Článek
Ve zdejším přístavu se proto téměř neustále vykládalo a překládalo všechno možné zboží, často za účasti kdejakých šejdířů, kteří se snažili ukrást, co se dalo. Za zábavou a obchodem sem jezdila také společenská honorace, na počátku dvacátého století bylo toto město prostě v módě.
Minulost připomíná rezavý jeřáb
Přístav i doky ovšem ztratily po rozvoji železniční přepravy hodně ze svého významu, jako smutné memento starých časů zde zůstalo viset zrezivělé rameno velkého jeřábu, které se vypíná vysoko k nebi. I když Terst (italsky Trieste) od roku 1954 spadá pod Itálii, dodnes je všude patrný nádech Rakouska-Uherska. I díky tomu, že luxusní novorenesanční paláce byly kdysi stavěny spíš ve vídeňském stylu. Jinak jde o typicky kosmopolitní město.
Další turistickou atrakcí je kanál Grande, pocházející z poloviny 18. století.
Vždycky tu žila početná komunita Židů (s výjimkou války, kdy tu vládli nacisté), ale i Srbů a Slovinců. Těch tu všude najdeme dost dodnes, nakonec to sem mají, co by kamenem dohodil. Jednou z nejproslulejších částí města je kanál Grande, v centru se nachází náměstí Piazza Unita d'Italia s krásnými paláci, včetně radnice. A nesmíme zapomenout na hrad San Giusto, kde je expozice historických zbraní, z antiky se zachovala torza římského divadla a baziliky.
Součástí náměstí Piazza Unita d'Italia je rovněž tato skvostná prefektura.
Miramare přitahuje davy turistů
Hodně navštěvovaný je přepychově postavený i vybavený zámek Miramare, i když leží mimo centrum, až na pobřeží. Nejen jako letní sídlo ho využíval Maxmilián I., jenž se později sám vyhlásil za císaře Mexika. Domorodí povstalci vedení indiánským vůdcem a pozdějším prezidentem Benitem Juárezem ho ale sesadili a pak popravili. Tělo na přání vydali Rakousku, takže spočívá vedle svých předků v paláci Schönbrunnu.
Katedrála San Giusto Martire je hlavní církevní budovou ve městě.
Itálii v Terstu nepřipomíná ani mírný nepořádek, pro tento národ docela typický, navíc je zde minimálně Arabů či Afričanů, kteří by ho mohli dělat. To se týká i obcí obklopených okolními horami, tam člověk navíc nesmí být překvapen, že je většina nápisů ve slovinštině (ty najdeme i jinde). Podobně je to s náboženstvím – jsou tu katolické chrámy stejně jako ty, co patří srbské pravoslavné či řecké ortodoxní církvi.
Deset minut chůze od katedrály se nalézá románské divadlo z dob vlády císaře Traiana.
Unikátní pláž založili Habsburkové
Jako v každém městě na jihu tu nesmějí scházet křivolaké uličky vedoucí do centra či přístavu. Jejich magická krása kdysi přitahovala spisovatele, Jules Verne právě sem umístil děj románu Matyáš Sandorf. Pražský Němec a umělec Rainer Maria Rilke zase pobýval v úchvatném zámku nad mořskou hladinou u města Duina, vlastněném jeho ctitelkou, kněžnou Marií Thurn-Taxis-Hohenlohe. Ostatně – je po něm pojmenována romantická stezka linoucí se podél skalnatého pobřeží.
Rybářské vesničky sice nejsou nijak honosné, spíše naopak, přesto nepostrádají půvab. Navíc se v některých, jako třeba ve Villaggio del Pescatore, dá výtečně najíst. Je tu dost stylových rybích restaurací nabízejících vynikající plody moře za příznivé ceny. Pokud jde o pláže, je tady jedna raritní, jmenuje se Pedocin, což znamená blecha. Je jediná v Evropě, která je už více než sto let rozdělena tři metry vysokou zdí na ženskou a mužskou část.
Toto opatření pochází z dob prudérních Habsburků, a i když se objevily snahy zeď zbourat, stále stojí a v roce 2009 byla naopak zrestaurována. Zákaz vstupu opačného pohlaví se nevztahuje na děti do 12 let, platí se tu vstupné ve výši jednoho eura. Výrazněji navštěvovaná je dámská část. Jinak tu moc pláží není a jsou malé. Dá se koupat i u zámku Miramare, ale pobřeží je hodně skalnaté. Prostě netypická Itálie…
Inzertní sdělení: