Edinburgh - metropole s historií na každém kroku

Město má dvě ulice, které jsou z hlediska orientace pro návštěvníka klíčové. Tou první je Princes Street a je hranicí nového města, zatímco osou starého města je Royal Mile.

O půlmiliónovém Edinburghu, který se od 1995 nachází na seznamu světového dědictví UNESCO, se říká, že má největší koncentraci historicky chráněných budov na světě. Část z nich je v obdélníku nového města, který po délce lemují z jedné strany Queen Street a z druhé Princes Street. Nové město je asi dvě stě let staré a jeho ulice jsou přehlídkou klasické anglické architektury, vznešených domů a sídel.

Onen obdélník je zaplněn elegantními obchody a restauracemi a je prý (spolu se čtvrtí West End) rájem pro ty, kteří rádi nakupují kvalitní, elegantní a módní zboží. Pokud mezi ně nepatříte, tak raději přejděte po mostě nad parkem a dráhou do míst, kde bývalo tržiště a městské popraviště. V „území nikoho“ je tam mj. jedno z nejpozoruhodnějších muzeí města – Skotská národní galerie.

Staré město je jako většina starých měst. Málo pravých úhlů a fasád podle pravítka. Zato dějiny se tu na člověka sypou ze všech stran.

Královská míle (Royal Mile) je dlouhá ulice, zčásti pěší zóna, vedoucí od paláce Holyrood, skotského sídla britských panovníků, vzhůru ke hradu, který zase býval sídlem panovníků skotských. Nechť vás nemate, že pro snadnější orientaci má v různých úsecích různá jména (Lawn Market, High Street Canongate).

Na místě dnešního Palace of Holyrood bývalo opatství už v roce 1128. Později tam pobývali skotští králové a dnes – pokud zrovna není na návštěvě Edinburghu Alžběta II. – slouží palác jako muzeum.

Cestou vzhůru po Královské míli uvidíte moderní komplex budov skotského parlamentu, můžete se zastavit v Muzeu dětství a pak už se pomalu dostanete na širokou pěší zónu, dlážděnou kočičími hlavami.

Této části Royal Mile dominuje katedrála, nesoucí jméno patrona Edinburghu, jímž je sv. Giles. Stojí na místě, kde býval malý kostelík, jehož existence je doložena už v polovině 9. stol. Základy předchůdce dnešní katedrály, románského kostela, byly položeny v roce 1120.

Na mnoha budovách je patrné, že stavitelům města imponovala antika. Fasády, sloupoví a další architektonické prvky mají připomínat zejména staré Řecko. Nejen proto se ale Edinburghu říká Athény severu. Je tomu tak hlavně proto, že město odjakživa bývalo duchovním střediskem země.

Narodil se tam věhlasný ekonom Adam Smith, filozof David Hume, spisovatelé Walter Scott, Arthur Conan Doyle, duchovní otec Sherlocka Holmese, Robert Louis Stevenson, nevelkou stopu tam zanechala i Joanne Rowlingová, autorka Harryho Pottera.

Na Royal Mile a v její blízkosti jsou ve starém městě četná místa, spjatá s těmito a dalšími osobnostmi. Můžete navštívit jejich oblíbené hospody a bary, místa, kde vznikala světoznámá literární díla.

Edinburský hrad, který dominuje městu na horním konci Royal Mile, je cosi jako skotský národní symbol. Je to mohutný dobře opevněný komplex, postavený na dávném vulkanickém útesu. Na hradě se v roce 1140 poprvé sešel skotský parlament. V roce 1566 se tam královně Marii Stuartovně narodil syn Jakub, který později usedl nejen na skotský, ale i na anglický trůn.

Kolem hradu se točí nebo jsou s ním spojeny všechny důležité události skotských dějin. Jsou na něm uloženy korunovační klenoty, patřící k nejstarším v Evropě, je zde velký sál, kde se odbývaly nejvýznamnější státní obřady, královský palác, kaple sv. Margarety, údajně nejstarší budova Edinburghu, dochovaná v původní podobě.

Není to zdaleka všechno, co je v Edinburghu k vidění, ale na víkend je to až dost. Ještě totiž musíte stihnout např. dílnu, kde se vyrábějí pověstné skotské sukně – kilty. Prohlédnout si bezpočet obchodů s typickými skotskými suvenýry a řemeslnými výrobky (vlastní je pákistánská rodina), nějakou tu galerii nebo muzeum. No a samozřejmě whisky, o níž bude ještě řeč.

Na starém městě, hned pod edinburským hradem je velký dům s výmluvným nápisem The Scotch Whisky Experience. V něm se člověk dozví to základní, co o skotském národním nápoji potřebuje vědět, aby nebyl mezi znalci za blba.

Vozíček vás sveze multimediální expozicí, kde se vám dostane výkladu o dějinách whisky, zabrousíte i do Ameriky v době prohibice na počátku minulého století, uvidíte znamenité palírny a dozvíte se základní věci o výrobě – ječmen, kvašení, dvojí destilace, typické oblasti, abyste se „vyloupli“ v degustační místnosti, v níž vám odborník vysvětlí to ostatní a dá vám ochutnat několik druhů nemíchané sladové whisky.

Poslední část onoho rychlého seznámení se odehrává v baru, který je zároveň jakousi pokladnicí. Počátkem našeho tisíciletí věnoval zdejší instituci svou sbírku Brazilec Clive Vidiz. Ten od 70. let minulého století sbíral láhve skotské až jich – běžných i zcela unikátních – nashromáždil na 3 500. Sbírka se dále rozrůstá, jak se na trhu objevují nové značky a nejrůznější zvláštní a jubilejní série. Podle průvodce je dnes v domě pod edinburským hradem největší světová sbírka skotské whisky.

Jsou tam láhve, které vídáme i u nás na regálech, ale také rarity, jichž bylo vyrobeno jen pár set kusů. K počátku třetího milénia byly vyrobeny dva tisíce láhví whisky, každá zabudovaná do dřevěných hodin, které ukazují za minutu dvanáct.

A jaká je vůbec nejdražší láhev skotské whisky? V roce 2005 byla prodána dvaašedesát let stará láhev whisky The Dalmor, ze stejnojmenné palírny na skotské Vysočině, za 32 tisíc liber (podle dnešního kurzu 960 tisíc korun).

Návštěva v domě plném ušlechtilé kořalky se samo sebou nevyrovná prohlídce skutečné palírny někde v Highlands. Její výhodou je ale to, že vám nebudou vychvalovat jednu značku, ale dozvíte se toho víc o whisky jako nápoji.