Článek
Mount Everest vede v povědomí každé dítko školou povinné, o K2 toho ti, kteří neholdují horolezectví, moc nevědí, ale jistě zaslechli, že jde o nejtěžší horu na světě, co se zdolávání týče. S Annapurnou se zase leckdo seznámil v české komedii o znovunalezeném tatínkovi horolezci. Seznamte se s 10 nejvyššími horami světa a poznejte jejich kouzlo – z tepla domova nebo během výpravy do jejich blízkosti!
10. Annapurna (8091 m)
A začneme hned právě zmíněnou Annapurnou. Tímto názvem označujeme horský masív dlouhý 55 kilometrů se 6 vrcholy přesahujícími 7200 metrů výšky. Skvost, který poprvé zdolala v roce 1950 francouzská expedice, je součástí Himálaje a nachází se v Nepálu. Je to vůbec první osmitisícovka, kterou lidé zdolali. Na vrchol vystoupalo i několik českých horolezců, mezi nimi byl například Josef Rakoncaj.
První ženou, která stanula na této hoře, byla v roce 1978 Američanka původem z Československa Věra Komárková.
9. Nanga Parbat (8125 m)
Devátá nejvyšší hora světa a zároveň nejvyšší hora Pákistánu, to je Nanga Parbat, v překladu „Nahá hora“. Důkazy o pokusech o výstup se dochovaly už z roku 1895, tehdy se ale výpravě nezadařilo a neúspěch zaznamenali i jiní – hora zůstala nepokořena až do roku 1953, kdy se na vrchol dostala německo-rakouská expedice. Do té doby si na své smutné konto připsala přes tři desítky lidských životů.
Kdo by téhle nádheře odolal? Do Himálaje se dnes může podívat téměř každý!
Ani zde nechyběli Češi – na vrchol si troufl v roce 1992 Josef Rakoncaj a Josef Nežerka.
Nanga Parbat je zajímavá například tím, že jedna ze tří jejích stěn je tou nejvyšší na světě – je jí Jižní stěna, jež dosahuje převýšení 4600 metrů. Poměrně šokující je i fakt, že hora v důsledku pohybu zemských desek každoročně „vyroste“ asi o 10 milimetrů.
8. Manáslu (8163 m)
„Horu ducha“, jak název ze sanskrtu překládáme, zdolali poprvé v roce 1956 Japonci. Tento skvost, tyčící se k nebi v nepálské části Himálaje, je přístupný sedmi cestami, jen dvě z nich se ale opakovaně používají. Nejvyšší hora Nepálu je mezi osmitisícovkami stále poněkud opomíjená, přestože skýtá nádherné scenérie a setkání s příjemnými domorodci.
7. Dhaulágirí (8167 m)
Jen o 4 metry vyšší než Manáslu je Dhaulágirí v nepálské části Himálaje. Poprvé tu úspěch zaznamenala švýcarsko-rakouská expedice v roce 1960, od té doby lezou dobrodruzi na tuto horu ze všech světových stran. Tu nejběžnější cestu nazývají zainteresovaní velmi příznačně – „normální cesta“.
K Himálaji patří i buddhistické chrámy.
V sanskrtu „Bílou horu“ celé tři desítky let lidé považovali za nejvyšší horu na světě, od roku 1808, kdy se o ní dozvěděl západní svět. Až po oněch třiceti letech před ni posunuli Kančendžengu. Nemůžeme však nezmínit fakt, že vezmeme-li v úvahu převýšení vůči okolní krajině, je Dhaulágirí nejvyšší horou na světě. Na pouhých 30 kilometrech jde o převýšení o 7000 metrů z jihovýchodní strany hory vůči údolí, jímž protéká řeka Kali Gandaki.
6. Čo Oju (8188 m)
Hora Čo Oju, jejíž název můžeme z tibetštiny přeložit jako „Tyrkysovou bohyni“, se tyčí na hranicích Tibetu s Nepálem. Sedlo Nangpa La v nadmořské výšce 5716 metrů není jen místo výskytu horolezců, nýbrž i obchodníků – vede tudy obchodní stezka a často se zde pohybují Šerpové zdolávající cestu z Tibetu do nepálské oblasti Khumbu. I proto je Čo Oju považována za nejsnadněji zdolatelnou osmitisícovku na světě.
| Do prvního výškového tábora žádný problém | |
|---|---|
| Protože je tato hora údajně nesnadnější, co se výstupu týče, do prvního výškového tábora často dorazí i běžní milovníci trekingu při své výpravě. Jde o naprosto úžasný zážitek pro všechny, kteří si netroufnou na vrchol, ale přiblížit se mu chtějí. |
Horu poprvé zdolala rakouská expedice v roce 1954, v průběhu let se sem „podívala“ i spousta českých horolezců. K vrcholu vede hned několik cest, ale nejčastěji si dobrodruzi volí tu vedoucí z Tibetu, naopak minimálně se leze z nepálské strany.
5. Makalu (8485 m)
Hora Makalu neboli „Velká tma“ se vyznačuje strmými stěnami a velmi ostrými hřebeny, což z ní činí jednu z nejobtížnějších hor, co se výstupu na vrchol týče. Vylézt na vrcholovou pyramidu vyžaduje kombinaci zkušeností z lezení ve výškách a perfektních technických dovedností.
První, kdo si Makalu jako trofej zapsal, byla v roce 1955 francouzská expedice. Ta zde vytvořila tzv. klasickou nebo také normální cestu, po níž se horolezci nejčastěji vydávají dodnes. Rok před ní se o zdolání hory pokoušeli Britové a Američané, kteří se však dostali „jen“ na dva vedlejší vrcholy.
Masívy, vedle nichž si budete připadat nicotní. To jsou velehory.
4. Lhotse (8516 m)
Na hoře Lhotse je zajímavá nejen její výška, ale i její spojení s nejvyšší horou světa Mount Everestem. Horolezci dobývající Mount Everest klasickou cestou tak tráví nějaký čas i na západní stěně hory Lhotse.
Jižní stěna naopak nijak přívětivá není – je strmá, padá do hloubky přes tři kilometry a cestu po ní zvládla jen hrstka odvážných, statečných a štěstím políbených dobrodruhů. Tragédií se tu stalo podstatně více než úspěšných výstupů.
Vrchol poprvé dobyli v roce 1956 Švýcaři. Zajímavé je, že ač se hora tyčí na hranici Tibetu a Nepálu, z tibetské strany nahoru nevede ani jedna cesta.
3. Kančendženga (8586 m)
„Pět pokladnic velkého sněhu“, tak můžeme přeložit název třetí nejvyšší hory planety. Odkazuje na pět vrcholů, které hora má. Kančendženga je nejvyšší horou Indie a druhou nejvyšší horou Nepálu.
Až do roku 1852 měl svět za to, že Kančendženga je nejvyšší hora planety, výpočty ji ale nakonec zařadily až na třetí příčku za Mount Everest a K2. Hora je zrádná především proto, že se nachází poměrně blízko Bengálského zálivu a monzunové počasí se zde projevuje dosti rychle – to stálo život nejednoho horolezce.
Druhou nejvyšší, ale celkově nejtěžší horou světa na zdolání je K2.
Horu na hranici Nepálu a Indie se pokoušela mezinárodní expedice dobýt už v roce 1905, ale ve výšce asi 6400 m došlo k tragédii a v lavině zahynuli čtyři Šerpové a švýcarský horolezec. Poprvé se na vrchol dostali Britové v roce 1955.
2. K2 (8611 m)
Horolezci, kteří na K2 stoupali nebo jsou schopni analyzovat její tvar, se shodují, že jde o nejtěžší horu na zdolání. Nejvyšší hora Pákistánu je součástí pohoří Karákóram a říká se jí také Čhogori. Možná je to k nevíře, ale pojmenovali ji tak turisté ze západního světa složením dvou slov jazyka balti. V překladu tak mluvíme o „Velké hoře“.
Označení K2 nese od 19. století, kdy hora samotná a okolní vrcholky dostaly název K1 až K5. Zatímco K2 si svůj název udržela, ostatní hory byly přejmenovány.
Přečtěte si také:
„Ká dvojka“ se zapsala do historie horolezectví nejvyšším počtem nezdařených pokusů o její zdolání. Hora je sice nižší než Mount Everest, ale převýšení od jejího úpatí k vrcholu je větší, její svahy jsou strmější a celkově obtížnější na lezení.
Poprvé na vrcholu stanuli Italové v létě 1954. Cest nahoru vede podle všeho deset, ale většinu z nich dobyvatelé nevyužívají.
Český horolezec Josef Rakoncaj zdolal K2 dvakrát, v letech 1983 a 1986, což po něm dokázali jen další dva lidé. Rakoncaj se svým společníkem v roce 1983 dokonce bivakoval pouhých 50 metrů pod vrcholem hory.
1. Mount Everest (8848 m)
Nejvyšší hora světa, Mount Everest, se tyčí do nadmořské výšky 8848 metrů na hranici Tibetu a Nepálu. Každý rok sem proudí spousta nadšených horolezců, kteří chtějí na nejvyšší hoře planety spočinout, a to už od roku 1953, kdy se na něj poprvé dostal horolezec Edmund Hillary a s ním Šerpa Tenzing Norgay. Překlady názvu hory jsou hned dva – z tibetštiny „Matka světa“ a z nepálštiny „Tvář nebes“.
Nejvyšší hora světa, Mount Everest, získala svůj název po britském geodetovi a průzkumníkovi Indie George Everestovi.
A jak se to má s výškou nejvyšší hory na světě? Výška 8848 m, kterou si spousta z nás pamatuje ze školy, je oficiálně uznaná Čínou i Nepálem. Everest však neustále roste v důsledku pohybu zemských desek, předpokládá se, že o 3–5 mm do výšky a 27 mm ročně k severovýchodu.
Poprvé se k vrcholu Mount Everestu vydala expedice v roce 1921, skončila však ve výšce 7060 metrů. Jejím úkolem ani nebylo zdolání hory jako spíš mapování oblasti. O rok později vykročila k vrcholu britská expedice, která ho skutečně chtěla dosáhnout.
Neumíte si představit, že byste na Mount Everest vylezli byť jen jednou jedinkrát? Šerpa Appa na něm byl (k roku 2011) prý jedenadvacetkrát!
Inzertní sdělení: Objevte krásu zahalenou do zimy!
CK ESO travel, specialista na Asii, Severní, Jižní a Střední Ameriku, Tichomoří a Afriku, vybírá z nabídky zájezdů:
Objevte to nejkrásnější z Číny, Tibetu, Nepálu a Indie a dostaňte se do ohromující blízkosti nejvyšších hor planety. Navštivte tak nádherná místa, jako je například Lhasa, Káthmándú, Dillí nebo Peking během jedné pečlivě naplánované cesty a vraťte se domů s nezapomenutelnými zážitky!
Čtěte dále:
Zjistěte, jak vypadá delta Okavanga, podívejte se, jak znovu rozkvetlo město Nagasaki, a přesvědčte se o pestrosti božské Kuby. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky.
Autor: Petra Malá & Tomáš Cikán
Anketa
Osmitisícovky + Everest bez kyslíku = Reinhold Messner
Slyšeli jste o italském, německy mluvícím horolezci Reinholdu Messnerovi? Je to ve svém oboru legenda, hlavně proto, že jako první zdolal všech čtrnáct osmitisícovek, i proto, že jako první vystoupal na Mount Everest bez kyslíkového přístroje a také na něj jako první vylezl bez lanového jištění a sólo.
Jedna skupina lidí mu dodnes vyčítá, že nechal v roce 1970 zemřít vlastního bratra při sestupu z Nanga Parbat, sám Messner ho však málem nepřežil. Naštěstí pro něj tato expedice skončila „jen“ omrzlinami a několika amputovanými prsty na nohou. Lékařské výzkumy ostatků jeho bratra se přiklání na Reinholdovu stranu.
O svém lezení, zážitcích krásných i drsných a nepříjemných, napsal desítky knih, některé se dočkaly i překladu do češtiny. Zatímco v části z nich vypráví Messner o samotném lezení a expedicích, v jiných se zaměřuje na sebe a svůj soukromý život.
Kromě výstupů na velehory je Messner známý svými přechody – přešel například Grónsko, Antarktidu, poušť Gobi a Taklamakan.
