Hlavní obsah

Durynsko je vznešená země

Právo, Vladimír Plesník

Nejskvostnější památku romantického hradu nepředstavuje zobrazení soutěže středověkých pěvců - minesengrů, ani sbírka zbraní či míšeňského porcelánu, ale skvrna na zdi.

Článek

Je to prý inkoust z kalamáře, který mrštil nejslavnější host hradu po svém neodbytném pokušiteli. Stačí si dosadit: hrad - Wartburg, host - Martin Luther, svůdce - ďábel v podobě černého psa.

Už samotný příjezd Luthera, otce reformace, na Wartburg připomíná scénu z dobrodružného filmu. V roce 1521 se vracel z říšského sněmu ve Wormsu, kde "neodvolal", když ho na lesní cestě přepadla horda jezdců a unesla ho na durynský hrad. Vyděšený Luther - edikt z Wormsu totiž dovoloval komukoli zabít ho jako kacíře - se pak dozvěděl, že lesní útok nahráli jen jako a že se na Wartburgu měl skrýt pod ochranu svého stoupence, saského kurfiřta Fridricha Moudrého.

Podle legendy muž, jenž otřásl základy středověké společnosti, stačil při přepadení vytáhnout z vozu svůj cestovní vak. Skrýval Starý zákon v hebrejštině a Nový zákon v řečtině.

Zakladatel protestantismu, který na Wartburgu deset měsíců vystupoval jako rytíř Jörg, nechal si narůst vousy a prý i trochu ztloustl, se pak zakousl do překladu bible do mateřštiny. Položil tím nejen základy novodobé němčiny. Odvedl fantastický výkon duševní i fyzický. Na Nový zákon potřeboval deset týdnů, což by nestačilo ani nadprůměrnému opisovači textu, natož překladateli.

Pěvci i dvoutakt

Wartburg se vypíná na strmých skalách nad městem Eisenachem. Někdy kolem roku 1070 ho založil durynský hrabě Ludvík II. Skokan. Pojí v sobě dva prvky, jež poznamenaly Durynsko na každičkém kroku a přispěly k jeho pověsti vznešené perly mezi německými spolkovými zeměmi: přírodu a kulturu. Lesy a kopce v okolí, jež za překrásné označil už Johann Wolfgang Goethe, dokládají, proč se Durynsku říká zelené srdce Německa.

Nejpozoruhodnější vzepětí slávy spadá do éry landkraběte Heřmana I., velkorysého mecenáše. To, že se na hradě v přímém souboji střetly dvě superhvězdy mezi minesengry, autory lyrických rytířských písní - Wolfgang von Eschenbach, autor rozsáhlého eposu Persifal, vlastně prvního německého románu o 28 840 verších, a bouřlivák Walther von der Vogleweide, není vůbec jisté. To ale nevadí. Nevadilo to Richardu Wagnerovi, který duel vnesl do své opery Tannhäuser. Nevadí to ani průvodcům. Naopak, od nich se legenda příjemně poslouchá.

Apropos: hrad dal také jméno dvoutaktnímu osobnímu vozu z éry NDR. Automobily, jež čmoudily i na našich silnicích, se vyráběly v Eisenachu. Pátého října 1990, jen dva dny po sjednocení Německa, firma Opel oznamuje, že za miliardu marek, dosud největší investici do někdejší NDR, postaví zcela novou továrnu na zelené louce. O dva roky později sjely z linky první vozy značky Opel Astra.

Tak jako se s Wartburgem pojí Lutherovo jméno, tak je Eisenach spjatý s Johannem Sebastianem Bachem. Tady přišel v březnu 1685 na svět jako šestý syn hudebního kantora a luterána Johanna Ambrosia Bacha. Tady získal první vzdělání v latinské škole při kostele svatého Jiří. (O dvě stě let dříve usedal do jejích lavic Luther.) Tady chodil budoucí velmistr do pěveckého sboru, tady poprvé vystupoval na kúru.

Na náměstí, přesněji řečeno náměstíčku Frauenplan, č. p. 21, stojí skladatelův rodný dům. "Od roku 1907 slouží jako muzeum. Současně plní úlohu památníku, koncertního sálu, vědeckého i vzdělávacího pracoviště. Ročně sem zavítá na 70 tisíc hostů. Láká je například jedinečná sbírka hudebních nástrojů -od spinetu přes cembalo po domácí varhany," vysvětluje Carolina von Stojentin z turistické centrály Thüringer Tourismus.

Mezi návštěvníky nechyběl ani Bill Clinton. Stal se tak prvním americkým prezidentem, který si našel cestu do někdejší NDR.

Magnet pro pěší i horská kola

Avšak samozřejmě nejen historií živ je člověk. Většina durynských měst nabízí příjemná posezení u kávy či piva, možnost nakoupit si ne v hypermarketech, ale v malých obchůdcích na pěších zónách, v létě se vyřádit v přírodních koupalištích. Především Durynský les se svými hlubokými hvozdy a s německou důkladností značenými stezkami vábí jak pěší turisty, tak stále častěji poutníky na horských kolech.

Mohou si prohlédnout třeba nedaleko od sebe ležící hrady Drei Gleichen (Tři podobní), baštu zimních sportů Oberhof se skokanskými můstky a stadiónem pro biatlon, vodopád Trusental či Kyffhäuser. Tato mýtická jeskyně znamená pro Němce totéž, co pro nás pověst o blanických rytířích.

Podle legendy známé z podání bratří Grimmů se totiž císař Fridrich I. Barbarossa neutopil na křižácké výpravě v Turecku, jak praví historie. Čeká tady v plné polní i se svou družinou na okamžik, kdy bude Německu nejhůře, aby ho spasil.

Rady a doporučení na cesty

Jak se tam dostat: Autem přes přechod v Cínovci, odtud směr Drážďany, odkud vede do Eisenachu dálnice A 4.

Klobása je nad Bacha: Proslulostí předčí Bacha i Luthera Thüringer Bratwurst. Durynská uzenka opékaná na roštu Němcům zní asi stejně, jako když se před Italem zmíníte o parmské šunce či před Francouzem o šampaňském. Proto naléhali dlouhých osm let na EU, aby klobásám zaručila statut regionální speciality. Tajný recept zahrnuje čtrnáct druhů koření. Němci ročně zkonzumují pochoutky, kterou začali vyrábět poprvé v Erfurtu členové cechu řeznického v roce 1404, na 140-150 miliónů kusů.

Zelené sklo z Lauschy: Sklářská tradice sahá v Durynsku do 16. století, což může doložit Muzeum sklářského umění v Lausche. Město proslavily sklenice, které zdobily stoly německé šlechty, jemné barevné perly z foukaného skla, vánoční ozdoby a především skleněné lékárenské nádoby z tzv. zeleného lesního skla a reprezentativní poháry ze skla tabulového.

Kramářský most: Přes říčku Wilde Gera se v durynské metropoli Erfurtu klene 120 metrů dlouhý Krämersbrücke (Kramářský most) z roku 1325. Nese 32 úzkých hrázděných domků, kde sídlí obchůdky, galerie a butiky. Je považován za nejdelší a domy zastavěný most v Evropě.

Související témata:

Výběr článků

Načítám