Článek
Otevřeli ho už v roce 1097 a prošel četnými změnami. Dnes se skví v neogotickém stylu z počátku dvacátého století a zůstává jedním z mála míst, kde můžete ještě slyšet pravý benátský dialekt.
„Problém tentokrát nepředstavují supermarkety, ale vylidňování Benátek,“ říká Andrea Vio, který společně se sourozenci vlastní už padesát let stánek v Rialtu. Podle současných odhadů stabilně na laguně žije třicet tisíc lidí, ostatní se přesunuli na pevninu do Mestre. Před třiceti lety jich bylo ještě 150 tisíc.
„Nedivím se jim, například za vodu musíme platit mnohem více než domácnosti. Je velmi obtížné mít účty v pořádku,“ říká Manuel Trevisan, který v Railtu provozuje stánek. „V roce 2008 mi za něj jeden obchodník nabízel osmdesát tisíc eur. Pokusil jsem se ho prodat teď – nechtěli ho ani za dvanáct tisíc. Kdysi tady zákazníci našli osmnáct obchůdků s rybami, teď nás je méně než polovina,“ posteskne si.
„Ve skutečnosti na této situaci mají vinu jak instituce, tak občané. Všichni chtějí vydělat co nejvíc na turistech. Majitelé bytů odešli na pevninu a své byty pronajímají hostům za dosti vysokou cenu. Z Benátek se definitivně stává Disneyland,“ upozorňuje Elena Riuová z Hnutí 25. dubna, které se snaží úpadek města zastavit.
Vylidňování se děje děsivou rychlostí
Nejen ji zneklidňuje, že turisté v tržnici nenakupují, jen si pořizují selfies. Večer pak obec vyklidí stánky a konají se zde párty a oslavy pro ty, kteří si to za drahé peníze mohou dovolit. „Je to vše kulisa, nic víc. Zanedlouho začne filmový festival, hotely se zaplní a na tržnici Rialto se klidně zapomene. Majitelé stánků se budou živit tím, že se nechají fotografovat turisty,“ podotýká Riuová.
Rybí trh Rialto, podobně jako další místa v Benátkách, doplácí na změnu v chování turistů. Návštěvníci sem nepřicházejí nakupovat, chtějí se tu pouze vyfotit.
Prospívá turismus Benátkám, nebo jim spíš ubližuje? Podle těch, kteří zde žijí, by se jednoznačně dalo říci to druhé. „Přišla jsem do Benátek před čtyřiceti lety a mezitím došlo k epochální změně,“ říká Barbara Warborton Gilibertiová, profesorka angličtiny na místní univerzitě Ca’ Foscari. „Typ turisty se úplně změnil. Dříve navštěvovali muzea, galerie, zajímali se o dějiny města. Dnes sem přijíždějí jen proto, aby mohli říct: ,Byl jsem v Benátkách‘.“
Podle neoficiálních odhadů si loni město nenechalo ujít 33 miliónů návštěvníků. „Od nástupu do funkce v roce 2015 se snažím nalézt způsob, jak situaci dostat pod kontrolu, ale je to velmi obtížné,“ netají se starosta města Luigi Brugnaro.
„Zádrhel nespočívá jenom v návalu lidí na nejznámějších místech jako náměstí Svatého Marka či Ponte di Rialto. Každý měsíc se zavírají drobné obchody, které slouží ke každodennímu životu Benátčanů, a na jejich místech se množí prodejny nápojů či rychlého občerstvení, a tak se město stále více vylidňuje. Zkusili jsme turnikety, které by měly přibrzdit nával lidí na svatého Marka, ale to nestačí,“ shrnuje.
Někteří dorazí jen na pár hodin
Z rakouských Korutan či Salcburku pořádají každý týden jednodenní cesty do Benátek, které začínají ráno o půl páté, a turisté se vracejí zpět okolo osmé hodiny večerní. „Co z toho mohou mít,“ ptá se Brugnaro.
„Mělo by se více sázet na skutečně kulturní události, jako je bienále anebo filmový festival. Protože do města přinášejí jiný typ turistů, ale o to prozatím není velký zájem. Pokud se trend nepřeruší, za patnáct, dvacet let zbude z města kulisa, která se bude velmi podobat umělým Benátkám v jakémkoliv Disneylandu,“ varuje exstarosta města Massimo Cacciari.