Egyptský „Karibik“ potěší požitkáře i dobrodruhy

První výhodu této destinace poznáváme už při samotném letu. Zatímco do Marsa Alam či Hurghady se letí čtyři a půl hodiny, my přilétáme na letiště El Alamein za příznivější tři hodiny.

Název přístavního města El Alamein jistě není neznámý milovníkům historie. Tady se v roce 1942 uskutečnily významné bitvy druhé světové války, kde se střetla spojenecká vojska s armádou Osy v čele s nacistickým Německem. Německý polní maršál Erwin Rommel, přezdívaný pouštní liška, musel poté se svou armádou ustoupit do Tuniska.

O jak významný okamžik v dějinách šlo, svědčí i poválečná slova Winstona Churchilla: „Před Alameinem jsme nepoznali vítězství, po Alameinu jsme nepoznali porážku.“ Však se také v tomto městě nachází vojenské muzeum. Ve městě samotném a jeho okolí pak stojí také hřbitovy Itálie, Německa, Řecka a společenství Commonwealthu včetně Velké Británie, tedy zemí, jejichž vojáci na tomto území padli.

Nás čeká přesun do hotelového komplexu Jaz Almaza Beach, jenž se nachází přes 100 kilometrů jízdy z letiště směrem na západ. Komu to vyhovuje, ten samozřejmě může strávit celou dovolenou v pohodlí resortu, využívat služeb all inclusive a cestovat „jen“ na pláže resortu.

Ty omývají vody Středozemního moře a od turistů si vysloužily nejednu lichotivou přezdívku. „Mnohé svojí nádherou připomínají nejkrásnější pláže Řecka, nebo dokonce některé oblasti Karibiku. Destinaci Marsa Matrouh přezdívá nejeden cestovatel egyptské Maledivy,“ říká Lenka Pátek, obchodní ředitelka cestovní kanceláře Blue Style, která sem vozí turisty od letošního června.

Do místních vod vstupujeme bez obav. Není tu korálové podloží, takže nehrozí zranění nohy a nejsou potřeba boty do vody. Hloubka se zvětšuje velmi pozvolna a naprosto bezpečná je i poměrně daleko od pláže. To ocení nejen rodiny s dětmi, mořskou vodu si tu v klidu užijí i neplavci. Naopak zkušení sportovci se nemusejí bát vyrazit dál od pobřeží.

My jsme vyzkoušeli i nabídku sportů na pláži. Vedle tradičního volejbalu to byl i fotbalový billiard, kdy se na hřišti připomínajícím kulečníkový stůl používají místo tága vlastní nohy a namísto koulí jsou tu fotbalové míče. Zajímavé zpestření.

Naší první zastávkou je samotné město Marsa Matrúh, kam z hotelu jedeme opět na západ, tentokrát jen okolo 40 kilometrů. „Jiné egyptské lokality se již do značné míry stihly přizpůsobit moderní době. Tady máte jedinečnou možnost nasát autentickou atmosféru, jež možná už za pár let bude patřit minulosti,“ vysvětluje Lenka Pátek. Jak můžeme sami vidět, průzračné mořské vody na koupání si tu s chutí užívají i místní. Ve městě jich žije přes dvě stě tisíc.

Nachází se zde jeskynní muzeum už zmíněného Erwina Rommela – v této jeskyni spřádal německý stratég své válečné plány. My ovšem míříme do muzea Archeologického, sídlí v budově místní veřejné knihovny, kde zabírá dvě patra o rozloze 1560 metrů čtverečních, otevřeno bylo před pěti lety.

Prohlížíme si starodávné předměty a dozvídáme se o místních vládcích, ať už to byl Ramesse II., či Alexandr Veliký. Vedle zpodobnění pyramid a faraonů je tu k vidění třeba i vápencová socha paviána. „Představuje Thovta, boha moudrosti, písemnictví a astronomie. Byl také spojován s rozdělením času do měsíců, byl Pánem času,“ můžeme se dočíst u vysvětlujícího popisku.

Další den nás čeká poněkud delší projížďka. Míříme totiž do oázy Síwa, z hotelu tak vyrážíme časně ráno, neboť před námi je přes tři sta kilometrů směrem na jih. Co je to však proti cestám, které byl schopen urazit vojevůdce Alexandr Veliký. Ten mimochodem do Síwy také zavítal, ve věštírně ho zde orákulum stvrdilo egyptským faraonem.

My v Síwě míříme na Horu mrtvých, Gabal-El-Mawta. Hrobky vytesané do skály pocházejí až ze 7. století před naším letopočtem a dodnes si zde můžeme prohlédnout působivé malby i hieroglyfy. Místo přitom bylo objeveno náhodou během druhé světové války. Tehdy sem měli zamířit místní, aby se schovali před britskými, německými a italskými vojáky, kteří válčili v okolí. Podle legendy zde má být pohřben i sám Alexandr Veliký, jeho hrob se tu ovšem nenašel.

Příběhy jsou spojené i s naší další zastávkou, Kleopatřinými lázněmi. Tady se měla koupat sama poslední vládkyně starověkého Egypta, kterou mohl doprovázet císař Julius Caesar i generál Marcus Antonius. Ke koupelím slouží místo dodnes. Podle islámské tradice by se v tomto přírodním horkém prameni měla nevěsta vykoupat před svatbou, aby tím do nové rodiny přinesla lásku, štěstí a prosperitu.

My raději volíme koupel ve slaných jezerech oázy. Jestli nám přinese štěstí, to se teprve uvidí, ale netradiční zážitek je to určitě. Voda je slanější než ve slavném Mrtvém moři, a tak nás spolehlivě nadnáší. Na plavání to opravdu není, voda člověka směruje na záda, a kdo by chtěl, může si při pobytu v jezírku klidně číst noviny. Poté nás ovšem čeká zážitek plný adrenalinu, před námi je totiž jízda v džípu pouštními dunami.

Ještě než vyjedeme na písek, místní zkušený řidič našeho vozu upouští tlak v pneumatikách, aby byl pohyb v náročném terénu snadnější. Následně vyráží do akce, vyjíždí a zase sjíždí duny tak, že jízda připomíná horskou dráhu. Kdo nemá rád písek ve vlasech, raději rovnou zatahuje okénka.

Pro naše řidiče je podobná jízda denní chleba, přesto se jednomu z nich „podaří“ zůstat na vrcholu duny, odkud se ho snaží kolega dostat s pomocí dalšího vozu. Zatímco na ně čekáme, zastavujeme u provizorního přístřešku a vystupujeme ven. Tady teprve oceňujeme jindy takovou samozřejmost, jako je kousek místa ve stínu. Uvězněné auto se po chvíli podaří vysvobodit, do cíle tak dorážíme v plné sestavě. Jak je vidět na veselé osádce daného vozu, dočasný pobyt na vrcholu duny pro ně byl příjemným dobrodružstvím. Ani v této části Egypta o zážitky není nouze.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Egypta