Článek
Vstupenky do dolu Johannes bude možné objednávat výlučně přes internet. „Přitom bude možné si vybrat trasu. Ta nejjednodušší má trvat přes hodinu, outdoorová dvě a půl hodiny a prohlídka určená spíše pro odborníky potrvá tři a půl hodiny,“ popsal starosta Božího Daru Jan Horník, podle kterého se denně pod zemí vystřídají maximálně čtyři turnusy.
„Nechceme z toho dělat masovou záležitost, jako po rekonstrukci a zpřístupnění rozhledny na Klínovci (1244 m), kam přišlo za rok zhruba 50 tisíc lidí. Předpokládáme, že Johannes pojme deset, ale spíše pět tisíc návštěvníků za rok. Uvidíme ale, jaký bude zájem,“ dodal starosta.
Návštěvníkům, kteří se dopředu objednají a zaplatí vstupné přes internet, zapůjčí průvodce svítilny, helmu, holínky a plášť. V dole totiž teče, zejména nyní v jarních měsících, voda až po kotníky. Prostory jsou poměrně stísněné. „Horníci se museli strašně nadřít, každý den postupovali třeba o tři centimetry,“ popisoval starosta.
Cena základního vstupného je 350 korun. Návštěvník se může těšit na 500 metrů štol s původní výdřevou. Na konci prohlídky čeká na hosty vykutaný prostor, který může svými rozměry připomínat interiér většího kostela.
Okno do minulosti
„Náklady na zpřístupnění dolu Johannes dosáhly zhruba 10 miliónů korun,“ uvedl starosta. Většinu nákladů pokryla dotace z Evropské unie na přeshraniční česko-saskou spolupráci. Johannes je jednou z památek, která se má stát součástí zápisu Krušnohorského hornického regionu na seznam UNESCO.
Podle projektanta Petra Bohdálka pochází dolová činnost na Zlatém kopci z 15. století. Samotný důl Johannes vznikl o století později. „Hlavně se tu těžil cín a měď,“ uvedl Bohdálek, podle kterého vytěžená ruda směřovala od dolu do údolí k potoku, kde byly vybudovány stoupy.
„Asi kilometr po proudu potoka stávala měděná huť,“ poznamenal s tím, že poslední těžba v dole proběhla v 60. letech 19. století. „Po II. světové válce tady ještě probíhal průzkum, vrtné práce, ale ekonomicky již nebyl důl zajímavý,“ poznamenal. „V dole může návštěvník spatřit minerály, které jsou k vidění jen na třech místech na světě. Kromě nás ještě na Aljašce a Čukotce,“ uzavřel Bohdálek.