Článek
Invaze byla vyvrcholením dlouhé politické krize, na které se podílely obě strany. V roce 2004 mohlo dojít ke sjednocení, generální tajemník OSN Kofi Annan inicioval referendum. Ale zatímco v turecké části ostrova získalo podporu 65 %, v řecké jenom 24. Tím snaha skončila.
Do Ercanu se dostanete jedině s přestupem
Ironií osudu se v roce 2013 dostal Kypr do hospodářské krize a musel žádat o finanční pomoc Evropskou unii. Na severu, dotovaném Turky, HDP naopak roste. Paradoxně tam Řekové jezdí nakupovat mnohem levnější zboží. Kvůli pašování je nárazníkové pásmo v Nikósii, rozdělené ostnatým drátem, a zejména jeho kontrolní přechody pod dohledem, místní jsou dokonce prohledáváni. Mimochodem – své části Nikósie považují za hlavní město obě republiky.
Dominantou hlavního města Nikósie je kopec s obrovskými vlajkami.
Přechody jsou na ulici Ledra, u Ledra Palace (oba pouze pro pěší), ostatní se jmenují Agios Dometios, Pyla-Pergamos a Dhekelia, Zodhia-Astromeritis, Limnitis. Další přístupy blokuje Kypr za souhlasu OSN. Z Česka je také možné letět do Istanbulu a odtamtud na letiště v Ercanu. Tento vstup však mohou Řekové považovat za ilegální a turista nemusí být vpuštěn na jejich území.
K pobytu na severu Kypru je nutný pas, navíc tam nemáme konzulární zastoupení, v nouzi je těžké se někam obrátit. Zatím žádné problémy hlášeny nebyly, pouliční kriminalita, strašák mnoha zemí, je mizivá. Místní muslimové dobře vědí, že korán trestá krádež useknutím ruky. I když se tato drastická exekuce vykonává už jen málokde, strach z ní přetrval. Přesto Severní Kypr stále není příliš vhodný pro individuální cesty, možná ve skupině, jistotou jsou cestovky. Ty pořádají zpravidla letecké zájezdy s přestupem v Antalyi.
Na Karpasu se zastavil čas
Uzavřenost, do které se země dostala, má i výhody. Třeba v tom, že ji cestovní ruch až do nedávné doby vůbec nezasáhl. Těžko někde jinde najdeme pláže, zařazené v mezinárodních žebříčcích jako nejkrásnější na světě, bez hotelů a lidí. To platí třeba o poloostrově Karpas, kde jich je opuštěných 46! Ten je i jinak obrovsky pestrý, dál od pobřeží začíná hornatý terén jako stvořený pro pěší túry.
Zlí jazykové tvrdí, že za konflikty může rovněž žárlivost Řeků, severní třetina území je prý hezčí a rozmanitější. Těžko soudit, pokud jde o Karpas, v jeho případě sedí obojí. Navíc ho místní považují za posvátný. Moc na něm nestavěli, většinu „populace“ tvoří stáda ovcí, občas se objeví zdejší vzácné plemeno osla. Pár roztroušených vesniček se tu však najde.
Nejkrásnější pláží Severního Kypru je Golden Beach na poloostrově Karpas.
V těch žijí místní tradičním až středověkým způsobem života. Buď se turistům vyhnou, takže je nepotkají, pokud ano, jsou přátelští, lze s nimi logicky „mluvit“ pouze posunky. Cizince považují spíš za exotické hosty. Nevidí v nich zdroj příjmů, o okolním světě vědí starousedlíci málo nebo nic.
Někdy turisty zdarma pohostí, i když skromně. Naučili se – jako kdysi naše prababičky – vyžít s málem, jídla jsou chutná. Karpas končí na východě u mysu Zafer Burnu, dál jsou jen tři ostrůvky, připomínající spíše skaliska, a nekonečná hladina. Ještě před ním je slavný klášter Apostolos Andreas. Mnozí cestovatelé tvrdí, že nedaleko stojí pár dřevěných chatek, sloužících k noclehu. Přespat v nich má být zážitek, noční ticho občas naruší zvuky neškodné zvěře. Může se prý stát i to, že ze škvíry ve střeše vyletí na lov netopýr...
Večeři vám na přání uloví v moři
Je ovšem zřejmé, že izolace Severního Kypru – hlavně u moře – končí. Developeři bez ohledu na politiku našli svůj vysněný cíl, výstavba rezortů pokračuje raketovým tempem a cestovní agentury se přizpůsobily. Pobyty poskytují veškerý luxus, na který je turista zvyklý, navíc – alespoň zatím – nerušené soukromí. Zážitkem je návštěva pobřežních restaurací.
Existují i takové, co místo jídelního lístku nabízejí jen obrázky různých ryb. Host ukáže, majitel či někdo z rodiny ji jde chytit. Protože to může nějaký čas trvat, vybírá se obvykle přes den a připravena je k večeři. K pití se podává výtečný čaj. Hodně navštěvované je druhé největší město Famagusta, obklopené hradbami, s bohatou historií a spoustou památek, rodiště proslulého dramatika Euripida.
Mešita Mustafa Paši je oblíbeným turistickým cílem.
Za zhlédnutí stojí Othellova věž, mešita Mustafa Paši (přestavěná z gotické katedrály sv. Mikuláše), klášter sv. Barnabáše s muzeem. Šest kilometrů vzdálené je archeologické naleziště města Salamis, asi každý ho zná jako dějiště slavné bitvy, v níž Atéňané porazili Peršany.
Famagusta má cca 40 000 obyvatel, sídlí tu dvě univerzity. Rozdělení ostrova odnesla krutě, z tehdy čerstvě vybudované turistické čtvrti Varosha s více než sto hotely a bary se rázem stalo město duchů, dodnes je nepřístupná, střeží ji jednotky OSN. Famagusta se ovšem kromě dalších památek může spolehnout i na řadu pláží.
Kyrenia se mění ve věhlasné letovisko
Možnou budoucnost země představuje kdysi zanedbaný starý přístav Kyrenia ve tvaru podkovy. Vévodí mu pevnost s muzeem, vysoko nad mořem křižácký hrad sv. Hilariona, dole se naopak krčí nejníž položený hrad Kantara.
Na východním konci přístavu v Kyrenii můžete obdivovat zachovalý hrad z 16. století.
Na pobřeží jsou oblázkové pláže, místy spojené s písčitými. Kolem už stojí řada nových, i pětihvězdičkových, hotelů s vybudovanými moly pro snadný přístup do vody. Kyrenia nebyla za „ukázkové letovisko“ zvolena náhodou. Leží jen cca 40 km od letiště v Ercanu. Dále je vstupní bránou do stejnojmenného pohoří s nejvyšším vrcholem země – Selvili tepe (1024 m). Na úbočí jsou trasy vhodné pro výlety.
Křižácký hrad sv. Hilariona nad městem Kyrenia doslova vybízí k pěšímu výletu.
Poměrně populární je i letovisko Lapta, rozprostírající se 55 km od Ercanu.
Pro turisty je škoda, že se tak atraktivní ostrov rozdělil. O tom, že Turci a Řekové spolu umějí vyjít, svědčí vesnice Dipkarpaz, kde žijí obě etnika pohromadě bez jakýchkoliv konfliktů. Jedni prostě mají mešitu, druzí pravoslavný kostel, navštěvují své kavárny, i když se nemilují, respektují se.
Inzertní sdělení: