Článek
Kreidl je vášnivým cestovatelem už několik let. Ve čtrnácti došel pěšky z Brna na Sněžku, loni v autě za osm tisíc korun prokřižoval Kavkaz. Putování kolem světa je zatím jeho nejambicióznějším projektem. „Není v tom žádná hlubší myšlenka. Chtěl jsem vypadnout ze školy a cestovat,“ řekl Novinkám mladík, který je studentem žurnalistiky a o svých dobrodružstvích natáčí videa.
Dodává, že realizace nápadu na cestu kolem světa mu zabrala několik měsíců, kdy si chtěl především vydělat peníze. Rozpočet má přesto nízký, ale připouští, že moc neutrácí díky pohostinným lidem, které potkal mimo jiné v Turecku či Íránu.
Ani s podrobným plánováním cesty si Kreidl těžkou hlavu nedělal. Až nyní začal přemítat nad tím, jak se vlastně dostane z Asie do Austrálie. „Není tam moc lodních spojení ani žádná pravidelná linka. Asi tam lze doplout na výletním parníku, ale to by stálo víc než celá moje cesta kolem světa,“ připouští mladík s tím, že pravděpodobně zkusí štěstí s nákladní lodí.
Čech prošel pěšky jednu z nejrizikovějších zemí světa. Ani přes výhrůžky smrtí nelituje
Přesnou trasu nemá
Během cesty se Kreidl neplánuje držet jediného způsobu dopravy, stěžejní je pro něj nevyužít letadlo. Jinak primárně stopuje, využil také autobusy, v Indii má v plánu pořídit si motorku a projet si zemi podle aktuální nálady. „Stop je hlavní, protože mě baví a je zdarma. Ale v Afghánistánu asi stopovat nebudu,“ připouští cestovatel a dodává, že s sebou vozí i techniku, na kterou točí, a mohl by být coby Evropan až příliš nápadný.
V Turecku se Kreidl zastavil na Pamukkale.
Z Afghánistánu, od jehož návštěvy zrazuje turisty i české ministerstvo zahraničních věcí, a to mimo jiné kvůli únosům či útokům, Kreidl strach nemá. I irácký Kurdistán, kde pobýval v době rozhovoru s Novinkami, mu přišel zcela bezproblémový a všude ho prý přijali s otevřenou náručí.
„Původně jsem s Afghánistánem nepočítal, protože přímá cesta vede Pákistánem. Ale začal jsem si teď o tom něco zjišťovat a myslím, že to nebude tak horké. Návštěvu Iráku vám taky nikdo nedoporučí,“ konstatuje Kreidl s tím, že ho blízkovýchodní země, které od odchodu amerických vojáků vládne hnutí Talibán, zkrátka zajímá.
Při svém putování do Austrálie neminul cestovatel Kurdistán.
Konkrétní místa, která by chtěl v jednotlivých zemích vidět, si cestovatel neurčil. „Nedělám to proto, abych si vyfotil Tádž Mahal. Samozřejmě že kdybych měl cestu kolem, tak se podívám, ale žádné styčné body jinak nemám,“ tvrdí Kreidl a doplňuje, že jeho cílem je především nahlédnout pod pokličku běžného života a setkat se s místními.
Lidé také značně určují celou jeho cestu. Nejenže ho coby stopaře vozí auty, ale zvou ho také k sobě na jídlo a nabízejí mu přespání. „Díky stopování pozná člověk nejlepší lidi z dané země, což v něm může vyvolat dojem, že jsou všichni obyvatelé takoví. Obzvlášť v Kurdistánu mám pocit, že by pro mě udělali úplně všechno,“ konstatuje Kreidl.
Dodává, že od Kurdistánu čekal hodně, ale dostalo se mu ještě mnohem víc. „Turista tady prakticky nepotřebuje peníze. Na kohokoliv se podíváte, ten vám ve všem pomůže,“ tvrdí Kreidl. Ten se během rozhovoru nacházel v domě lidí, kteří ho u sebe ubytovali. „Každý den tu mám tři jídla,“ konstatuje cestovatel s tím, že pro Kurdy je prakticky otázkou cti cizince takto pohostit.
Z Afriky domů autem
Aktuální způsob cestování 20letému Kreidlovi vyhovuje. Zároveň však ví, že takto nebude moct objevovat svět celý život. A že ho chce prozkoumat úplně celý – mladíkovým snem je navštívit všechny země. Neznamená to, že by si státy jen odškrtával jako položky. Kde se mu líbilo, tam se rád vrátí.
V tuto chvíli se však Kreidl soustředí především na cestu do Austrálie. Co bude, až do ní dorazí, zatím neví. Možný prý bude potřebovat chvíli odpočinek. „Chtěl bych pokračovat do Jižní Ameriky a Afriky, ale jestli budu mít hned energii, to nevím. Ale myslím, že mi všichni odpustí, když se z Austrálie vrátím na chvilku domů,“ míní cestovatel a dodává: „Ale v tuhle chvíli nevím ani to, zda se do Austrálie vůbec dostanu.“
Rodák z Kohoutovic nejčastěji využívá autostop.
Pokud by byla štěstěna mladíkovi nakloněná, počítá, že by mu celá cesta kolem světa zabrala dva až tři roky. „Do Jižní Afriky bych si chtěl nechat poslat svoje auto, kterým bych se vracel domů, ale to vyžaduje plánování, které může zabrat několik měsíců.“
Kamarádi i rodina nicméně Kreidlovi drží pěsti. Na jeho cestování po světě si prý už všichni zvykli a podporují ho v něm. A díky moderním technologiím s nimi může být mladík prakticky neustále ve spojení. „Naopak jsou dny, kdy musím říct, že už jdu. Jsem neustále mezi lidmi a občas jim musím utéct, protože potřebuju klid,“ uzavírá cestovatel.
Bez peněz procestoval USA. Po návratu do Česka je hvězdou sociálních sítí
