Článek
Na Sardinii jsou dvě letiště – Cagliari na jihu a Alghero na severozápadě. To stojí za prohlídku, navíc je v okolí několik zajímavých přírodních útvarů, například vápencové skály na mysu Capo Caccia s krápníkovou jeskyní Grotta di Nettuno. Největším lákadlem je ovšem malebná osada Stintino (vzdálená asi 55 km), ale k té se ještě dostaneme.
Let z Prahy do Alghera trvá zhruba dvě hodiny
Byla by totiž škoda krátce nezmínit Alghero, zajímavé tím, že oficiálním jazykem tu je kromě italštiny i katalánština, a to už od čtrnáctého století. Tehdy město dobyla španělská armáda složená z mnoha Katalánců. Jejich genetický materiál, jak to bývá, poznamenal místní a zanechali tam i svůj jazyk. Historická část města leží na výběžku pevniny do moře, je chráněná hradbami a baštami. Nejvýznamnější stavbami jsou gotická katedrála Santa Maria, kostel San Francesco s románskou křížovou chodbou, městská brána Torre di Porta Terra, Palazzo D’Albis, ukázka aragonské architektury, nebo divadlo Teatro Civico. Tím bychom měli představení Alghera za sebou a můžeme se vydat dál.
Historická část města Alghero leží na malém výběžku a rozhodně stojí za návštěvu.
Jednou z nejklidnějších pláží je Tamerici
I když se mezi menšími městy Fertilia a Maristella nacházejí dvě písčité a nijak nepřeplněné pláže, většina turistů je mine nebo se v nich krátce smočí a pokračují dál do již zmíněného Stintina. Poblíž něj je totiž opravdu nádherná pláž Pelosa s jemným bílým pískem, která často zdobí propagační letáky. Jméno má po nedalekém stejnojmenném ostrůvku se strážní kamennou obrannou věží (těch je v okolí víc). Vedle je malá „sestřička“ Pelosetta, na opačnou stranu Tamerici. Ta bývá opuštěná, nejsou na ní žádné služby, takže láká spíš samotáře. O 2,5 km níž se rozprostírá Saline, pod ní ještě oblázková Ezzi Mannu, obklopená dunami pokrytými vegetací. Na ostatních už najdeme lákadla typu windsurfing, potápění, jízda na vodním skútru či lyžích, šlapadla a podobně, velký zájem je i o kurzy plachtění.
V blízkosti ostrůvku Pelosa se rozkládají nádherné větší i menší pláže.
I když na plážích bývá trochu rušno, samotné Stintino je spíš klidné. Kdo preferuje pohodu, bude spokojen, bujarý barový život a hluk do rána se bavící společnosti ho zřejmě rušit nebudou. Je také oblíbeným přístavem jachtařů, Porto Mannu nabízí 300 stání, Marina di Stintino 160, Porto Minore 110. Někteří tu zakotví na celé léto a podnikají jen krátké projížďky na blízké ostrůvky. Ty jsou také „turisticky povinné“. Cestovní agentury nabízejí výlety lodí, spojené zpravidla s návštěvou dalších, hlavně pobřežních věží, Torre della Finanza (1531), Torre del Falcone (1557) a Torre delle Saline (1570), obvykle postavených k ochraně před divokými Saracény.
Asinara měla přezdívku ostrov Ďábla
Asi málokdo si nechá ujít cestu na kdysi hrůzyplnou trestaneckou kolonii Asinara. Během první světové války tu byli zadržováni rakousko-uherští zajatci včetně Čechů. Poté sloužila jako obávané vězení, ne nadarmo se jí říkalo ostrov Ďábla. To patří minulosti, dnes naopak návštěvníci beze strachu obdivují (i díky izolovanosti) nedotčenou přírodu.
Na ostrově Asinara spatříte hodně zvířat, pasou se zde rovněž oslíci.
V roce 1997 se Asinara stala národním parkem, rozlohou (52 km²) druhým nejmenším v celé Itálii. Roste tu 678 druhů rostlin, z toho 29 endemických. Pod ochranné pásmo spadá i 79 km pobřeží a 110 km² okolních vod. Hnízdí tu vzácný racek Audouinův, volně žijí mufloni, koně, kozy, ovce a divoký osel, italsky Assino dell’Asinara, který dal ostrůvku jméno. Na východě jsou tři písčité pláže, kde je povoleno koupání. To, že je má osádka lodi jenom pro sebe, ještě umocňuje nevšední zážitek. Prohlídky obvykle organizují pracovníci parku (slouží zároveň i jako průvodci) tak, aby si ho turisté stačili jaksepatří užít.
Za hezkého počasí dohlédnete z Asinary až na skvostné městečko Castelsardo.
Muzeum ve Stintinu nadchne hlavně rybáře
Příznivci Petrova cechu mají ve Stintinu možnost navštívit jednu zvláštnost – Muzeum tuňáků. Je pojato jako hold všem mužům, kteří se tímto řemeslem zabývali, rybářům, kteří tuňáka pracně, často až po dlouhém a lítém boji vytáhli z vody (váží i 2,5 metráku, někteří jedinci měří přes tři metry), ale i těm, kteří měli na starosti porážku a zpracování. Vystaveny jsou původní nástroje, modely lodí, náboženské předměty či různé amulety ochraňující při lovu. Otevírací doba je od června do 15. září (18.00 až 23.30), vstupné je spíš symbolické, činí dvě eura.
Inzertní sdělení: