Článek
Proto už od 16. století budovali na ostrově důmyslnou soustavu kanálů a umělých jezer, přes něž se voda z hor ve vnitrozemí a v severní části ostrova odvádí tam, kde ji lidé potřebují.
Levadas na úbočích
Úzké hluboké žlaby se vinou po vrstevnicích na úbočích kopců a v různých úrovních sbírají vodu z horských potůčků a pramenů a přirozeným spádem ji svádějí do umělých vodojemů. Těmito kanály – levadas – je protkáno celé hornaté vnitrozemí Madeiry. Jejich celková délka je 2170 kilometrů, a protože levadas je třeba udržovat a opravovat, vedou podél nich úzké cestičky, což v praxi znamená přes dva tisíce kilometrů turistických stezek ostrovní přírodou.
Pico Ruivo
Ze samotné povahy těchto madeirských akvaduktů je samozřejmé, že vycházky většinou nepatří k příliš náročným a nevyžadují mimořádnou zdatnost. Zato vás zavedou do míst, kam jiné cesty vůbec nevedou, do míst, která patří k nejkrásnějším na ostrově.
Vzhledem k tomu, že výjimky potvrzují pravidlo, najdete i levadas vysoko na skalním úbočí, kam by neměl chodit člověk trpící závratí. Ten, kdo má klaustrofobii, by si zase měl dát pozor na dlouhé úzké tunely, jichž je na levadas celkem 40 kilometrů.
Pro zdatné a náročné
Pěším turistům nabízí Madeira nejen relativně pohodlné vycházky podél levadas, ale i náročnější horské túry. Jedna z nich vede z Pico Arieiro (1818 m), třetího nejvyššího vrcholu ostrova, na ten úplně nejvyšší, Pico Ruivo (1866 m). V průvodcích se píše, že je to velmi náročná vysokohorská túra dlouhá deset kilometrů a trvající čtyři hodiny.
Ve skutečnosti není o moc náročnější než některý z úseků Tatranské magistrály, ale je to cesta, kterou stojí za to absolvovat. Je dobře upravená a jsou na ní – což je pro horské stezky asi unikát – dokonce i tunely. Z Pico Ruivo je pak nádherný rozhled po velké části ostrova.
Postava v bílém není marťan, ale místní včelař, který si přišel do lesa pro med.
Těm opravdu zdatným a náročným nabízejí na Madeiře i tzv. extrémní sporty, jako třeba horolezectví nebo kaňoning.
