Článek
Sibiř se se svými deseti miliony čtverečních kilometrů rozhodně nedá prozkoumat celá a v některých místech není ani o co stát. Ne tak v Krasnojarsku a jeho okolí. Samotný Krasnojarsk je městem dvou tváří. V centru stojí historické domy z 18. a 19. století, které v posledních letech místní radnice nákladně opravuje, další zástavba ale odkazuje na dobu, kdy byl u moci Stalin a město bylo jedním z hlavních center sovětského těžkého průmyslu.
Po druhé světové válce se počet obyvatel Krasnojarsku během několika let zdvojnásobil, město obklopily ohromné podniky, hliníkárny a tok Jeniseje, který Krasnojarsk dělí na dvě poloviny a na který je krásný výhled od kaple Paraskeva Pyatnitsa na hoře Karaulnaya, zkrotila obrovská přehradní nádrž, ke které je to z města asi 40 kilometrů proti proudu.
Na Krasnojarsku je dodnes patrné, že Rusko bylo dlouhá desetiletí pod komunistickou nadvládou. Toto je místní třída Míru.
Krasnojarská nádrž – jedna z největších přehrad planety
Když se člověk rozhodne vydat trochu dál, do Tuvy, může si cestu naplánovat po její hrázi, na chvíli zastavit a sledovat, jak se mohutné masy vody řítí do více než stometrové propasti. Stavět se začala na konci 50. let a základní kámen položila tehdejší sovětská celebrita – Jurij Gagarin. Hotovo bylo za deset let, ale další tři roky pak trvalo, než se 400 kilometrů dlouhá nádrž naplnila vodou. Dodnes v nitru hráze funguje hydroelektrárna, která je pátou největší na světě.
Při návštěvě Ruska by nikdo neměl minout petrohradskou Ermitáž: Co ukrývá Ermitáž? Desítky koček v podzemí a sbírky cennější než ty v Louvru
| Tunguzská katastrofa | |
|---|---|
| Když člověk mluví o Krasnojarském kraji, nemůže vynechat zmínku o takzvané Tunguzské katastrofě. V roce 1908 otřásl celou oblastí velmi silný výbuch. Podle vědců tady tehdy vybuchl zhruba ve výšce 5 km nad Zemí meteorit. Následná tlaková vlna vyvrátila asi 60 milionů stromů, dílo zkázy pak dokonal lesní požár, který byl vidět stovky kilometrů daleko. Výbuch byl slyšet v oblastech vzdálených tisíc kilometrů a několik dní prý padal černý déšť. O události ale neexistuje žádný přímý záznam a první výzkum tu proběhl až 19 let po události, což nahrává konspiračním teoriím, které hovoří třeba o pádu vesmírné lodi. |
Jenisej je prý tak široků jako samotná ruská duše.
Cesta do Tuvy trvá po místních silnicích víc než půl dne, ale v sibiřském měřítku je vzdálenost pár set kilometrů téměř zanedbatelná. Člověk za sebou nechá celou Krasnojarskou přehradu a tím i typické Rusko. Tuvinská republika, jinak také Tuva, která byla až do roku 1944 nezávislá, byla a stále je spíše pod vlivem Mongolska a Číny. Tuva je zapomenutý kout světa, srdce Asie, kde člověk může urazit stovky kilometrů a nenarazí na jedinou stopu civilizace.
Další z originálních způsobů jak poznat krásy Ruska? Více v článku Rusko netradičně – zažijte romantickou plavbu z Moskvy do Petrohradu.
Kyzyl – střed Asie
Centrem Tuvy je město Kyzyl ležící na soutoku Velkého a Malého Jeniseje. Prý je geografickým středem Asie – na břehu Jeniseje se tu člověk dokonce může vyfotit u pomníku, který toto místo označuje. Skeptici nicméně hovoří spíš než o opravdovém středu Asie o taháku na turisty.
Sibiř má deset milionů čtverečních kilometrů. A také spoustu míst, která jsou opravdu zajímavá.
Ti sem ale spíš než za touto geografickou zajímavostí jezdí za duchovnem. Kyzyl se totiž často označuje za bránu do světa šamanismu. Ve městě dokonce vzniklo po pádu komunistického režimu, který šamany pronásledoval a perzekuoval, několik šamanských klinik a v nedalekém Dunguru v roce 1993 vznikl Šamanský dům, kde se pravidelně pořádají obrovské srazy šamanů z celého světa.
Spirituálně silná místa v Tuvě
Některá místa v této oblasti jsou prý spirituálně velmi silná a už jen samotná přítomnost na nich prý dokáže posílit psychický stav a „očistit duši“ od všeho špatného. Samozřejmě, že ne každý těmto příběhům věří, ale faktem je, že neporušená příroda, žádný signál na mobilním telefonu, čistý vzduch, absence hluku velkých měst a ticho, dělají s duševní pohodou divy.
Turisté tady bydlí v jurtách, které jsou moderně vybavené.
I sem ale už pomalu proniká turistický průmysl. Za vesnicemi vznikají speciální „kempy“ s jurtami pro turisty, které jsou moderně vybavené a často i s instalovaným dalekohledem, aby mohl v noci člověk pozorovat nekonečnou hvězdnou oblohu. Šamani předvádějí své rituály, pro turisty tančí okolo ohně a zpívají hrdelním zpěvem zvaným khoomei. Není to úplně autentické, ale i tak jde o velmi silný zážitek, který se člověku vryje pod kůži.
Asi nikdo by v tyto chvíle netipoval, že je stále ještě v Rusku, jen pár stovek kilometrů od megalomanských lidských výtvorů, šedivých sídlišť a nevzhledných továren. Kdyby se nakonec přece jen někomu zastesklo po ruském velkoměstě a kulturních památkách, inspiraci najde v článku Jak dobře znáte Moskvu? Mění se doslova před očima.
Inzertní sdělení: Vydejte se na nekonečnou Sibiř!
Cestovní kancelář ESO travel, specialista na Asii, Severní, Jižní a střední Ameriku, Tichomoří a Afriku vybírá z nabídky zájezdů do Ruska:
Vydejte se na nekonečnou a drsnou Sibiř poznat zdejší unikátní kulturu a přírodu, která je tak odlišná od zbytku Ruska. Šamani v Tuvě, široký Jenisej, spaní v jurtě a nekonečná zeleň místní tajgy.
Po legendární trati z Moskvy až do Pekingu. Čtrnáct dní v objetí naprosto odlišné kultury, cesta vlakem se zastávkami v nejznámějších koutech Ruska. Cesta Ruskem, Mongolskem a Čínou.
Objevte krásu arktického léta - scenérie kvetoucí tundry. Při návštěvě vesnic původních obyvatel odhalte tajemství „měkkých mužů“ - šamanů lidu Čukči.
Čtěte dále:
Dále čtěte o tajemství Velikonočního ostrova, Stolové hoře, nebo Andalusii. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky
Autor: Lucie Štěrbová & Tomáš Cikán
Anketa
Slavná dopravní tepna – Transsibiřská magistrála
Osídlení na Sibiři je minimální – jedinou výjimkou z tohoto pravidla je oblast podél Transsibiřské magistrály, nejdelší železniční trati na planetě. Podél ní leží na devadesát velkých měst, včetně Krasnojarsku (ten mimochodem leží na „jubilejním 4100. kilometru trati).
Transsibiřská magistrála protíná celou Sibiř – spojuje totiž Moskvu s Vladivostokem. Celá trať měří přes devět tisíc kilometrů, a pokud se na ní člověk vydá, stráví šest dní ve vlaku. Ten vyjíždí z Moskvy každé dva dny.
Transsibiřská magistrála je velmi oblíbená mezi turisty, dobrodruhy, nezávislými cestovateli, má ale i obrovský význam pro nákladní dopravu. Ostatně nákladní vlaky jsou na ní mnohem frekventovanější, než vlaky osobní.
Na cestu po Transsibiřské magistrále se člověk může vydat buď na vlastní pěst, nebo si objednat specializovaný zájezd, který nabízí i české cestovní kanceláře.
O tom, jak taková cesta vypadá, si můžete přečíst v článku Dva týdny ve vlaku – Transsibiřskou magistrálou z Moskvy do Pekingu
