skvosty netradiční sydneyské architektury, jejíž vrchol představuje Opera, ale také na rozmanitý život v největším městě kontinentu i v pobřežních vodách.
Poznejte Bali, ostrov, který stejně jako Borneo patří do Indonésie. Tento ostrov bujných přírodních krás, bohů a démonů představuje jedinou hinduistickou oblast mimo Indii.
Čtěte dále:
Přečtěte si také o drsných krvavých obřadech, dále o to, kdy nejlépe vyrazit do Thajska nebo o městě nabarveném narůžovo. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky.
Autor: Jan Švestka & Tomáš Cikán
Anketa
Společnost pro ochranu ošklivých zvířat
Jde o aktivitu části Britské vědecké společnosti. Její členové se snaží zpopularizovat i méně známá a oblíbená zvířata. Pomocí netradiční ankety a jejího šíření na sociálních sítích se to zatím vede velmi dobře.
Takovýto moderní a trochu šokující způsob propagace přírody bychom asi nečekali od velevážené instituce založené již roku 1831, v jejímž čele se v průběhu let vystřídalo několik držitelů Nobelovy ceny za chemii nebo fyziku.
Společnost pro ochranu ošklivých zvířat jen nešokuje a neorganizuje podobné ankety, ale také pořádá přednášky a objíždí školy či jakékoliv jiné instituce či seskupení, které si ji objednají, omezují se ale na domovskou Velkou Británii.
Na oficiálních stránkách spolku lze najít také pravidelně vyhlašovaná Ošklivá zvířata týdne. Rybáře možná překvapí, že se v této rubrice i v jiných žebříčcích společnosti objevuje poměrně dost ryb, například i úhoř.
