Egyptská oáza Síwa láká na jezera slanější než Mrtvé moře. O turisty tam nezavadíte

Nastupujeme do džípu a vyrážíme na duny. Hranici mezi pouští a několika vesničkami utváří zelený pás palem, který v zimě funguje jako přirozená barikáda proti větru a po celý rok se tu tak drží poměrně vysoké teploty. Těsně před vyjetím na Saharu řidič vystupuje, aby podhustil pneumatiky a auto po písečných dunách lépe klouzalo.

Během jízdy nám šofér nezůstane vůbec nic dlužen. Jede divoce, stříhá zatáčky vždy, když to nejméně čekáme, a sjíždí duny, které se z našeho pohledu zdají být téměř kolmé. Je to docela adrenalin i pro někoho, kdo se džípem po Sahaře už svezl.

Dobrodružná cesta směřuje prakticky k jedinému cíli — k solným jezerům, kterými je oáza Síwa proslulá, ale množství turistů si je nechá raději ujít, protože třeba z Káhiry to k nim trvá dlouhých 12 hodin autem. Přitom jde o velikou zajímavost. Už jen proto, že jsou tyrkysová jezírka mnohonásobně slanější než Mrtvé moře, na rozdíl od něj tu však nepotkáte ani živáčka.

Je tu však i další rozdíl. „Jezírka jsou napůl umělá. Bagrem tu vyhloubíte díru, do které prosákne spodní slaná voda. Ta pak během asi jednoho roku opět vyschne,“ vysvětluje nám průvodce Mohamed s tím, že se z jezírek sůl také těží, nikoli však na kulinářské účely, ale spíše na výrobu produktů, jako jsou solné lampy a podobně.

Koupání v jezírkách má údajně i zdravotní výhody, slaná voda prý léčí kožní problémy. Děti s ekzémy či vyrážkami sem dříve chodívali máčet i místní. A koho nic z toho netrápí, ten může alespoň zrelaxovat tělo a mysl. Díky vysokému obsahu soli je prakticky nemožné se potopit, tělo se přirozeně vznáší na hladině – nejlepší je to v poloze na zádech, protože prsa se tu opravdu plavat nedají.

Vstup do vody je trochu krkolomný, a pokud se o ostré solné krystaly odřete, tak ihned pochopíte, proč je slovní spojení „sypat sůl do ran” synonymem nepříjemné bolesti.

Zajímavá zákoutí se ukrývají i v centru oázy. Síwa se nachází v proláklině 17 metrů pod úrovní moře, mimo to leží zhruba 50 kilometrů od libyjských hranic. Je velká asi 80 kilometrů čtverečních, a co se týče staroegyptské historie, proslula dvěma místy. Prvním z nich je Hora mrtvých.

Jak už název napovídá, jde o pahorek s množstvím hrobek, které objevili místní čirou náhodou. Když tu v roce 1944 během druhé světové války probíhaly mezi Němci, Brity a Italy boje o okolní poušť, obyvatelé se chtěli někde ukrýt. A právě při té příležitosti zjistili, že je vrcholek nad oázou doslova napěchovaný pohřebními komorami. Podle archeologů se nekropole využívala ještě v pozdní římské éře.

Nejvýznamnější a nejzachovalejší hrobka se jmenuje Siamun. Patřila zřejmě řeckému lennímu pánovi či kupci stejného jména, což se odráží ve výzdobě, která je kombinací egyptského a řeckého stylu. Dochovala se tu například podobizna boha úrody, hojnosti i zemřelých Osirida či řada hieroglyfů. Samozřejmě nelze čekat tak pompézní výzdobu jako v Luxoru, ale výhodou je proti Údolí králů opět ona sympatická absence turistů. Jejich počty se pohybují v řádu jednotek.

Se staroegyptskou historií je obdobně spojen také chrám boha Amona (po pozdějším sloučení božstev boha Amona-Re), kterému se říká i chrám Alexandra Velikého nebo chrám věštby. Slavný vojevůdce a dobyvatel přijel do svatostánku v období, kdy šlo o významnou věštírnu. „Alexandr Veliký chtěl stvrdit svou pozici vládce Egypta a dokázat, že je synem Amona-Re, nejvyššího z bohů, stejně jako to dělali faraoni,“ vysvětluje Mohamed.

Makedonský vojevůdce tu podle průvodce chtěl také získat odpověď na otázku, zda bude vládnout světu. V chrámu měl strávit asi tři dny. Když vyšel, prohlásil se za syna boha Amona-Re a vyrazil dál.

Zvěsti o jeho božské podstatě přiživují i nejasné okolnosti Alexandrovy smrti v Babylonu — jeho tělo prý zůstalo několik dní zcela bez známek postupného rozkladu. Záhadou také je, kam přesně putovaly vojevůdcovy ostatky, ačkoli se předpokládá, že jsou uloženy kdesi v Egyptě. Podle jedné z verzí odpočívá Alexandr Veliký právě v Síwě na Hoře mrtvých.

Z chrámu boha Amona dnes už mnoho nezbývá. Je od něj však hezký výhled na oázu.

V samém srdci Síwy je záhodno vystoupat také na pozůstatky pevnosti Šálí, která byla vybudována během 12. století a měla bránit obyvatele před nájezdy okolních kmenů. V oáze, kde žije asi 30 tisíc lidí, se kromě památek můžete vypravit třeba do obchůdků s tradičním orientálním zbožím, například koberci.

Místní patří k Berberům, etniku, které obývá zejména části Maroka a Tuniska, narazíte na něj ale i na dalších místech severní Afriky. Jednou ze zajímavostí z hlediska antropologie je fakt, že v Síwě byly v minulosti zcela běžné homosexuální vztahy, a dokonce sňatky. Tradice však vymizela zhruba po druhé světové válce, i vzhledem k tomu, že Egypt je muslimskou zemí, která takovou praxi zakazuje.

Jak už bylo psáno v úvodu, cesta do Síwy je poněkud komplikovaná, protože z Káhiry je to do oázy asi 600 kilometrů, z populárních destinací u Rudého moře ještě mnohem dál. Aktuálně je pro Čechy nejsnazší a nejkratší cesta z Marsy Matrúh, letoviska u Středozemního moře, kam lze letět s cestovní kanceláří Čedok.

„Letovisko Marsa Matrúh u Středozemního moře láká turisty nejen mořem a krásnými plážemi, ale také historií a možnostmi výletů v severním Egyptě,” uvádí mluvčí CK Čedok Kateřina Pavlíková. „Jedním z cílů, kam nejčastěji míří, je téměř nedotčená oáza Síwa v oblasti západní Sahary, kde doposud žijí místní obyvatelé Berbeři, kteří se věnují zejména zemědělství,” dodává.

Jako nejvýznamnější body prohlídky zmiňuje Pavlíková mimo jiné archeologická naleziště s hrobkami, pevnost Šálí, ale také Kleopatřinu lázeň. Jde o jeden z nejvýznamnějších i nejkrásnějších pramenů, který se v oáze nachází — řecký historik Hérodotos ho popsal jako sluneční oko. Dá se v něm rovněž vykoupat, ačkoli je tu značně přelidněno. Kleopatřina lázeň je totiž populární mezi obyvateli Síwy.

Vzhledem k množství pramenů se zdejší pitná voda také lahvuje. Je považována za tu vůbec nejčistší v Egyptě. Navzdory nepořádku, na který narazíte prakticky všude v Africe, se zde totiž nevyrábí nic, co by mohlo vodu znečistit.

Síwa je zkrátka autentická. Už od starověku byla slavná díky svým olivovým hájům a palmovým zahradám, a i v rámci dnešního Egypta se svým přírodním charakterem ostatním oázám zcela vymyká.

Může se vám hodit na Firmy.cz: